MUDr. Pavel DoubekPsychiatrická klinika VFN, 6. června 2001
Pod pojmem schizofrenie (množné číslo) rozumíme skupinu závažných duševních nemocí, jejichž společným znakem je výrazné narušení psychických funkcí. V důsledku toho nemocný odlišně vnímá svět kolem sebe i sebe sama a nedokáže přesně odlišit realitu od vlastních představ a fantazií. Typickým věkem pro začátek obtíží je doba mezi 18. - 30. rokem. Nejčastěji schizofrenie probíhá ve formě akutních projevů (kdy jsou přítomny výrazné příznaky nemoci), mezi kterými jsou různě dlouhá období s minimálními nebo žádnými příznaky. Méně často dochází po jedné nebo více epizodách k úplnému odeznění nemoci a návratu do života zcela bez následků. U určitého procenta lidí akutní příznaky neodeznívají vůbec a onemocnění chronifikuje.
Kdy mohu mít podezření, že se jedná o schizofrenii?
U schizofrenie bývají nejčastěji narušeny následující složky psychiky: myšlení, vnímání, vůle, nálada, chování a pozornost. U paranoidní schizofrenie převládají poruchy myšlení (především bludy = nevývratná mylná přesvědčení, např. o pronásledování, o onemocnění rakovinou apod.) a poruchy vnímání (halucinace = smyslové vjemy bez odpovídajících zevních podnětů, např. slyšení hlasů, vidiny). U hebefrenní schizofrenie je nápadné klackovité, nevhodné až necitlivé chování, nálada nepřiměřená situaci, "šroubovaná" řeč. Simplexní schizofrenie probíhá nenápadně bez dramatických příznaků, nemocný se postupně uzavírá do sebe, ztrácí zájem o okolí, přestává o sebe dbát. Při vzácně se vyskytující katatonní formě postižení např. zaujímají zvláštní až bizarní polohy, ve kterých jsou schopni setrvat mnoho hodin, jindy mohou být naopak velmi vzrušení a neklidní. Okolí obvykle nejdříve zaznamená změnu v chování a v projevu nemocného. Uzavírá se do sebe, je "chladný", jeho odpovědi jsou obtížně pochopitelné. Nápadným se stává chování ovlivněné již přítomnými schizofrenními příznaky - nemocný např. zakazuje ostatním sledovat televizi, neboť je přesvědčen, že na něj vysílá záření. Jindy je patrné ochabnutí až ztráta vůle. Porucha koncentrace se projevuje mj. neschopností vybrat si jen důležité podněty a nevšímat si podnětů ostatních, pacient je "rušen" veškerým okolním děním i vlastními myšlenkami, které nemá pod kontrolou, uniká mu tak např. i obsah jednoduchého rozhovoru. Z dalších - nespecifických příznaků jsou nejčastější poruchy spánku, zvýšená podrážděnost a úzkost.
V případě výskytu výše uvedených potíží je nutné vyhledat psychiatra.
Co je příčinou vzniku?
Příčina vzniku schizofrenie není spolehlivě známa. Předpokládá se spolupůsobení více faktorů. Některé z nich jsou vrozené, jiné jsou způsobeny vlivy prostředí, v němž nemocný žije, a událostmi, které během života prožívá. Podle současných teorií jsou vlastní příznaky schizofrenie způsobeny narušením určitých chemických pochodů v některých částech mozku.
Jaké jsou možnosti léčby?
V současné době se uplatňuje tzv. biopsychosociální léčebný přístup. Biologickou léčbou rozumíme podávání psychofarmak. Farmakoterapie má rozhodující význam v období akutních příznaků, kdy je naprosto nezastupitelná, dále v období doléčování a jako prevence relapsu, tj. znovupropuknutí příznaků choroby. Základním typem farmak podávaných při schizofrenii jsou tzv. neuroleptika. Jsou to léky upravující narušené chemické pochody v mozku. Po odeznění nejakutnějších potíží se k léčbě přidávají i psychosociální metody -- podpůrná psychoterapie, rehabilitace, pracovní terapie, psychoedukace apod., které jsou zaměřeny na řešení a zvládání psychologických problémů souvisejících s chorobou, na zvýšení společenské obratnosti a výkonnosti. Jejich cílem je pomoci nemocnému k návratu do běžného života. Farmakoterapie patří pouze do rukou lékaře -- psychiatra, psychosociální léčbu musí provádět pracovník mající klinické zkušenosti se schizofrenními pacienty. U velké řady laických postupů bohužel neplatí často citované "když nepomůžou, aspoň neuškodí", konzultace s lékařem je tedy vždy nutná.
Jaká je možnost prevence?
Nejdůležitějším preventivním opatřením je pravidelné užívání léků a dobrá spolupráce s lékařem. Preventivní užívání léků je nutné dle individuálního průběhu choroby minimálně 1-2 roky, při opakujících se atakách alespoň 5 let, u některých pacientů však i celý život. Pozornost je nutné též věnovat tzv. "časným varovným signálům". Jsou to většinou nespecifické psychické potíže (úzkost, zhoršení spánku, podrážděnost...), které občas mívá každý člověk, u jedince s anamnézou schizofrenní projevy však mohou mít závažnější význam a jejich včasné podchycení může být rozhodující v zabránění návratu aktivního projevu. Důležitá je též maximální redukce stresu, event jeho zvládání za pomoci rodiny či psychiatra.
