V dalším textu našeho seriálu o odvykání kouření přinášíme skutečný příběh paní Růženy, která se během téměř padesáti let kouření snažila přestat se svým zlozvykem mnohokrát. Dvakrát vydržela nekouřit několik let, ale "železnou košili" si zase vždycky oblékla. Ví, že má problém, o spolupráci s lékaři však neuvažuje. Proč?
Poprvé si zapálila s partou kamarádů na stodolou místního JZD před padesáti lety. "Bylo mi pěkně zle a navíc jsem dostala nařezáno, protože to maminka samozřejmě poznala," říká paní Růžena, třiašedesátiletá důchodkyně z Liberecka. "Samozřejmě jsem si v tu chvíli slíbila, že kouřit nikdy nebudu… Vydrželo mi to do šestnácti, kdy už jsem opravdu "poctivě" začala," dodává.
Za svůj život se snažila s kouřením "seknout" mnohokrát. "Manžel je také kuřák, takže jsme se podporovali v kouření i odvykání. A vydrželi jsme bez cigarety i několik let, ale vždycky to skončilo tím, že jsem zkusila jednu a už se vezla… Cigarety mi prostě chutnají a na to moje silná vůle nestačí."
I když vůli musí mít obrovskou. Podvakrát, když nekouřila několik let, s tím přestala z hodiny na hodinu. "Jasně, že jsem měla chuť, obrovskou. Nikdo přede mnou nesměl kouřit, jinak bych nevydržela," směje se, dnes už opět s cigaretou v ruce. Tahle je ale elektronická. Jak Růžena přiznává, je to jediný způsob, který ji přijde jako snesitelný, i když "prokouří" stejně, jako kdyby si kupovala opravdové cigarety.
O spolupráci s odborníky a lékaři nikdy neuvažovala. "Připadalo by mi hloupé chodit k doktorovi se svojí slabostí a závislostí. Kdyby bylo potřeba, tak zase přestanu sama." Přitom právě paní Růžena by byla vhodným kandidátem na to, navštívit protikuřáckou ambulanci a poradnu pro ty, kteří mají silně rozvinutou závislost na tabáku.
Čtěte příště:
Kde vám pomohou s odvykáním
Pokud je odvykání kouření vaše téma, podělte se o své zkušenosti s ostatními
v diskusi nebo nám svůj příběh
napište!
Přidat nový komentář