Středoušní záněty u dětí

Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ

PHYSIOMER Baby 115 ml

SKLADEM

265 Kč

Do lékárny

ZITENAX na opruzeniny krémpasta 50 ml

SKLADEM

166 Kč

Do lékárny

Proč jsou problémy u dětí složitější?
V dětském věku se záněty středního ucha objevují mnohem častěji. Důvodem je to, že dětská anatomie se od anatomie dospělých výrazně odlišuje. Všechny dutiny jsou menší a mají k sobě blíže, rychleji se naplňují různými tekutinami, které se pak často dostávají tam, kam nemají. Středoušní dutina je vystlána sliznicí a normálně komunikuje s nosohltanem přes Eustachovu trubici (ta je u dětí je kratší a širší), jejímž úkolem je vyrovnávání tlaků. „Pokud dostane dítě silnější rýmu, a případně má ještě výrazněji vyvinutou nosní mandli – zbytnělou tkáň v nosohltanu, která mechanicky brání odtoku hlenu a kolem 12. roku vymizí – tak se může nejčastěji virová infekce přes Eustachovu trubici dostat až do středního ucha. V další fázi na oslabenou sliznici středouší zaútočí bakterie, vyvolají zánět s tvorbou hnisu, který se zde hromadí a objevují se typické, velmi nepříjemné příznaky,“ vysvětluje doc. MUDr. Vít Petrů, CSc. z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce.

Kdy je vhodné navštívit alergologa-imunologa?
Postižené dítě obvykle v noci probudí silná bodavá bolest, pocit tlaku v oušku, často se objeví horečka s pocity únavy a vyčerpání. Příčinou obtíží je nahromadění zánětlivé tekutiny za bubínkem, její tlak na kostní struktury spolu se zánětlivým překrvením sliznic způsobuje prudké bolesti. Pokud není včas zahájena léčba, bubínek se vyklenuje díky hromadění hnisu a může následně prasknout. Dojde tak k samovolnému vyprázdnění dutiny, což je provázenou vekou úlevou. Děti také někdy říkají, že na nemocné ucho hůře slyší. Miminka pláčí, jsou neklidná, dotýkají se boltců, při horečce mohou zvracet nebo se objeví průjem. Tento stav se podle V. Petrů může objevit za normálních okolností v podzimních a zimních měsících u dětí do tří let nejvýše dvakrát do roka. Pokud přichází častěji a nemocní mají ještě některé jiné průvodní příznaky – především těžké reakce na očkování či záněty průdušek, pak by měli jejich rodiče myslet i na možnou poruchu imunity (imunitní deficit). Namístě je pak návštěva klinického alergo-imunologa. V případě, že se tato diagnóza potvrdí, je nasazována terapie na podporu obranyschopnosti, nejčastěji tzv. bakteriální imunomodulátory.

Jak fungují „rozemleté“ směsi baktérií?
Možnou příčinou opakovaných zánětů středního ucha v dětství bývá porucha protilátkové složky imunitního systému. Lékem volby je v takovém případě podávání tzv. bakteriálních imunomodulátorů (lyzátů). Účinkují na principu opakované imunizace přesnými dávkami různě oslabených (nejčastěji mechanickým „rozemletím“ či chemickou úpravou) směsí bakterií. Imunitní systém vnímá takové opakované podávání jako kontakt se slabší infekcí a dlouhodobě se „nabudí“. Takto aktivizován dokáže mnohem účinněji a rychleji reagovat na časté podzimní a zimní infekce v dětských kolektivech. Děti se tak snadněji vypořádávají s protrahovanými rýmami a záněty nosohltanů, které jsou suverénně nejčastější příčinou pozdějších zánětů středouší.
Imunomodulátory se už několik desítek let užívají pouze na podzim a v zimě, tedy v infekčně nejrizikovějších obdobích, a to obvykle jen dvě až tři sezóny. Všechny imunomodulátory mají tzv. úvodní neboli útočnou dávku, a dávku udržovací, která využívá efektu imunologické paměti, kdy k vyvolání adekvátní reakce stačí jen malé množství infekčního agens. Existuje řada lékových forem – sáčkovou (rozpustnou) jednoduše vypijí nejmenší děti, adolescenti zase oceňují jednoduchost tabletových forem. Tyto přípravky je nejvhodnější podávat mezi třetím až šestým rokem věku, kdy dítě nastupuje do školky, jeho imunita se v tomto období teprve vyvíjí a může být opakovaným stykem s infekcemi přechodně zhoršena. Po zlepšení klinického stavu se léky vysadí a imunita za normálních okolností obvykle funguje kvalitně až do konce života.

Léčba a možné komplikace
Lékař na ORL bubínek zkontroluje pomocí speciálního ušního zrcátka ve tvaru nálevky, aby vyhodnotil stav bubínku. Jestliže je onemocnění v počátečním stadiu, může předepsat antibiotika, musí se ale jednat o bakteriální hnisavý zánět, případně opakované onemocnění s dlouhým a komplikovaným průběhem. „Pokud je bubínek příliš vyklenutý (a dítě velmi sužováno), je nutné provést drobný chirurgický zákrok, tzv. paracentézu, kdy lékař drobným vpichem speciálním kopíčkem uvolní naplněnou středoušní dutinu a hnis volně odtéká,“ říká V. Petrů. Samotný vpich příliš nebolí, oblast bubínku se znecitlivuje jen dospělým. Po vyléčení zánětu se místo vpichu zahojí drobnou jizvičkou. Děti při onemocnění dále užívají nosní kapky, díky kterým oplaskne sliznice a dutiny jsou lépe provzdušňovány, a léky proti teplotě a bolesti (například ibuprofen). Úplné zahojení sliznice středouší a sluchové trubice trvá často i dva až tři týdny. Během této periody mohou pokračovat pocity „zalehnutého ucha“ a zhoršeného sluchu, což může být způsobenu přítomností vazkého hlenu (zánět se pozvolna stává chronickým) a díky němu i sníženou pohyblivostí středoušních kůstek. Je nutné stále udržovat průchodný nos. Jestliže bude ucho zalehlé i po měsíci, je třeba opětovně navštívit ušního specialistu.
Komplikace u zánětu středního ucha nebývají příliš časté. Pokud se dostane hnis ze středouší do malých dutinek v kosti za uchem, je možné, že se zanítí (mastoiditida). Zánět může také narušit funkci lícního nervu a zhoršit pohyblivost mimických svalů. Těžší komplikací je zánět vnitřního ucha, příznakem je prudká závrať se zvracením a někdy i těžké postižení sluchu. Opakované záněty středního ucha mohou sluch rovněž trvale narušit. Nejzávažnější, naštěstí vzácnou komplikací je situace, kdy zánět přestoupí na mozkové blány.