Sekundární prevencí nazýváme soubor prenatálních vyšetření, jejíž cílem je zjistit, zda se plod vyvíjí správně. Tato informace je důležití jak pro rodiče, tak i pro lékaře, kteří se budou po porodu o dítě starat.
Těhotenská cukrovka je metabolická porucha (porucha látkové výměny), která se projevuje zvýšenou hladinou krevního cukru (glykémie). Postihuje ženy, které k ní mají vrozenou dispozici. Velkou roli hraje také věk - do 25 let je poměrně vzácná, častější je zejména po 30. roku. Dalšími nepříznivými vlivy, které zvyšují pravděpodobnost těhotenské cukrovky, jsou obezita a nedostatek pohybu. Těhotenská cukrovka se také vyskytuje dvakrát častěji u žen léčených pro vysoký krevní tlak.
Začíná nejčastěji v druhé polovině těhotenství (v menšině případů i dříve) a končí po porodu. Nejpozději do konce šestinedělí se porucha látkové výměny zcela normalizuje. Pokud cukrovka přetrvává i po šestinedělí, pak se jedná o jiný typ cukrovky, který se shodou okolností objevil v těhotenství. Skutečná těhotenská cukrovka tedy začíná během těhotenství a končí po porodu. Velmi často se onemocnění opakuje v dalším těhotenství.
Jak vzniká těhotenská cukrovka
Na vzniku těhotenské cukrovky se podílejí dva základní faktory. Prvním z nich je snížená citlivost tkání v těle na působení inzulinu (tzv. inzulinová rezistence) v důsledku změn doprovázejících graviditu. Druhým je nedostatečná schopnost slinivky reagovat na zvýšenou potřebu inzulinu v období jiného stavu (tj. porucha sekrece inzulinu). Jednoduše řečeno slinivka produkuje méně inzulinu, než by organismus ženy v době těhotenství potřeboval a tkáně na jeho přítomnost reagují nedostatečně.
V čem je těhotenská cukrovka nebezpečná?
Rizikovými faktory těhotenské cukrovky pro plod jsou zejména vyšší růst, resp. porodní hmotnost vyšší než 4000 g, nedostatečně vyvinutá plicní tkáň, což se může projevit dechovou tísní po porodu, hypoglykemie (nízká hladina cukru v krvi), protrahovaná (prodloužená) žloutenka, pokles hladiny vápníku v krvi a rozvoj tzv. syndromu poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADD/ADHD).
Těhotenská cukrovka představuje jisté riziko jak pro matku, tak pro plod. Konkrétně plod může v důsledku nadbytku cukru vykazovat mnohem větší růst, což se v praxi projevuje porodní hmotností vyšší než 4000 g. Tato miminka mají nedostatečně vyvinutou plicní tkáň, což se může projevit dechovou tísní po porodu, a dochází u nich k hypoglykemiím. Plod miminka totiž v důsledku zvýšeného přísunu cukru produkoval i více inzulinu. Po porodu dochází k rychlému poklesu krevního cukru, avšak zvýšená produkce inzulinu může u novorozence ještě několik hodin přetrvávat. A to je příčina vzniku novorozenecké hypoglykemie. Z dalších komplikací, které se mohou v důsledku těhotenské cukrovky objevit, se uvádí např. protrahovaná (prodloužená) žloutenka, pokles hladiny vápníku v krvi, rozvoj tzv. syndromu poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADD/ADHD). Rizikovými faktory pro rodičku s těhotenskou cukrovkou jsou zejména velké porodní poranění, vysoký krevní tlak, ale i tzv. preeklampsie, tj. onemocnění, které vede ke zvýšenému krevnímu tlaku a vylučování bílkovin močí.
Jak poznám, že trpím těhotenskou cukrovkou?
Test na těhotenskou cukrovku se provádí mezi 24.–28. týdnem těhotenství a spočívá ve vypití sladké tekutiny (tzv. oGTT test se 75 g glukózy) a stanovení glykemie (hladiny krevního cukru) ze žilní krve v čase 0 – tedy před vypitím tekutiny, dále po 60 a 120 minutách testu. Během testu by maminka měla být v klidu, neměla by chodit, neboť chůze a jakákoliv fyzická aktivita pomáhají spotřebovávat přijatou glukózu a tedy na cukrovku by se v důsledku fyzické zátěže nemuselo přijít. Normou je glykemie v čase 0 do 5,5 mmol/l, po 60 minutách do 8,8 mmol/l a po 120 min. do 7,6 mmol/l.
Léčba těhotenské cukrovky
Léčba těhotenské cukrovky spočívá především v držení diety s určitým povoleným množstvím sacharidů na den – většinou se jedná o diabetickou dietu s 250–325 g sacharidů/ den.
Zásady úpravy jídelníčku:
- V jídle půjde především o pravidelnost – jezte pokaždé ve stejný čas, 6x denně, nejlépe ve tří- nebo dvouhodinových intervalech.
- Nejezte a nepijte nic, co obsahuje jednoduché cukry – tedy řepný, třtinový nebo hroznový cukr a med.
- Potraviny obsahující složité cukry (škroby) – brambory, pečivo, rýže, ostatní obiloviny, luštěniny - nevynechávejte, jen je rozložte do více jídel.
- Strava by měla být co nejpestřejší – kromě volných cukrů a uzenin, s kterými jste se stejně rozloučily už dávno (protože látky, které obsahují, beztak vašemu miminku neprospějí), není nic zapovězeno – nezapomínejte na mléko a mléčné výrobky, ovoce, ořechy, zeleninu, maso, ryby.
- Kromě pravidelnosti půjde i o počítání – množství sacharidů, které sníte, je třeba počítat a nepřekračovat limity. S tím vám jistě poradí dietní nebo diabetologická sestra v poradně, kam by měly být všechny těhotné s těhotenskou cukrovkou odesílány.
Těhotné by neměly používat umělá sladidla, která jsou obsažena ve většině „dia“ nebo „light“ výrobcích. Ty sice nezvyšují glykémii a jsou doporučována ostatním diabetikům, ale v těhotenství ne, protože se jedná o chemické látky, o jejichž vlivu na plod není dost informací a mohou být potenciálně rizikové. V těhotenství jsme také přísnější - co je tolerováno ostatním diabetikům, by pro vás a vaše dítě mohlo být rizikové.
Pokud dieta nestačí, je nutné začít aplikovat inzulin. Ten se však po porodu velmi rychle vysazuje. Inzulin se aplikuje do podkoží pomocí inzulinového pera, do kterého se vloží zásobník s inzulinem. Ovládání je velmi jednoduché, aplikace také snadná.
Pohyb
Doporučuje se každodenní aktivita, nejlépe po ránu. Ideální je chůze, plavání a individuální cvičení, nejlépe se zaměřením pro těhotné ženy. V současné době je poměrně bohatá nabídka těhotenských cvičení, stačí si vybrat. V ideálním případě cvičte každý den. Pokud je pro vás obtížné to časově zvládnout, snažte se alespoň v rozumné míře o pohyb v rámci běžných denních aktivit – např. kam můžete dojít pěšky, nejezděte autem ani tramvají. To platí především po ránu.
Těhotenská cukrovka rozhodně není žádná „nevinná“ nemoc. Poslední průzkumy prokázaly, že až u poloviny žen, které ji měly, se v odstupu 20–30 let vyvinula cukrovka 2. typu. Tyto ženy by proto rozhodně měly docházet na pravidelné kontroly hladin krevního cukru, dále provozovat pravidelnou pohybovou aktivitu a především by měly mít stále na paměti, že důležité je udržovat si „normální“ hmotnost (tj. BMI v rozmezí 20–25). Zdravý životní styl může totiž rozvoj cukrovky 2. typu oddálit a špatný naopak urychlit.
