Mezi lidmi jsou refrakční vady spíš známé jako oční nebo optické vady.
Jak se projevuje?
Nejnápadnějším příznakem šilhání je sbíhání (konvergence) nebo rozbíhání (divergence) očních bulbů. Stáčet se může stále jedno oko nebo obě oči střídavě. Po stránce funkční přitom dochází k poruše zrakové i svalové spolupráce obou očí. Je postiženo jednoduché prostorové vidění. U dětí předškolního věku se rozvíjí velmi často tupozrakost, což je zjednodušeně řečeno stav, kdy mozek přestává vnímat zrakové informace z šilhajícího oka. Jedná se o velmi závažnou poruchu, která pokud není včas řešena, znamená doživotní závažnou funkční poruchu postiženého oka. Při vzniku strabismu v pozdějším dětském a dospělém věku, ať už náhle, v důsledku poškození okohybné inervace (tzv. paralytický strabismus), nebo pozvolna při manifestaci dosud skrytého šilhání (tzv. forie), se objevuje subjektivně velmi nepříjemné dvojité vidění, které se často pacient snaží zmírňovat kompenzačním postavením hlavy.
Jak se léčí?
Léčba nejrozšířenějšího tzv. dynamického neboli konkomitantního strabismu, který se objevuje již od raného dětského věku, je komplexní. Je třeba zdůraznit, že s léčbou je nutno začít co nejdříve a rodiče by se měli řídit radou očního lékaře, i když jsou jím doporučená opatření často pro dítě nepříjemná a zatěžující. Prvním krokem je zajištění korekce optiky oka. Ve většině případů jsou předepisovány brýle, které je třeba nosit stále. Obavy a předsudky některých rodičů, že si oči "na brýle zvyknou a budou se dále horšit" je zcela mylná a nenošení předepsaných brýlí znamená obvykle zmaření úspěchu další léčby. Dalším krokem je výcvik tupozrakosti, která bývá v různé míře zpravidla přítomna. Provádí se zakrýváním jednoho, nejčastěji šilhajícího, hůře vidoucího oka okluzorem. Existují náplasťové okluzory, které se lepí přímo přes oko a jsou nejspolehlivější. Užívají se i plastové, které se nasazují na brýle. O nošení okluzoru platí totéž, co bylo řečeno o brýlích. Bez jeho důsledné aplikace nelze dosáhnout v léčbě tupozrakosti úspěchu. A pokud se tupozrakost nepodaří vycvičit nejpozději do 7-9 let (naše dosavadní zkušenosti zatím ukazují, že už v sedmi letech je, řečeno obrazně, za několik vteřin dvanáct), nepodaří se ji vyléčit už nikdy. Kromě okluze jsou na některých pracovištích používány jako doplněk léčby i speciální přístroje, okluzor má však zcela rozhodující místo.
Pokud se šilhání neupraví nošením brýlí a výcvikem tupozrakosti, je indikováno chirurgické řešení. Zákrok je prováděn na okohybných svalech v krátkodobé celkové anestesii ("uspání") a není pro dítě výrazněji zatěžující. Závěrečnou etapou léčby je nácvik spolupráce očí při jednoduchém prostorovém vidění.
Léčba paralytického strabismu by měla být zaměřena především na základní onemocnění, nejčastěji z neurologické nebo interní oblasti, které postižení okohybných nervů a svalů způsobilo. Dvojité vidění (diplopii), která paralytický strabismus provází, lze korigovat speciálními prizmatickými brýlovými skly. Jejich přínos se však individuálně značně liší a často bývá výsledek problematický až neuspokojivý, takže pacientovi pomůže až zakrytí jednoho oka okluzorem. I paralytický strabismus lze operovat.
Prevence
Prevence hraje ve včasné diagnostice a léčbě strabismu velmi významnou roli. Pokud rodiče zpozorují u svého dítěte známky šilhání, je nutné bez větších odkladů vyhledat očního lékaře. Vyjímkou je nepravidelné, krátkodobé, přechodné zašilhávání dětí do jednoho roku věku, které je běžné a není projevem poruchy. Je ho však třeba odlišit od abnormálního, patologického šilhání, které se může objevit i v prvním roce života a bývá časté nebo stálé s velkou úchylkou a poměrně stálou konfigurací postavení očí. Významné jsou pravidelné prohlídky dítěte u jeho dětského lékaře, který může první objevit poruchu vidění nebo postavení očí. Po stanovení diagnózy a zahájení léčby je nutné přesně dodržovat pokyny očního lékaře a docházet na pravidelné kontroly.
Přidat nový komentář