Pojmem antikoncepce označujeme metody, sloužící k zábraně početí. Rozšíření antikoncepce v České republice po roce 1989 vedlo k velmi žádanému poklesu počtu umělých přerušení těhotenství. Metody antikoncepce můžeme rozdělit do několika skupin.
První užívanou antikoncepční ochranou v historii byl kondom, začátek jeho užívání se datuje už kolem roku 1640. Pravdou však je, že první kondomy vyráběné ze zvířecích střev, sloužily spíše jako ochrana před pohlavně přenosnými chorobami než jako metoda ochrany před nechtěným otěhotněním.
V polovině 19. století pak byly vynalezeny například poševní pesary, vaginální houbičky, cervikální kloboučky apod. Vývoj šel dál a ve 30. letech 20. století dochází k výrobě kondomů latexových. K antikoncepční pilulce se dostáváme až v roce 1960, kdy dochází ke jejímu oficiálnímu schválení.
Díky pokroku na poli lékařství a vědy, se koncem dvacátého století objevují další aplikační metody hormonální antikoncepce, jako jsou antikoncepční náplasti, vaginální kroužky, dále tzv. „pilulka po“ a také nitroděložní tělíska, s hormonální složkou či bez ní.
A jaké jsou možnosti dnes?
Nejpřirozenějším, ale také nejméně spolehlivým způsobem, jak se před nechtěným otěhotněním chránit, je možnost tzv. přerušované soulože a metoda počítání plodných a neplodných dnů.
V dnešní době si ale už můžete vybírat na trhu z nespočtu antikoncepčních metod a pomůcek, jejichž účinnost se pohybuje okolo sta procent. Takovou metodou je tzv. bariérová ochrana, jejímž cílem je mechanickému zabránění splynutí vajíčka a spermie. Do této metody ochrany spadá historií prověřený kondom, pesar či ženský kondom. Kondomy brání nejen nechtěnému otěhotnění, ale také přenosu pohlavních nemocí (to se však netýká pesaru).
Další antikoncepční možností je tzv. chemická metoda. Ta je založena na používání látek, které při kontaktu spermie ničí či omezují jejich pohyblivost. Jedná se například o spermicidy ve formě vaginálních čípků nebo gelu. Tato antikoncepční metoda ale nemusí spolehlivá, proto je doporučována pouze v kombinaci s jinými antikoncepčními metodami, např. s kondomem.
Hormonální antikoncepční metoda patří dnes mezi velmi populární. Principem této ochrany je užívání syntetických hormonů, které zabraňují dozrávání a uvolňování vajíčka a ztěžují pronikání spermií do dělohy. Pravdou také je, že patří mezi nejspolehlivější metody ochrany. Tato antikoncepce je nejčastěji ve formě pilulek, ale také injekcí, náplastí či vaginálních kroužků.
Samostatnou čtvrtou skupinu je nitroděložní tělísko. To může být nehormonální či hormonální povahy.
Hormonální antikoncepce – ano, či ne?
Nejrozšířenější formou antikoncepce u nás, je hormonální antikoncepce (HA). Důvodem je především to, že se jedná o nejspolehlivější metodu ochrany před nechtěným otěhotněním. Frekvence jejího užívání je však dána dalšími výhodami, i když s sebou nese některá rizika.
Výhody hormonální antikoncepce
Hlavní výhodou je možnost zabránit nechtěnému těhotenství, která zásadně převyšuje její vzácné vážné či častější nezávažné nežádoucí účinky. Z ostatních výhod jde o snížení intenzity menstruačního krvácení, potlačení příznaků premenstruačního syndromu, snížení rizika vzniku benigních cyst na vaječníku a snížení rizika některých gynekologických nádorů. Používá se také k léčbě endometriózy.
Co se děje v ženském těle při užívání hormonální antikoncepce?
Hormonální antikoncepce s estrogenní složkou (většina pilulek, náplasti či vaginální kroužek) blokuje dozrávání vajíčka – ovulaci. Vlastní hormonální produkce pohlavních hormonů je přechodně potlačena. Krvácení v pauzách mezi užíváním antikoncepce je tzv. pseudomenstruace, která nemá pro tělo žádný význam. Hormonální antikoncepce pouze s gestagenní složkou (pilulky při kojení, injekce, tělíska) blokovat ovulaci nemusí, ale mění vlastnosti dělohy k uchycení embrya či brání spermiím v jejich „práci“.
Rizika užívání hormonální antikoncepce
I přestože patří hormonální antikoncepce mezi nejběžněji užívané, spojují se s ní také určitá rizika a komplikace. Někdy při užívání HA můžeme pociťovat například bolesti hlavy, napětí v prsou, nervozitu, podrážděnost či zvýšení hmotnosti. Mezi již vzácnější komplikace se řadí migrény, kožní změny či zvracení. Nejzávažnější, ale velmi vzácné riziko u hormonální antikoncepce především s estrogenní složkou, je riziko trombózy (krevní sraženiny v cévách), a to u pacientek s vrozenou zvýšenou krevní srážlivostí, dále u kuřaček či obézních pacientek. Riziko trombózy zvyšují stavy s omezenou pohyblivostí (po operaci, úraze) nebo dehydratace. Ostatní rizika lze označit spíše jako obtěžující vedlejší účinky. Jde především o slabé krvácení (říkáme špinění) mimo menstruaci, které se objevuje na začátku užívání antikoncepce, ale které účinek antikoncepce nesnižuje.
Reprodukční gynekologové také nedoporučují užívání antikoncepce u mladých dívek, které mají ještě nepravidelný cyklus. Jejich vlastní hormonální produkce je ještě nestálá (nezralá) – tělo se „učí“ menstruovat a ovulovat. Při nasazení antikoncepce se sice cyklus zpravidelní, ale antikoncepce ho „nevyléčí“, nepravidelnost se pouze „zamaskuje“ a tělo ztrácí čas na tzv. hormonální vyzrávání. Po vysazení po mnoha letech je cyklus opět nepravidelný, nedochází k ovulaci a tyto ženy mají pak potíže s otěhotněním. U žen, které mají ale cyklus před nasazením antikoncepce pravidelný, tak po vysazení obvykle dojde k obnově vlastního menstruačního cyklu a na plodnost nemá antikoncepce žádný vliv. Antikoncepce ovlivňuje organismus jen ve chvíli, když je užívána, v těle se nijak nekumuluje a po vysazení již nemá na organismus žádný vliv.
Pravdou je, že i když je užívání hormonální antikoncepce stále nejběžnějším způsobem ochrany, její užívání se postupně snižuje.
Každé těhotenství má být chtěné
Obecně je ale nutno říci, že antikoncepce jako taková, měla, má a bude mít neoddiskutovatelný přínos k zabránění nechtěných těhotenství. Jde o svobodu člověka, a především žen, kdy je možno se rozhodnout, kdy a kolik chce mít dětí. Vždy je lepší antikoncepce i se svými určitými riziky než zbytečná interrupce.
