Při léčbě srdečních arytmií velmi záleží na tom, jaký druh potíží máte. Nabízíme vám podrobnosti o tom, kdy se používá kardiostimulátor, kdy defbrilátor či katetrizační ablace a co jednotlivé metody "obnáší". Průvodcem těmito metodami nám byla vedoucí lékařka Antiarytmické jednotky Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce MUDr. Lucie Šedivá, PhD.
Poruchy srdečního rytmu patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Jsou důsledkem abnormální tvorby nebo vedení elektrických vzruchů v srdci. Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje, které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu (EKG). Kromě toho existuje celá řada záchvatovitých nebo setrvalých poruch srdečního rytmu, ať ve smyslu plus (rytmus rychlejší než normálně) nebo minus (pomalý rytmus nebo dlouhé pauzy v srdeční činnosti), které mohou působit nemocnému celou řadu obtíží. Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují tyto arytmie, až na výjimky, bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné. Arytmie může být jak vrozená, tak získaná. Postihuje lidi v jakémkoli věku.
Arytmie lze rozdělit na 2 hlavní skupiny:
- bradyarytmie (bradykardie), kdy je srdeční činnost pomalá nebo vynechává,
- tachyarytmie (tachykardie), kdy je srdeční akce rychlá a způsobuje svému nositeli potíže
Bradyarytmie
Bardyarytmie jsou poruchy, při kterých srdce běží pomalu nebo jsou v jeho činnosti delší pauzy. Tyto arytmie jsou nejčastěji projevem poruch vzniku elektrického vzruchu v oblasti tzv. sinusového uzlu nebo následkem poruch vedení elektrického vzruchu ze síní na komory přes tzv. atrioventrikulární uzel. Příčina bradyarytmií je různá. V ojedinělých případech může jít o vrozenou poruchu, mnohem častěji jde o důsledek pozánětlivých nebo degenerativních změn v myokardu síní nebo převodního systému. Výskyt těchto arytmií proto narůstá s věkem.
Tachyarytmie
Tachyarytmie je porucha, při které srdce běží rychleji nebo mnohem rychleji než normálně. Někdy může běžet nepravidelně, jindy pravidelně. Tachyarytmie vznikají buď rychlou elektrickou aktivací srdce z poměrně malého ložiska, které se může nacházet kdekoli v srdci, nebo jde o projev rychlého kroužení elektrického vzruchu po větším nebo menším okruhu v srdeční svalovině. Výskyt tachyarytmie neznamená sám o sobě srdeční onemocnění a řada pacientů může mít zcela zdravé srdce a porušená je pouze tvorba nebo šíření elektrických vzruchů. Obecně lze ale říci, že tachyarytmie vznikají častěji v srdci nemocném (např. po infarktu myokardu nebo po některých operacích). Tehdy bývají v srdeční svalovině přítomny větší nebo menší jizvy, které způsobují zpomalení převodu elektrického vzruchu. Tím vzniká předpoklad pro vznik tachyarytmií v důsledku kroužení vzruchu. Výskyt těchto arytmií také narůstá s věkem.
Příznaky arytmie
Arytmie se mohou projevovat různě.
Bradyarytmie se nejčastěji projevují ve formě zvýšené únavnosti, slabosti, točení hlavy nebo dokonce krátkodobé ztráty vědomí, někdy s křečemi. Jindy je vedoucím příznakem dušnost při námaze. Potíže mohou být různé – záleží na tom jak rychle se porucha objeví a o jakou bradyarytmii jde.
Příznaky bradyarytmií (pomalého srdečního rytmu) se liší dle lokalizace poruchy vedení, jejího typu a rychlosti vzniku potíží. Při tomto postižení normální tvorby elektrických vzruchů pracuje srdce pomaleji, většinou nedokáže při námaze zrychlit svoji činnost a pacient trpí zvýšenou únavností, sníženou výkonností, dušností při námaze či v klidu, někdy závratěmi. Pokud dojde k této poruše vedení elektrických vzruchů ze síní na komory náhle, pak se většinou projeví jako krátkodobá ztráta vědomí. V některých případech pak může být pacient bezprostředně ohrožen na životě.
Na tachyarytmie lze pomýšlet v případě rychlého bušení srdce, které může být pravidelné nebo nepravidelné, a dosahuje někdy frekvence více než 200 tepů za minutu. Bušení srdce, které označujeme termínem palpitace, může být často provázeno točením hlavy nebo dušností, jindy pocitem tlaku na hrudníku nebo omdlení. Tzv. extrasystoly neboli předčasně přicházející stahy srdeční jsou vnímány jako přeskakování srdce nebo jako krátké pauzy v srdeční činnosti se silnějším údarem srdce po pauze. U život ohrožujících tachyarytmií může být klinickým příznakem ztráta vědomí nebo dokonce oběhová zástava (kdy srdce v důsledku arytmie přestane čerpat krev a pacient je ohrožen na životě, pokud není zahájena do několika minut kardiopulmonální resuscitace nebo šoku pomocí defibrilátoru).
Nejčastějším příznakem tachyarytmií (rychlého srdečního rytmu) je bušení srdce (palpitace). Nejčastěji je pacienty vnímáno ne jako dlouhé bušení, ale jako „přeskočení srdce". Tento pocit vzniká při občasně se vyskytujících předčasných stazích (extrasystoly), které bývají vnímány jako krátké vynechání tepu s následným silnějším úderem srdce. Při četnějších extrasystolách může být pocit „přeskakování srdce" nepříjemně vnímán, především v klidu, po ulehnutí na záda či levý bok. Pokud ale pacient neztrácí vědomí a nemá žádné významné srdeční onemocnění (jako je třeba prodělaný infarkt myokardu) pak prakticky vždy nejde o životu nebezpečnou záležitost.
Existují ovšem i arytmie, které jsou zcela asymptomatické a pacientovi nečiní žádné potíže.
Podle závažnosti onemocnění lze srdeční arytmii dělit na:
- Benigní arytmii, která obvykle nezpůsobuje žádné zásadní potíže ani život ohrožující stavy
- Maligní arytmii, která může vést k okamžitému selhání srdeční činnosti a bez příslušné léčby také ke smrti
Diagnostika arytmie
Srdeční arytmie je diagnostikována pomocí elektrokardiogramu, tedy vyšetřovací metody, kterou většina z nás zná pod zkratkou EKG. Kromě klasického jednorázového měření, se častěji provádí také jeho celodenní verze – takzvaná Holterovská monitorace, která zaznamenává i krátkodobé změny srdečního rytmu. Pacientovi jsou na hruď připevněny lepící elektrody, které jsou napojeny na záznamové zařízení, jenž nosí nemocný celý den u sebe. V průběhu dne musí pacient zaznamenávat veškerou aktivitu, pocity (emoce, pocení, návaly horka či zimu…) a zdravotní potíže jako dušnost, bušení srdce či slabost. Každý zápis musí být doplněný o přesný čas. Pokud je to potřeba, může vyšetření probíhat i déle než jeden den, maximálně však po sedm dní. Některá zařízení přenáší křivku automaticky přes telefon do nemocnice. V případě, kdy se potíže vyskytnou velmi ojediněle (například 1-2krát za rok), je možné zašít pod kůži na hrudníku malý monitor, který dokáže zaznamenat EKG v průběhu dlouhého období.
V případě, kdy nebyly žádné arytmie zachyceny, a pacient má potíže, je použito tzv. elektrofyziologické vyšetření. Do srdce se zavedou tenké elektrodové katétry, které snímají elektrické signály z jednotlivých míst a současně dokáží z těchto míst srdce stimulovat. Jejich strategickým rozmístěním v srdci lze otestovat schopnost srdce tvořit elektrické vzruchy a převádět je na komory.
Při podezření na některé srdeční onemocnění se používají další vyšetřovací metody jako echokardiografie, koronární angiografie (nástřik kontrastní látky do koronárních cév), počítačová tomografie srdce nebo magnetická rezonance, kombinované s angiografií, nebo izotopové metody.
Léčba arytmie
Řešením bradyarytmií je nejčastěji zavedení kardiostimulátoru, který vydává elektrické impulzy, které přes elektrody srdce stimulují a vyvolávají tak stahy srdeční svaloviny.
V léčbě aktuálně běžících tachyarytmií je prvním úkolem ukončení poruchy srdečního rytmu. Používají se buď léky, nebo se provede tzv. elektrická kardioverze – pacient se uspí a jednorázovým elektrickým výbojem z dvou plošných elektrod přiložených na hrudník se tachyarytmie přeruší, což umožní obnovení normálního srdečního rytmu. Příčiny, které ke vzniku tachyarytmie jednou vedly, obvykle přetrvávají dále.
U některých tachyarytmií se snaží lékaři záchvatům předcházet pravidelným užíváním léků, nebo záchvat léky přerušit. Některé tachyarytmie jsou ale léky špatně ovlivnitelné, nebo u některých léčba antiarytmiky selhává.
Moderní způsob léčby přineslo zavedení nové metody odstranění samotného místa vzniku poruch srdečního rytmu pomocí katetrizačních technik - radiofrekvenční ablace. Zákrok sám je téměř nebolestivý a provádí se proto bez celkové narkózy. Pokud je nemocným aplikace energie vnímána bolestivě, lze bolest utlumit nitrožilně podanými léky k tišení bolesti. Druhý den po zákroku jde obvykle pacient domů. U složitějších výkonů je nutná hospitalizace 2-3 dny.
Jiná situace je u nemocných, kteří jsou po infarktu myokardu nebo mají jiné závažné srdeční onemocnění. Tito pacienti jsou ohroženi rizikem vzniku závažných arytmií, jež vycházejí ze svaloviny srdečních komor a mohou vést k rychlé ztrátě vědomí, a dokonce náhlému úmrtí. Proto je v dnešní době většině takových pacientů implantován tzv. kardioverter-defibrilátor. Jde o přístroj podobný většímu kardiostimulátoru, který se také podobným způsobem implantuje do podkoží pod levou klíční kost a opět přes podklíčkovou žílu je do pravé komory srdce zavedena speciální elektroda. Tento přístroj sleduje trvale srdeční akci nemocného a v případě zachycení život ohrožující komorové tachyarytmie ji dokáže přerušit pomocí silného elektrického impulzu.
Je možné vzniku arytmií předcházet?
Vznik celé řady arytmií mohou usnadňovat různé podněty, které ovlivňují nervový systém člověka (např. stres, kouření, pití kávy nebo jiných nápojů s kofeinem, tělesná zátěž). Odstraněním takových podnětů lze často zmírnit výskyt arytmií nebo jejich vnímání. U většiny arytmií však nelze, až na výjimky, jejich vzniku předcházet jinak než použitím některé z léčebných metod.
Zdroj: www.fnol.cz
