V ordinaci gastroenterologa zaujímají pacienti s onemocněním žlučníku a žlučových cest značné procento. Jedním z nejčastějších onemocnění nejen žlučníku, ale i trávicího traktu vůbec, jsou žlučníkové kameny, neboli cholecystolithiáza. Tímto onemocněním trpí totiž asi 10 % lidí vůbec a asi 20-40 % lidí starších čtyřiceti let. Pravděpodobnost, že se s touto nemocí člověk v životě setká a bude muset něco vědět o žlučníkové dietě, ať již touto chorobou bude trpět sám nebo někdo jiný v jeho okolí, je tedy velmi vysoká. Přitom správná výživa hraje právě u tohoto typu onemocnění velmi důležitou roli a u akutních obtíží je i hlavní součástí léčby.
Často slyšíme větu: to či ono nemohu jíst, protože mi to nedělá dobře na žlučník. Ale co by tedy člověk jíst měl a co naopak neměl? Abychom si mohli odpovědět, musíme si problém rozložit do několika částí. Je totiž rozdíl, jestli žlučníkové kameny již máme a ty nám vyvolávají obtíže, nebo jestli bychom se rádi této choroby vyvarovali.
Nabízí se otázka, jestli je člověk sám u sebe schopen nějakým způsobem vzniku žlučníkových kamenů zabránit. Odpověď, jako v medicíně většinou, není jednoznačná: částečně ano, částečně ne. Existují rizikové faktory, které člověk ovlivnit nemůže, například věk nebo pohlaví. Žlučníkovými kameny trpí totiž častěji ženy, zejména starší ženy. Rovněž je častý vznik žlučníkových kamenů v těhotenství, určitou roli hraje i genetická dispozice. Mezi neovlivnitelné rizikové faktory náleží i některé choroby, jako cukrovka, vrozené abnormality žlučových cest, některá onemocnění jater, slinivky břišní a střev. Další rizikové faktory ale člověk schopen ovlivnit je, patří mezi ně například obezita, nebo přejídání se, zejména potravou bohatou na cholesterol. U Evropanů se totiž jedná nejčastěji o kameny smíšené s vysokým obsahem cholesterolu.
Cholesterol je ve žluči obsažen vždy, ale v rozpustné formě. Dojde-li k tomu, že je cholesterolu ve žluči více, než může zůstat rozpuštěno, začnou jeho krystaly z roztoku vypadávat a zahajuje se proces, který může vést až ke vzniku žlučového kamene. Z toho pramení první zásadní dietní preventivní opatření: vyvarovat se potravin bohatých na cholesterol, tedy tuků, zejména živočišných a většího množství cukrů hlavně v kombinaci s tuky. V praxi to znamená nejíst tučné maso, cukrářské výrobky, především s máslovými krémy, čokoládou a šlehačkou, majonézy, uzeniny a větší množství vaječných žloutků.
Druhou zásadou by pak mělo být pečlivé hlídání váhy se snahou zabránit vzniku obezity. Pokud již obézní jsme, pak bychom měli redukovat tělesnou hmotnost především pomocí zvýšení energetického výdeje, tedy zvýšením tělesného pohybu, protože nejen obezita, ale na druhou stranu také redukční diety mohou přispívat ke vzniku žlučníkových kamenů. Je poměrně typické, že pokud se skutečně obéznímu člověku podaří výrazně zhubnout, třeba 40 kg, zaplatí za svou nově vzniklou "štíhlou image" rovněž nově vzniklými žlučníkovými kameny. Proto je i z hlediska prevence vzniku cholecystolithiázy zásadně nezdravý styl životosprávy, provozovaný některými z nás: v listopadu nejím, abych něco zhubl a o vánocích se mohl pořádně nacpat, v lednu pak začnu zase hubnout.
Samozřejmě se ale může stát, že i přes všechnu snahu a dodržování správné životosprávy, se nám nepodaří vzniku žlučníkových kamenů zabránit. Poměrně velká část lidí s cholecystolithiázou má to štěstí, že nemá žádné zažívací obtíže a o existenci svých kamenů třeba ani neví. Pokud nejsou žádné další komplikace, operace žlučníku se u těchto lidí preventivně neprovádí, protože rovněž poměrně velká část z nich nikdy ani žádné obtíže mít nebude.
Pokud ovšem do skupiny těchto šťastlivců nepatříme a obtíže máme, pak je třeba vyvarovat se některých jídel, abychom předešli jejich vzniku. Jedná se především o jídla mastná, smažená a nadýmavá. Vepřo-knedlo-zelo, řízek s bramborovým salátem, smažený květák, bramborák, to jsou jídla, která vyvolají obtíže téměř pravidelně. Česnek, cibule, tuky, zejména přepalované, to jsou potraviny, které by se neměly v jídelníčku pacienta se žlučníkovými kameny objevovat.
Zakazujeme tedy veškeré tuky s výjimkou malého množství čerstvého másla nebo olivového oleje do hotového jídla, tučná masa, tučné pečivo, majonézy, máslové a smetanové krémy, vaječné žloutky, omezujeme koření kromě kmínu, majoránky, petržele, pažitky a kopru. Mléko a sýry povolujeme netučné, zeleninu vařenou do měkka, ovoce dobře zralé, bez slupek. Všechna jídla by měla být připravena bez tuku, především vařená, dušená nebo zapečená ve vodní lázni, v závěrečné úpravě bez kůrek na povrchu, zahuštěna pouze moukou, nikoli jíškou.
A pokud se obtíže dostaví? Pak se i dieta zase značně odlišuje a je podstatně přísnější. V typickém případě se za nějakou dobu po jídle, hlavně po tučném či smaženém pokrmu, objeví silná bolest v pravém podžebří, která velmi často vystřeluje do zad. Nemocný často opakovaně zvrací, může mít pocit ztíženého odchodu plynů, hledá úlevovou polohu svinutý do klubíčka na levém boku. Takové bolesti se říká žlučníková kolika. V tomto případě je právě dieta zásadní a nejdůležitější léčbou.
Co smí pacient s akutními žlučníkovými obtížemi? Odpověď je značně strohá: jen hořký čaj, jinak nic. Po uklidnění bolesti můžeme přidat několik dní starý suchý rohlík nebo karlovarské suchary. Pokud se bolest znovu neobjeví, lze další den zkusit nemastnou bramborovou kaši k jejíž přípravě jsme použili netučné mléko, ředěné vodou, později suchou rýži, nemastné těstoviny, vařenou mrkev. Teprve po několika dnech můžeme přidat vařené mleté libové maso, nejlépe kuřecí. Jen velmi pomalu, postupně a opatrně bychom měli přecházet na žlučníkovou dietu.
Pokud se obtíže často opakují i přes dodržování diety, nebo pokud dojde ke komplikacím, ať již zánětu žlučníku, slinivky či k vycestování kamenů do žlučovodu, indikuje se pacient k vynětí žlučníku neboli cholecystektomii. Dieta u pacientů po operaci se nedá jednoznačně stanovit. V zásadě by se měla dodržovat stejná opatření jako u chronických obtíží, zejména krátce po operaci. Později na této variantě diety někteří pacienti musí zůstat, jiní mají štěstí a mohou si dovolit jíst všechno, jakoby nikdy žlučník nemocný neměli. Nízkocholesterolovou dietu v rámci sekundární prevence by ovšem měli dodržovat i oni.
U pacienta s chronickými žlučníkovými obtížemi nebo po operaci žlučníku je nejdůležitější individuální tolerance jednotlivých potravin. Zkušený pacient sám nejlépe ví, které jídlo mu potíže vyvolá a které ne. Přesto spousta těchto nemocných, i když ví velmi přesně, co si smí a hlavně nesmí dovolit, zakázané jídlo sní, často se slovy "to mi zas bude špatně". Vždyť každý lékař může potvrdit, že "žlučníkáři" patří mezi nejneukázněnější pacienty.
MUDr. Renata Šroubková, Gastroenterologické centrum IV.interní kliniky 1.LFK UK a VFN Praha,
připraveno ve spolupráci s Nadací NutriVIT, Slezská 7, 120 56 Praha 2
Přidat nový komentář