Sníh, chléb a hry

Sníh, chléb a hry

To by bylo asi motto zimních olympijských her, o kterých Řekové neměli v jejich době tušení. Tak přistupovali k olympijským hrám i tehdejší konzumenti. Chléb a hry. Od té doby uplynulo mnoho vody. A co dnešní divák -- fanda?

Dnešní fanoušky sportovních akcí lze rozdělit do dvou velikých skupin.

V první skupině jsou tzv. aktivní fanoušci, kteří nejsou líní dojít si pro svou podívanou přímo na místo sportovního klání, mrznout na ochozu, bučet "na přitroublého rozhodčího, který dnes píská rozhodně proti našemu týmu", hýkat blahem nad sportovními výkony, hlasitě skandovat a mlátit při tom do různých perkusních nástrojů (nemyslím zbraně) či dout do nejroztodivnějších žesťů a řvát něco o góóóóólech až do naprostého vyčerpání. Tímto fanděním se taková podpora sportovců nebo sportovních týmů alespoň částečně přibližuje sportovnímu výkonu své modly.

Druhou skupinou jsou pasivní konzumenti, jejichž aktivita vyvinutá v souvislosti se sportovním kláním se omezuje toliko na cestování mezi domácími chladícími zařízeními (čti lednicí -- pozn. autora) a pohodlnějším ze dvou fotelů, které jsou připraveny za tímto účelem před obrazovkou televizního přijímače. Virtuózní prstoklad na dálkovém ovládání je v tomto případě nezbytností. V lepším případě se aktivnější jedinec vydá na delší procházku a sice do nejbližší hospody, aby toto klání sledoval s přáteli.

Z tohoto základního rozdělení je již čtenáři patrno, která skupina nese více zdravotních rizik v souvislosti se sledováním sportovní akce. Uvědomíme-li si naprostý nedostatek televizních přijímačů ve starověkém Řecku a z toho vyplývající absenci přímých přenosů, je nám jasné, že v té době existovala pouze obec aktivního diváka.

Nyní se podíváme, co se děje v našem těle při sledování sportovního výkonu. Při aktivním sportovním výkonu se naše tělo dostává do stavu, který je společný všem živočichům a přirovnáváme je k situacím, které označujeme slovy strach -- boj -- útěk. V této situaci v těle nastávají pochody, které jsou nastartovány na úrovni mozku a vedou k mobilizaci všech systémů, které potřebujeme k získání co největšího množství energie z nám dostupných zásob. Tyto nervové a hormonální mechanismy zvýší činnost dýchání a oběhu a vedou ke zvyšování hladiny krevního cukru. Dostatek krevního cukru a kyslíku v cílových tkáních znamená totiž více energie pro potřeby organismu v těchto situacích. Boj a útěk je pak logickým vyústěním této situace, kde se veškerá dostupná energie spotřebuje a vše je v naprostém pořádku, každý dostal, co mu patřilo. Je nutno podotknout, že ve hře je daleko více systémů, které jsou také ovlivněny a jsou v této situaci "v pohotovosti".

Tím bychom měli velice hrubou představu co se děje v těle sportovce při sportovním výkonu. Aktivní divák je na tom o něco hůře, avšak určitá část energie uvolněná stresem je spotřebována při aktivitách souvisejících s fanděním. A co pasivní divák ve stresu před televizní obrazovkou? Co s energií vybuzenou stresem před televizí? Při sezení je tato energie spotřebována velice minimálně. Vezmeme-li v úvahu další přísun živin v podobě různých "televizních pochutin", piva a jiných na energii bohatých tekutin je energetická bilance takového jedince velmi pozitivní. Tato energie je zpětně ukládána do látek, ve kterých si tělo tuto energii ukládá na "horší časy". Při nedostatku "horších časů" (fyzická aktivita) je pak důsledkem obezita a další choroby, které vyplývají z opakovaných stresových situací při absenci fyzické aktivity -- vysoký krevní tlak a vysoké hladiny cholesterolu podmiňující onemocnění cév a srdce (pozor cévy jsou i v mozku!) a různá onemocnění metabolizmu jako je diabetes neboli cukrovka. A co pasivní divák, který se pro tato onemocnění již léčí? Hrůza pomyslet! A co další stresové situace jako deprese z prohry (těch jsme si opravdu letos užili) nebo spánkový deficit po nočních přenosech? Ale dost bylo bubáků!!!

Jak tedy přistoupit k problému?

• Být radši aktivním divákem
• Při sledování přenosu jíst ovoce a zeleninu a pít čistou vodu
• Před přenosem si zacvičit a zaběhat si. (Několik sprintů na krátké tratě nebo pochod 20 km.)
• Při přestávce televizního přenosu si vždy intenzivně zacvičit. Prohráváme-li je nejlepší formou pohybu 10 minut boxování do pytle. Vyhráváme-li 8 minut boxování do pytle. (Lepší je kickbox -- zapojíme i nohy.)
• Po přenosu si zacvičit a zaběhat si. (Několik sprintů na krátké tratě nebo pochod 20 km.)
• Jste-li divák-cholerik je lepší místo přenosu odejít na koncert vážné hudby.

Že to nejde stihnout za jeden den? Samozřejmě. Je to pouze na vás!