Downův syndrom, Turnerův syndrom, poškození plodu zarděnkami, nebo některými léky užívanými v těhotenství - to všechno jsou choroby, které řadíme mezi dědičné poruchy a vrozené vývojové vady.
Riziko toxoplazmózy v těhotenství
(MUDr. Vladimíra Paseková | přečteno: 8009x )
Dobrý den, plánujeme rodinu, v souvislosti s tím by mě zajímalo, jaké riziko by mohlo znamenat mé případné onemocnění toxoplazmozou. Asi před 10ti lety mi byly zjištěny při krevním rozboru protilátky na tuto nemoc (nemoc jsem se pravděpodobně nikdy neprojevila, nebyla jsem nikdy léčena), v současné době do kontaktu s kočkou přicházím pravidelně. Za odpověď děkuji Kateřina Rausová
Milá Kateřino,
toxoplazma gondii způsobuje parazitární infekci, která postihuje placentu a
plod. Jsou-li přítomny mateřské protilátky (váš případ), mohou plod
ochránit. Infekce matky však ještě automaticky neznamená infekci plodu a
infekce plodu ještě automaticky neznamená jeho postižení (různé formy
postižení orgánů plodu a různá tíže tohoto postižení). Riziko infekce plodu
je první tři měsíce 15% (při infekčním onemocnění matky), ve 4.-6. měsíci
30% a v 7.-9. měsíci 60% při nepřítomnosti léčby. Těžké poškození plodu je
ovšem typické pouze v prvních třech měsících těhotenství (11% infekcí v
tomto období je těžkých). Naprostá většina neléčených infekcí v dalších
měsících je bezpříznakových s výjimkou rizika postižení sítnice a následného
oslepnutí plodu. Vyšetřování hladiny protilátek v těhotenství není
standardní ve většině zemí.
Vajíčka tohoto parazita jsou vylučovány s kočičími výkaly a jsou pak schopné
dlouhodobého přežívání. Odtud se dostávají do těla jakéhokoliv teplokrevného
obratlovce (včetně člověka) a jako takové mohou být zdrojem nákazy. V šíření
nákazy se uplatňuje přenos potravou při kuchyňském zpracování masa a
požívání nedostatečně upraveného masa, kontaminace potravy nebo pitné vody a
také cesta ruka-ústa z půdy a písku kontaminovaných výkaly koček. Méně časté
je šíření dýchacími cestami kapénkovou infekcí, spojivkovým vakem, oděrkami
a rankami v kůži při zacházení s infekčním materiálem a po kousnutí
infikovaným zvířetem. Nejčastějšími zdroji nákazy pro člověka jsou prasata,
králíci, ovce, divoká zvířata (zajíci) a samozřejmě kočky.
Prevence spočívá v nepožívání syrového nebo polosyrového masa, zejméně
vepřového a vnitřností (hlavně jater), dodržování hygieny při zacházení se
syrovým masem a při práci se zvířaty a u těhotných vyvarování se styku se
zvířaty, která mohou být přenašeči.