Oparypatří mezi nejčastější kožní nemoci vyvolané viry. Jsou známy již od dob řecké civilizace a jsou rozšířeny prakticky po celém světě. Napadají kůži a nervovou tkáň. Ve Spojených státech amerických je infikováno kolem 80 miliónů lidí a zhruba každý šestý Američan trpí projevy genitálního herpesu.
Jak získáme opar?
Do dvou let našeho věku cca 5 % dětí je ještě chráněno před herpes viry protilátkami od matky. Od 3. Roku do 14 let stoupá promořenost populace, takže v dospělosti je nakaženo virem obyčejného oparu cca 50 -- 70 % lidí.
Přenos této infekce herpes simplex labialis - typ 1 je možný přímým stykem s nemocným nebo kapénkovou infekcí (při kýchání, mluvení apod.). Tento typ herpes viru se nejčastěji projevuje oparem na rtu či v jeho okolí, ale může být i okolo nosních vchodů, na tvářích, očních víčkách, bradě, krku, zkrátka schematicky řečeno - typ 1 postihuje především horní polovinu těla.
20 - 50 %dospělé populace je promořena herpes simplex genitalis - typ 2. Tento typ oparu se vyskytuje především na dolní polovině těla, především na zevním genitálu a hýždích. V souvislosti se stále vzrůstající oblibou orogenitálního pohlavního styku se tito původci oparu mísí a tak typ 1 může být původcem oparu na genitáliích a typ 2 způsobí opar na rtu. Nákaza tímto typem oparu přichází v úvahu většinou až po pubertě se zahájením pohlavního života. Přenáší sepohlavním stykem a řadí se tak mezi nemoci sexuálně přenosné.
Jak se infekce oparem projevuje?
První kontakt s virem oparu probíhá ve většině případů bezpříznakově. Po zahojení projevů na kůži a sliznici se virus stahuje do kořenů nervů příslušné oblasti těla a zde v klidovém stadiu přežívá. Prodělaná primoinfekce vzbuzuje v našem organismu tvorbu obranných protilátek, které pak ochrání většinu lidí před dalším vznikem oparu. U nich se zpravidla opar celý život neobjeví. Někomu se však opar udělá znovu a jsou dokonce jedinci, jež obtěžuje opar co chvíli. Z klidového stavu v nervových gangliích se pak virus vlivem různých provokačních faktorů probouzí zpět ke své aktivitě, vycestovává zpět do kůže a sliznice a působí čerstvé projevy oparu. Mezi známé provokační momenty patří horečnatá onemocnění, nadměrné opalování, některá jídla a nápoje, stresové situace, nedostatek spánku a odpočinku, vyčerpání, hormonální změny (u žen např. menstruace). Může být takto postiženo až 20 % populace. Vždy tyto stavy souvisejí s poklesem obranyschopnosti.
Každý opar probíhá ve 4 stadiích:
1. stadium -- tzv. prodromální. Svědění, pálení, pocit mravenčení, napjatosti a bolestivosti kůže jsou zpravidla varující příznaky blížícího ho výsevu oparu.
2. stadium -- stadium puchýře. Na mírně začervenalé pokožce se vyseje skupinka drobných, rychle se zvětšujících a splývajících čirých puchýřků. Jejich obsah se však záhy zkalí přítomnou bakteriální infekcí a opar přechází do dalšího stadia.
3. stadium -- stadium mokvání a stroupku. Puchýřky postupně praskají. Vznikají bolestivé a mokvající vřídky, které se pokrývají stroupky ze zaschlého tkáňového moku, mnohdy i s příměsí krve.
4. stadium -- stadium hojení. Stroupky se postupně odloučí a do 7 -- 14 dnů se místo zcela zahojí bez jizvy. Jen několik dní může v místě zhojeného oparu přetrvávat lehce zarůžovělá skvrna.
Opar se dělá často také na genitálu a hýždích.Zhruba po týdenní inkubační době se i na těchto místech objevují typické puchýřky, které velmi rychle praskají. Projevy bývají velmi bolestivé. I zde se výsev opakuje ve více či méně pravidelných intervalech. Někdy tak často a za takových útrap, že zcela znemožňuje normální život i pohlavní styk. Pak často i z takovýchto důvodů může být narušen partnerský život . Vzácně i tato infekce oparem typu 2 může proběhnout bez příznaků a jedinec se stává přenašečem nemoci a nevědomky infikuje své partnery.
Velmi nebezpečný bývá rozsáhlý opar u těhotných žen. V takových případech může ohrozit zdárný průběh těhotenství. Akutní projevy genitálního oparu jsou důvodem, proč porod vést císařským řezem. To proto, aby se zabránilo infikování novorozence pro něho agresivní herpetickou infekcí. Ženy, které trpí genitálním oparem mají být pravidelně u gynekologa vyšetřovány, aby se vyloučily změny na děložním čípku. (Je známo, že tyto ženy jsou až 5krát více ohroženy rakovinou děložního čípku, než ženy bez projevů infekce HSV -- typ 2).
Co je pro osobu trpící oparem nejnepříjemnější?
Nejnepříjemnější pro osobu postiženou oparem jsou zpravidla stadia puchýřků a poté mokvání. Vřídky se obtížně hojí, postižené místo praská, krvácí, bolí. Na rtu zpravidla znemožňuje mluvení, natož úsměv či polibek. Na genitálu vřídky nesmírně bolí, pálí, někdy se mohou dostavit i bolesti při močení, bolesti v zádech.
Jak se opary léčí? Existuje vůbec nějaká účinná léčba?
Lék, který by trvale zhojil opar a zabránil definitivně jeho opakování, bohužel stále neexistuje. Většina lidí nemá s opary tak velké obtíže a vystačí se s místní léčbou. V některých velmi komplikovaných případech, u herpetické infekce dětí, u osob se závažným celkovým onemocněním provázeným sníženou imunitou je na místě celková léčba moderními antivirovými preparáty. Tato léčba patří vždy do rukou lékaře.
Ale vraťme se k ošetřování místnímu. V prodromálním stadium je vhodné použít moderní antivirové masti a krémy, které aplikují-li se v této fázi 5krát denně na postižené místo, dokáží výsevu oparu zabránit, nebo alespoň zkrátit dobu jeho léčení. Co ale když se opar vyseje přes noc, kdy varovné příznaky zaspíme? To je častá otázka našich pacientů. Pokud se již objeví puchýřky -- nikdy je nepropichujte!! Hrozí vždy rozesev infekce. Po ošetření puchýřků mastmi si vždy umyjte ruce vodou a mýdlem. Je nutné postižené místo udržovat v čistotě dezinfekčními roztoky a vysušovat puchýřky lihovými roztoky. Používání vlastního příboru skleničky na pití a vlastního ručníku a nerozdávat polibky je samozřejmostí. K ošetření stroupků je vhodná antibiotická mast, která pomáhá zamezit druhotné bakteriální infekci.
U genitálního oparu, kromě výše uvedeného, je důležité zejm. u mladých jedinců doporučit chráněný pohlavní styk s kondomem. (Často se mylně domnívají, že i hormonální antikoncepce je ochrání před nejrůznějšími přenosnými chorobami !!) U těhotných žen se nedoporučuje pohlavní styk s mužem, který má akutní projevy genitálního herpesu, min. 6 týdnů před termínem porodu.O pravidelných prohlídkách žel s oparem na genitáliích jsem již zmínila výše.
Dříve se provádělo očkování proti herpetické infekci očkovací látkou LUPIDON. Byl to teplem inaktivovaný antigen viru herpes simplex. Toto očkování se dnes již neprovádí. Nepřineslo požadované výsledky.
A co přírodní metody a dietní opatření, pomohou v léčbě oparu či mu předejít?
Z přírodních metod se lze zmínit například o česneku či červeném vínu. Do současné doby bylo publikováno více než 1. 800 vědeckých studií poukazujících na pozitivní účinky česneku na naše zdraví. Snižuje hladinu cholesterolu a tuků v krvi , má kladný vliv na náš imunitní systém. Je to dáno zejm. obsahem allicinu, látky u které byl prokázán protiinfekční a antioxidační účinek. Česnek se nedoporučuje používat před chirurg. výkony, protože prodlužuje dobu krvácivosti, u osob se známou alergií na česnek, v době kojení. Někdy česnek může způsobit zažívací obtíže, do určité míry tento nežádoucí účinek odstraní česnekové tablety. V často citované knize Christine Northrup "Ženské tělo, ženská moudrost" uvádí autorka v kapitole o genitální herpesu alternativu moderním antivirovým prostředkům toto schéma : každý den česnek po 4-6 hodinách, 1000 mg vitamínu C a bioflavonoidů, 500 mg L-Lyzinu. Jistě, je to všeobecné doporučení, ale třeba stojí za to, ho vyzkoušet.
O stravě bohaté na lyzin a chudé na arginin se toho publikovalo také dost. Tento fakt vychází ze skutečnosti, že buňky napadené virem obsahují bílkoviny bohaté na arginin a chudé na lyzin, methionin, fenylalanin, tyrozin a izoleucin. Mezi potraviny s příznivým poměrem Lyzin/arginin patří např. různé druhy sýrů, mléko a mléčných výrobků, margarín, mango, papája, meruňky, jablka, hrušky, fíky, avokádo, mořské ryby, brambory, rajčat, maso, fazole, broskve, hrách, švestky, květák, cibule. Naopak zcela nevhodnými jsou čokoláda, želatina, nejrůznější druhy oříšků, mandle, ořechové máslo, rýže.
Víno, zejména červené, již staré civilizace Persie, Babylonu, Egypta, později i lidé starého Řecka a Říma znali pro jeho výborné antiseptické účinky. Víno obsahuje velké množství, vitamínů, minerálů, antioxidantů, a bioflavonoidů. Jedná se o takové látky jako je např. quercitin, resveratrol, epikatechin.
O vitamínu C se toho publikuje mnoho, má známé antioxidační účinky a kladně působí na naši obranyschopnost.
O zinku toho zpravidla již tolik napsáno není. Zinek je esenciální stavební prvek pro více než 300 enzymů, strukturálních bílkovin, hormonů. Tělo obsahuje cca 2 g zinku, rozdělen je mezi svaly, kosti a tkáně. Velké množství zinku obsahují vlasy, nehty, kůže a reprodukční orgány. Zinek se používá v léčbě neplodnosti, poruch příjmu potravy (bulimie, anorexie). Je naprosto nepostradatelným pro náš imunitní systém a v procesu hojení ran. Doporučená denní dávka je 15 -- 30 mg /den u dospělých, u dětí 10 mg / den. Z přírodních zdrojů jsou na zinek bohaté celozrnné obiloviny, mořské produkty a maso.
Další alternativou v léčení herpetických infekcí jsou červené mořské řasy z rodu Dumontiaceae. Obsahují celou řadu účinných látek jako jsou polysacharidy, algin, agar, carregeenan. Jako detoxikační látky jsou součástí celé řady výživových programů, snižují hladinu cholesterolu v krvi a mají významnou protivirovou aktivitu.
A co tak často obávaný tzv. pásový opar ?
Také pásový opar (herpes zoster) je vyvolán virem, který je ale odlišný od viru obyčejného oparu. Je to stejný virus jaký vyvolává plané neštovice. Promořenost populace je téměř 90 %. 1. styk s infekcí varicella-zoster virem proběhne pod obrazem nám všem známých planých neštovic.Po prodělané infekci se virus opět usídlí v kořenech míšních nebo hlavových nervů a zde dříme, dokud nepřijde některý z provokačních mechanismů, který ho probudí zpět k aktivitě. Příčinou jeho aktivace bývá vesměs snížení imunity organismu v důsledku pokročilého věku, podáváním kortikosteroidů, imunosupresív, nedostatečnou výživou, doprovázejícím nádorovým onemocněním či jiným, organismus vyčerpávajícím onemocněním. Pásový opar většinou není pro zdravého člověka infekční. Nakazit se může člověk, který neprodělal neštovice a onemocnění jimi.
Pásový opar
Zdroj: Nemoci kůže, František Vosmík
Onemocnění začíná opět zvýšenou kožní citlivosti, až bolestí v místě postižené pokožky či sliznice. Bolesti mohou být v některých oblastech zaměněny za příznaky jiného onemocnění, např. při kamenech ve žlučníku, ledvinách, zánětu pohrudnice, slepého střeva či infarktu myokardu. Virus pásového oparu napadá jakýkoliv nerv, proto projevy mohou být kdekoliv na těle s typickým pouze jednostranným postižením. Nebezpečný je výsev pásového oparu na obličeji, kde může postihnout oční rohovku. Projevy jsou velmi podobné jako u obyčejného oparu -- na zarudlé bolestivé pokožce se objevují postupně puchýřky, zpočátku čiré, později zkalené. Později praskají a vzniklé vřídky a někdy až velké rány se hojí zpravidla jizvou. Bolesti způsobené postižením nervu mohou být někdy velmi kruté a přetrvávat ještě nějakou dobu po zhojení kožních příznaků.
Léčení pásového oparu opět záleží na stadiu kožního nálezu, podobně jako u oparu obyčejného. Podávají se látky tlumící bolest, někdy i antibiotika celkově. Opět co nejdříve, zejm. u komplikovaného průběhu pásového oparu je na místě léčba antivirotiky celkově. Je to však léčba velmi nákladná.
A co prevence pásového oparu?
Zatím nejsou známy prostředky, které by ochránily před pásovým oparem. Staří a oslabení lidé by se proto měly vyhýbat kontaktu s dětmi, které mají plané neštovice.
Přidat nový komentář