Teprve v polovině 19. století brněnský rodák Ferdinand von Hebra psoriázu jasně vyčlenil jako samostatnou chorobnou jednotku a vyloučil její infekčnost.
Co to je psoriáza?
Chronické zánětlivé kožní onemocnění s nadměrnou aktivitou pokožky, což se projevuje tvorbou typických ložisek pokrytých větším množstvím stříbřitých šupin. Nebo ji můžeme chápat jako chorobu podmíněnou geneticky, onemocnění polygenní, kdy ke spuštění mechanismu nemoci přispívá řada faktorů. Je nutné uvést možné kloubní postižení, takzvanou psoritickou artritídu; je přítomna až u 30% nemocných. Postižena jakoukoliv formou lupénky jsou přibližně 3 procenta naší populace. Zajímavé jsou určité rasové rozdíly ve výskytu; zřetelné je nižší postižení žluté rasy. Spouštěcích nebo provokujících faktorů nemoci je řada –infekce, stresová zátěž. Průběh onemocnění může být negativně ovlivněn některými léky, alkoholem, kouřením, nerespektováním tzv. výsevové pohotovosti, i faktory metabolickými, např. chorobami jater nebo cukrovkou.
Léčba psoriázy
Cílem léčby psoriázy je odléčení projevů až k vymizení či jejich zřetelnému zmírnění, potlačení zánětu. U většiny typů psoriázy hodnotitelé výsledky léčby vidíme přibližně za měsíc. Zásadní pro většinu nemocných je léčba místní. V praxi jsou nejúčinnější silné kortikosteroidy, následují deriváty vitaminu D3. Je možná a výhodná jejich kombinace v jednom přípravku. Další možností je moderní přístrojová světloléčba. Existuje několik typů zdrojů světla zasahujícího příznivě u psoriázy. Ještě nedávno široce pouřívaná fotochemoterapie (PUVA) ustoupila do pozadí, dnes se používá především lampa používající úzký výsek záření UVB, úkopásmá UVB lampa. Standardní postupy pro léčbu těžkých forem rozsahem nebo i průběhem představuje methotrexát, cyklosporin A a tzv. retinoidy. V indikovaných případech lze zahájit léčbu biologiky. Za biologickou léčbu vděčíme rozšíření znalostí o imunitní odpovědi a zánětlivých dějích u psoriázy a pokroku molekulární biologie. Biologika jsou vysoce specificky působící léky. Je jich k dispozici širší škála podle toho, kam jsou zacíleny. A probíhá další vývoj.
Tedy možností léčby psoriázy je řada. Můžeme účinně léčit všechny typy. Většinou ambulantně, ale u části nemocných je i hospitalizace nezbytná. Psoriáza má také dopad na jeden důležitý systém v kožních obranných a regulačních mechanismech, tzv. epidermální bariéru. Ta je u psoriázy vnímavější vůči dráždění a tedy i toxickým vlivům zevního prostředí. Pravidelná péče o kůže různými zvláčňujícími prostředky je tedy také důležitá. Světlo sluneční je také blahodárné, ale pozor: Nikoliv u psoriázy ve výsevu! Lázeňská léčba je nesporně velmi cenná. Pacient musí být o chorobě co nejlépe informován, je důležité ho hned z počátku dobře motivovat. Existuje jeden nedobrý úkaz – podléčení lupénky. Co to znamená? Diagnóza je podceněna lékařem i nemocným. U nešířící se chronické psoriázy se část veřejnosti domnívá, že jde jen o jakousi šupící nepříjemnost. Není tomu tak a souvislosti mohou být nedobré. Například pozdní diagnostika psoritické artritídy. A samoléčbu také nemohu doporučit, zde nikdo objektivně nekontroluje chování onemocnění a prostředky zde použité neprošly přísným ověřením/klinickými zkouškami účinku a bezpečnosti. Mnohdy se váhá s účinnějšími postupy po selhání léčby místní – světloléčbou či léčbou celkovou. Je nutno přihlédnout k nutnosti odlišného přístupu v léčbě u některých rizikových skupin – v těhotenství, u kojících žen,u dětí, ve stáří , u pacientů obézních aj.
Tedy přístup musí být komplexní, spolupráce obou stran (lékaře i nemocného) nutná, informovanost veřejnosti velmi žádoucí.
Prof. MUDr. Vladimír Vašků, CSc
Přednosta I. DVK LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Předseda České akademie dermatovenerologie
