Inzerce https://www.lekarna.cz/blackfriday/?utm_source=ordinace&utm_medium=leaderboard&utm_campaign=blackfriday

Strach ze školy

( | přečteno: 18680x )

shutterstock.com

„A tak se schovávám za dveřmi, aby mě neviděla Realita, až vejde…“.
(Fernando Pessoa, Kniha neklidu)

Je stále dost dětí, pro které představuje nástup do školy a někdy i celé školní období trauma. Je to brána kterou mohou vstoupit do kruhu, který se uzavře až v dospělosti. Přitom existují možnosti, jak tento „kruh“ včas přetnout a najít ten správný klíč k uzavření „fobické brány“ jednou provždy. Na to, kde hledat příčiny těchto stavů, jak jim předejít, případně jak s nimi v rozvinuté fázi naložit, jsme se zeptali psychiatra doc. MUDr. Jána Praška z LF UP v Olomouci.

* Stejně tak jako existuje „strach z bílých plášťů“ , kdy si dítě vytvoří negativní postoj k lékařskému ošetření na základě bolestivého zákroku, je tu i „strach ze školy“. Co je jeho primární příčinou?


Každá fobie je vlastně vrozeným strachem, na který se naštěstí lze adaptovat. Školní fobie je z diagnostického pohledu druhem sociální fobie, kdy má dítě strach chodit do školy. Jeho strach může pramenit například z toho, že nezvládne určité věci výkonově, ale častěji je dán tím, že bude nějak posmíváno, ztrapněno nebo ironizováno kolektivem.
Rozhodující je celková úzkostnost konkrétního dítěte, která je částečně geneticky daná (asi ve 30%), V 70% ho ovšem ovlivní to, co ho v životě potká. Mezi takové nejzávažnější momenty, které mohou dítě výrazněji zasáhnout a později vést i k úzkostnosti ve škole a v dalším životě, je předčasná separace od matky. Dítě bylo například delší dobu samo v nemocnici, předčasně (tj. nezralé) odloženo do jeslí nebo školky. Mnohdy sehrává roli i perfekcionalismus matky, která sice pečlivě dbala na to, zda je dítě správně oblečené nebo najedené, ale neuvědomila si, že potřebuje spíše citovou blízkost, než zajištění technických věcí. Úzkostné maminky jednoznačně vychovávají úzkostné děti.
Další predispozici může ale založit i nadměrná kritika ze strany rodičů, kteří svému dítěti neustále něco vyčítají:“ neumíš, nedovedeš…“. Dochází tak ke znehodnocování dítěte, které se stává ustrašenějším a stále se pak obává další a další kritiky za všechno, co udělá. Pokud do jeho života vstoupí autoritativní učitel a posměch spolužáků, může se samozřejmě jeho pocit nejistoty prohloubit. Ale předpokladem je to, že už přichází do školy jako bázlivý a nejistý jedinec. Naopak dítě, které je stabilní, to v žádném případě neohrozí.

* Může ve škole něco působit i jako konkrétní stresor, na který je pak navázán vznik úzkosti?
Může. Často to bývají hodiny tělocviku. Pokud jsou děti trochu nešikovné nebo poněkud při těle, mohou se obávat posměchu spolužáků.
Pak může samozřejmě úzkostný pocit prohloubit přísný a hlavně narcistický učitel, který zakládá svou autoritu na strachu - používá vůči dítěti ironii, zneužívá jeho bezbrannosti a uplatňuje svou neomezenou moc. Naštěstí takových učitelů, kteří si potřebují dokazovat své sebevědomí na žácích, je stále méně. U predisponovaných dětí ani tak nejde o to, že jim třeba vynadá, daleko víc je zasáhnou „kousavé poznámky“ vůči jejich osobě. Křehčí dítě může takový postoj silně poznamenat. Pro žáky, kteří jsou stabilní a v klidu, se takový pedagog naopak stává předmětem posměchu, o přestávkách ho imitují a myslí si o něm své. Zkrátka je to nerozhodí. Zvláště v období puberty si takového učitele třída tzv.„vychutná“.
Obrovské trauma představuje i necitlivý postoj k určité epizodě – dítě se například počůrá a učitel ho zostudí před celou třídou. To je situace, která v něm založí obrovskou nestabilitu. Podobně je tomu s šikanou spolužáků, kdy se dítě stane terčem posměchu určité party. Zajímavé je, že šikanované děti mají stejné problémy i po přechodu do jiné školy. Jedná se totiž zpravidla o bázlivé jedince, kteří tyto situace svým chováním nechtěně přitahují. Opět je tu srovnání se stabilním dítětem, kterému „se to zkrátka nepřihodí“, protože se nedá a uspěje – kdekoli.

* Asi nejčastějším obdobím vzniku sociálních fobií je puberta. Jakou roli může v tomto kritickém údobí sehrát škola?
Problém je v tom, že jde obecně o složité období, kdy se člověk hledá, přitom nemá zkušenosti a velmi o sobě pochybuje. Chce se líbit druhému pohlaví, je to pro něj velmi důležité, současně zažívá pocit, že vypadá hrozně, je nemožný – to se týká nejen vzhledu, ale i inteligence a vtipnosti (u každého to nabývá trochu jinou formu) - a není schopen uspět ve srovnání se supermany nebo kráskami z komerčních časopisů, které mezi nimi v té době kolují. Kromě toho nastává období hledání vlastní identity. Hodně kritiky v dětství, malá sebedůvěra v předškolním a školním věku situaci ještě zkomplikují a činí tak z puberty bolestné období.
Je to také doba, kdy se ve třídě začínají vytvářet různé skupinky, provokující neuvěřitelné slovní přestřelky. To je fáze důležitá k tomu, aby se člověk vybavil určitou osobní obranou – znamená to naučit se čelit kritice, umět si udělat srandu z nepodstatných věcí, ale i obrátit v ironii útok vůči vlastní osobě. Jednoznačně jde o zpevnění odolnosti vůči atakům z vnějšího světa. Pro zranitelné děti to představuje nesnesitelný tlak.
Zmíněným situacím se začnou vyhýbat a dostávají se tak do začarovaného kruhu. Nejsou schopny využít tuto dobu k vytvoření přirozených „obranných schémat“. Naopak se začnou uvedeným situacím cíleně vyhýbat. A tak všechno, co by je mělo tohle období naučit pro život, je míjí. A to běží zhruba dva až tři roky.

* Lze tyto ohrožené děti v kolektivu nějak „identifikovat“?
Zcela jednoznačně. O přestávce se takový žák například raději zamkne na záchodě nebo sedí v lavici a předstírá, že se učí, prostě dělá všechno pro to, aby se vyhnul zmíněným sociálním interakcím. Postupně rozvine sociální fobii a bojí se čím dál víc. Ti, kteří uvedený tlak vydrží, se naopak zodolňují – tím se rozevírají nůžky mezi zdravým prožíváním puberty a její úzkostnou variantou.
Ti, kteří v této sociální zkoušce „propadli“se pak bojí například i zkoušení před třídou. Mají obavy z toho, že zčervenají apod. Někdy se stává, že rodiče v takových případech intervenují a vymáhají pro své dítě zkoušení v kabinetě. To je sice šetrnější, ale svému potomkovi tím příliš nepomohou, protože takto odolnost rozhodně nezíská. Každý moment selhání totiž jeho úzkost jenom zpevňuje.
Mnohem prospěšnější je zvolit cestu „postupných kroků“ a nerezignovat. Samotná expozice není tak obtížná, jak se zdá – naučit se snést pohledy ostatních, od jedné věty před kolektivem se postupně přenést k ucelenému vyjádření apod. Pokud situace dostoupí do poloh, kdy dítě zvrací nebo má další neobvyklé fyzické projevy, měli by učitelé upozornit rodiče a požádat o psychiatrickou intervenci.

* Hyperaktivní děti tyto problémy patrně nemají ?
Je pravda, že takové děti neudrží koncentraci, jsou neposedné apod., ale právě proto se také stává, že často schytají tolik kritiky, že z ní mohou začít být úzkostné. Pokud na ně učitelé i rodiče křičí a oni nemůžou pobíhat a chovat se tak, jak je to založeno v jejich přirozenosti, mohou být stejně ohroženy jako ostatní děti. Z principu potřebují hodně podnětů, změn, jejich vychovatelé musí být trpělivější a především laskaví. Není tedy vyloučeno, že i energické, impulzivní dítě může mít projevy úzkosti.

* Byl vypozorován nějaký rozdíl – alespoň pokud se týká úzkostí - mezi jedináčky a dětmi z vícečetných rodin?
To se nedá říct. Jedináčci možná nejsou tak zvyklí na lidské interakce. Ale nikdy jsem neviděl statistiku, která by nějak potvrdila významný rozdíl.

* Může tento handicap ohrozit i další životní dráhu úzkostného žáka?
Stává se, že i velmi chytré děti nakonec nikdy nedostudují. Jejich problém se generalizuje dál – v dospělosti nejsou schopni mluvit na úřadech, sehnat si místo, dokonce se ostýchají zeptat na cestu, neumí si najít partnera, nesetkávají se s kamarády…Stále se moniturují, vytvoří si sebeschéma:“jsem špatný, selhávám…“. Přitom si vůbec nevšímají toho, co jim třeba šlo. Někdy začne takový člověk pít. Má pocit, že ho sledují lidé na ulici, v metru, zkrátka kdekoli. Pak už zpravidla vyhledá pomoc sám, protože si uvědomuje, jak nesmyslně je jeho život limitován.

Léky a doplatky

Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.

Např.: wobenzym
Poraďte se s lékařem

Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi

Diskuse k článku
eholb
1x

Dobrý den. Přečetla jsem si článek o sociální fobii. Vnučka od manželovy sestry má tuto diagnózu a navíc je v pubertě. Ráda bych znala odpověď od odborníka, jak máme s touto dívenkou komunikovat, jak ji povzbudit, aby se začlenila do kolektivu.

Magda
3x

zrovna jsem přečetla článek a vyšlo mi najevo že tohle jsem přesně já ve škole jsem akorát tak v pubertě je mi 13 a mám neustálý strach z toho že se znemožním před spolužáky učitelem atd. prostě to co tady se píše a právě nevím jak se tohoto strachu mám zbavit?? Vím mám se slovně bránit ale nevím jak, rodiče o tomto strachu ví ale jen mi říkají že si to nemám brát vážně. Ale já si nemůžu pomoci nechci se chválit ale vysvědčení a známky mám samé jedničky a pár dvojek vyjímečně horší známky. Jsem proto nejlepší ze třídy a tento rok jsem hodně byla nemocná učitelé mi nevěří že jsem byla nemocná a spolužáci také ne a z toho mám hrozný strach kolikrát nemůžu v noci spát a z toho se mi mírně známky zhoršili. Třídní učitelka na mě křičela že jsem se zhoršila a že kvůli hodně zameškaným hodinám mě MOŽNÁ nechá zopakovat ročník. Je toho na mě moc a bojím se do školy až skončí prázdniny bojím se že se to bude opakovat.. Máte pro mě nějakou radu??

Magda

naštěstí jsem ročník neopakovala


Celkový počet příspěvků v diskusi: 5. Vstoupit do diskuse.

Přidat nový komentář

Inzerce https://www.ordinace.cz/clanek/odborne-poradny-na-ordinace-cz/

Chcete mít přehled
o novinkách na ordinaci.cz

Objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

Inzerce

Chcete zdravě spát?
Stáhněte si voucher s 10% slevou na zdravotní matrace a polštáře Magniflex a využijte jej při nákupu v Showroomech Magniflex nebo v síti certifikovaných obchodních partnerů Magniflex po celé ČR.

2024_Magniflex_OrdinaceCZ_voucher_300x300_sleva.jpg

Anketní otázka

Máte rádi zázvor?

78%
22%
Zatím hlasovalo 164 lidí
reklama https://www.lekarna.cz/boiron-oscillococcinum-1-g-granule-30-davek/?utm_source=ordinace&utm_medium=square&utm_campaign=Boiron_oscillo

Mohlo by vás zajímat

Pátá nemoc vyrážka čím mazat

Dobrý den. Děti mají pátou nemoc, která se projevila vyrážkou v obličeji. Čím ji prosím mazat?

Lennoxův-Gastautův syndrom: Vzácný syndrom způsobuje desítky záchvatů denně

Závažné neurologické onemocnění postihuje nejčastěji děti kolem 3 let věku. Projevuje se epileptickými záchvaty různého typu, syndrom provází také mentální postižení a další zdravotní komplikace. Někdy si ale diagnózu vyslechnou pozdě – až v dospělosti. Správně zacílená léčba jim přitom může výrazně usnadnit život. A nejen jim, ale i rodinám, které se doma o pacienty nepřetržitě starají. Lékaři na to upozorňují u příležitosti Světového dne LGS, který připadá na 1. listopadu.

Strupy v nose

Dobrý den, jsem nachlazený a mám rýmu. Udělaly se mi strupy v nose, kterých se nemůžu zbavit. Je to bolestivé a nevím si s tím už rady. Co bych na to mohl použít, abych se toho zbavil?

Jak na úspěšné kojení od A do Z

Kojení je důležitou součástí péče o novorozené miminko a má řadu přínosů. Poskytuje dítěti nejen nezbytné živiny, ale také protilátky, které ho chrání před infekcemi. Navíc se při něm buduje hluboké pouto mezi matkou a dítětem. Kojení však může být pro některé matky náročné, hlavně zpočátku. Poradíme vám, jak poznáte, že je miminko správně přisáté, a co dělat, když se objeví problémy...

Nejčtenější články

Nejnovější témata

Nejnovější diskuze

19. června 2008, 10:54:48

Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…

28. června 2008, 09:42:17

Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…

28. června 2008, 09:57:08

Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…

Naši partneři

Inzerce