Zužování věnčitých (koronárních) tepen aterosklerotickým procesem může mít různé klinické projevy, které shrnujeme pod společný název ischemická choroba srdeční.
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Srdeční selhání a infarkt jsou dvě zcela odlišná onemocnění srdce. Naše srdce je vyživováno věnčitými tepnami, v případě infarktu se v tepně vytvoří nejčastěji krevní sraženina, nebo se tepna zúží a srdeční sval tak není vyživovaný a umírá. Projevem infarktu je dlouhotrvající bolest na hrudníku. Pokud se nám podaří srdce zachránit, jedna z komor může zůstat postižena a nezvládá dále dostatečně plnit svou funkci, tím pádem se rozvine chronické srdeční selhání. Infarkt může být jednou z jeho příčin. Na rozdíl od srdečního selhání má pouze akutní formu. Oproti infarktu se srdeční selhání může rozšiřovat postupně a jeho projevy jsou nenápadné. Má chronickou podobu, která je nebezpečná v tom, že si lidé často příznaky srdečního selhání s takto závažným onemocněním nespojí.
V případě infarktu je zřejmé, že se jedná o problém se srdcem. Bolest bývá silná a projevuje se přímo na hrudníku. Do povědomí lidí se dostalo, že pokud je srdce nemocné, projeví se nemoc přímo u srdce. Srdeční selhání je však komplikovanější v tom, že se jeho příznaky se srdcem zdánlivě nepojí.
Srdeční selhání
Srdeční selhání je vážné onemocnění a život s ním není nic jednoduchého. Pacienti mají problém zvládnout zátěž, která by se zdravému člověku zdála jako samozřejmá. Běžné úkony, jako úklid bytu, vaření, procházka se psem, dopoledne s dětmi se může stát fyzicky nezvladatelnou činností, u které je třeba pravidelně odpočívat. Pokud pacient pociťuje dušnost a lapá takzvaně po dechu, špatně dýchá během sportu a při větší námaze, kdy tělo potřebuje zvýšený příjem živin a kyslíku, může se jednat o první příznaky srdečního selhání. Jak srdce postupně slábne, dochází k pocitům dušnosti i během dne. Velmi často se nemocnému špatně dýchá vleže. Srdce totiž nezvládá pumpovat krev a ta se hromadí v různých částech těla, například na plicích, takže aby mohl klidně spát, musí si záda a hlavu podložit polštáři, čímž dojde k uvolnění dýchacích cest.
V případě srdečního selhání se snaží tělo s nemocí vyrovnat a zajistit všechny životně důležité funkce. Spuštěny jsou takzvané „kompenzační mechanismy“, které tělu pomáhají zvládnout nároky organismu i navzdory tomu, že srdce trpí srdečním selháním. Jedním z kompenzačních mechanismů je rozvádění krve pouze životně důležitým orgánům na úkor svalů a dalších částí těla. To se projeví narůstající únavou.
Příznaky srdečního selhání
- pocit dušnosti,
- otoky nohou a kotníků,
- zvětšení pasu tedy břišní dutiny,
- nevysvětlitelná únava až malátnost,
- nárůst váhy(jde o hromadící se tekutinu, kterou srdce nestíhá přečerpávat).
- nechutenství,
- dalšími příznaky mohou být také nadměrné bušení srdce a častější frekvence močení v průběhu noci.
Srdeční selhání má jak akutní, tak chronickou podobu. To znamená, že nemoc se rozvíjí postupně a srdce se snaží zvládnout veškeré nároky organismu. Chronický průběh nemoci je o to zrádnější, že příznaky se projevují postupně a řadu z nich si s nemocí srdce nespojíme. Lidé trpící srdečním selháním často svádí příznaky nemoci na stáří nebo špatnou kondici nebo na to, že přibrali. Přitom se jedná o závažné onemocnění, které vyžaduje lékařskou péči. Úplné vyléčení bohužel není možné, ale velmi důležitá je včasná diagnostika. Srdce pacienta musí být neustále kontrolováno, při nastavení vhodné léčby a režimových opatření však mohou žít pacienti plnohodnotným životem.
Léčba srdečního selhání
Pokud lékaři diagnostikují tuto chorobu v časných stadiích, mají šanci ji léčit a přibrzdit její rozvoj. Obvykle tak člověku umožní, aby žil normální život. Tedy aspoň v té míře, v jaké to dovoluje jeho stav. Jinak se nemoc zbytečně zhorší.
Léčba srdečního selhání zahrnuje režimová opatření: omezení námahy v době akutního zhoršení, tak také dodržování příjmu tekutin, sledování hmotnosti, krevního tlaku a tepové frekvence. Pokud má pacient otoky, tak se doporučuje i omezení příjmu soli.
Prvním krokem v léčbě je nasazení vhodných léků, jejichž spektrum se u srdečního selhání neustále rozšiřuje. Důležité je také dosažení maximálně tolerovaných dávek těchto léků.
Dalším krokem je přístrojová technika: z důvodů zabránění arytmií u pacientů se sníženou srdeční funkcí implantace kardioverteru defibrilátoru a u pacientů s poruchou převodu implantace biventrikulárního kardiostimulátoru.
Pro pacienty s nejtěžší formou srdečního selhání je posledním krokem implantace čerpadel - tzv. podpor levé komory srdeční nebo transplantace srdce.
Srdečnímu selhání jako takovému se bránit nelze, protože to je klinický syndrom, ke kterému vede řada diagnóz. Nejčastější příčinou srdečního selhání je ischemická choroba srdeční a proto prevence tohoto onemocnění vede přeneseně k prevenci srdečního selhání. Primární prevence ischemické choroby srdeční zahrnuje zdravý způsob života: pohyb, udržování přiměřené tělesné hmotnosti, zdravá výživa, kontroly krevního tlaku a lipidového spektra. Samozřejmostí je nekouřit.
Na podzim a v zimě přibívá pacientů hospitalizovaných s chronickým srdečním selháním. V létě slunce roztahuje cévy a tím srdci odlehčuje. Pro srdce jako takové je nejhorší období podzim, kdy jsou plískanice, špatně se dýchá, a pak zima, protože když mrzne, cévy se stáhnou.
Zdroj: iweb3.fnusa.cz
