Stejně jako u jiných vad, platí i u vad sluchových, že se mohou lišit stupněm závažnosti -- od lehkých přes středně těžké a těžké až po velmi těžké; navíc však v tomto případě musíme rozlišovat i různé typy vad...
Stejně jako u jiných vad, platí i u vad sluchových, že se mohou lišit stupněm závažnosti -- od lehkých přes středně těžké a těžké až po velmi těžké; navíc však v tomto případě musíme rozlišovat i různé typy vad -- převodní čili konduktivní, senzoneurální čili percepční, a konečně i smíšené (kombinované). Toto dělení není samoúčelné -- rozhoduje totiž o tom, do jaké míry a jakými prostředky lze vadu odstranit, zmírnit nebo alespoň kompenzovat.
Převodní poruchy
Převodní poruchy jsou ty, jejichž příčina je v zevním nebo středním uchu; převodní se jim říká proto, že je při nich poškozen nebo zcela znemožněn převod zvuků do vnitřního ucha. Často jsou spojeny i s bolestí v uchu nebo s výtokem z něj. Ztráta sluchu obvykle nepřesahuje 60 dB, takže zvuky hlasitější tito lidé slyšet mohou. Proto také právě tyto osoby nejvíce těží z pomoci sluchových pomůcek (sluchadel).
U převodních poruch bývá nejčastější příčinou obstrukce čili ucpání zvukovodu, zejména nahromaděním ušního mazu a jeho ztuhnutím v pevnou mazovou zátku, která brání zvuku proniknout k bubínku. Největší chybou je v takových případech pokoušet se odstranit tuto překážku <> -- většinou se totiž dosáhne pouze toho, že se překážka zatlačí ještě hlouběji a situace se jen dále zkomplikuje. Lékaři proto často pacientům v žertu radí, aby se nikdy nepokoušeli strkat do ucha cokoli menšího než loket. Medicína má k odstranění mazové zátky k dispozici účinné prostředky, a je tedy třeba co nejdříve vyhledat její pomoc. Totéž ostatně platí i tehdy, když do zevního ucha pronikne jakékoli cizí těleso nebo např. hmyz.
Druhou nejčastější příčinou převodní sluchové poruchy bývá akutní zánět středního ucha. V podstatě jde o běžné onemocnění (zejména v dětském věku), které se většinou vyhojí bez jakýchkoli následků. Nicméně u častých, opakovaných zánětů může dojít k jizvení středoušních struktur a vtažení bubínku do středouší, což způsobí trvalou sluchovou vadu. Ještě horší je situace při vzniku chronického středoušního zánětu, kde vždy dochází k perforaci bubínku; ta již může způsobit i trvalou sluchovou poruchu. Navíc mohou být chronickým zánětem poškozeny i sluchové kůstky, a v takovém případě je obtížnější i možná náprava.
Perforace bubínku může kromě zánětu vzniknout i úrazem, a to buď přímým poraněním různými předměty, které si lidé rádi strkají do zvukovodu, ale může být také následkem náhlé a prudké změny atmosférického tlaku (tlakové vlny). Naštěstí i v tomto případě dnes lékaři dovedou, pokud se perforace nezahojí sama, pomocí speciálního chirurgického zákroku -- plastiky bubínku (myringoplastiky) -- tento problém vyřešit.
Další příčinou převodní sluchové poruchy je onemocnění zvané otoskleróza. Jde o trochu nešťastně zvolený název nemoci, která s arteriosklerózou nemá nic společného a je nejčastější právě u mladých lidí. Příčinou nedoslýchavosti u otosklerózy je přestavba kosti labyrintu. Novotvořená kost je objemnější, a když tento proces postihne krajinu oválného okénka, dochází i ke změnám na ploténce třmínku. Výsledkem je, že se třmínek v oválném okénku přestane pohybovat a nepřenáší zvukové vlny do vnitřního ucha.
Méně častými příčinami jsou vrozené vady zevního a středního ucha, které mohou být různého stupně a někdy jsou spojeny i s vývojovou poruchou ucha vnitřního. I zde je však v řadě případů možná chirurgická náprava.
Převodní poruchu sluchu mohou vyvolat i úrazy hlavy, a to nejčastěji rozpojením či zlomením sluchových kůstek.
U úrazů může být s poškozením středouší spojeno i poškození labyrintu; o tom bude řeč dále.
Všechny tyto mechanismy vzniku převodních poruch se mohou uplatňovat i u nedoslýchavostí kombinovaných (příště).
"\n
Miroslav Hroboň,Ivan Jedlička, Jaroslav Hořejší
převzato z knihy Trápí nás nedoslýchavost
vydané v nakladatelství Makropulos
"
Přidat nový komentář