Skočil jsem opravdu jak o život

Bylo to v roce 1944, nedlouho před koncem války. Byl jsem tenkrát nezkušený 14-letý praktikant, pár měsíců po nástupu "služby", na předepsané předškolní lesnické praxi u "učebního pána" polesného, v krásném kraji na okraji křivoklátských lesů. Byla nádherná neděle, jako vymalovaná. Dostal jsem za úkol kontrolovat "bolety" povozníků odvážejících vydraženou klest po těžbě dříví, ze svých přidělených dílů, tj. zda mají řádně zaplaceno, jak mi nařídil můj učební pán. V dobré náladě dorosteneckých let, pochodoval jsem to ráno známou cestou přes Berounku, směrem k parádnímu luhu Výbrnice, kde jsem chtěl svoji práci započít.

Nedaleko nad vesnicí, v úvozové cestě, se stráň prudce zprava do leva svažovala. Nad úzkou hrbolatou cestou starší porost borovice, pod ní nízká smrková mlazina. Proti mně přijížděl plně naložený žebřiňák klestu, tažený černými koníky, vedle fůry, v ruce opratě, kráčel kočí. Brzy jsem ho poznal, už z dálky se smál. Říkal mi krajane, pocházeli jsme z jednoho kraje, slušný člověk. Vůbec jsem ho nemínil kontrolovat, jen si s ním trochu popovídat, měl to rád. Položil jsem ruku z druhé strany na žebřiny, krčil se pod velkým nákladem klestu a kousek jsem se s ním vracel. Vůz se na nerovné cestě povážlivě kymácel. Pojednou, právě ta moje levá ruka na něm položená, to nebezpečí zasignalizovala -vrchovatě naložený vůz se na mně začal pomalu naklánět. Skokem jsem byl dole v husté mlazině a prodíral se jí co nejdále. Žebřiňák, koly vzhůru mi vzápětí přistál za patami a naložené větve klestu mě ještě švihly do lýtek!

Tak to byl ten šťastný konec! Všichni jsme byli "trochu" vystrašení, koníci, oj vozu je trochu osunula z cesty, ale bez úhony, kočí, který se bál o koně a snad i o mne. No a já to odnesl trochou škrábanců, jak jsem se úprkem prodíral tou zatracenou houštinou, co se mi pletla pod nohy. Ještě, že mi tenkrát bylo těch hezkých čtrnáct, dneska v osmdesáti by to holt bylo těžší. I když se pořád snažím, aby mi to jakžtakž pochodovalo i nadále.

Srdečně zdravím redakci Ordinace Ing. Miroslav Michalec