Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Mýtus 1: Po operaci prostaty je konec se sexuálním životem a dochází k úniku moči.
Fakt: Velmi častou obavou mužů postižených rakovinou prostaty je to, zda budou po léčbě a případném chirurgickém zákroku ještě schopni fungovat po sexuální stránce. Je skutečně pravda, že přibližně polovina mužů se po léčbě rakoviny prostaty potýká s poruchami erekce a případně i s inkontinencí. Tyto obtíže však mohou být pouze dočasné a existuje řada možností, jak je zmírnit či úplně odstranit.
V současné době nabízí lékařská věda nové, méně radikální léčebné postupy karcinomu prostaty, díky nimž může žít pacient spokojený život, jehož kvalita nemusí být nemocí celkově postižena. Rakovina prostaty dnes již neznamená nutně konec sexuálního života, ani konec mužství.
U vysokého procenta nemocných navíc bývá doba od zachycení rakoviny prostaty do okamžiku, kdy toto onemocnění může působit pacientovi potíže, poměrně dlouhá. Často v řádu roků, někdy dokonce 10 až 15 let. V případech, že lékaři nádor zachytí v počátečním a málo agresivním stadiu, mohou dokonce přistoupit pouze ke sledování a monitorování stavu pacienta a na jeho celkový, tedy i sexuální život, tak nemoc dlouhé roky nemusí mít žádný vliv.
Chirurgická terapie sice může poškodit nervy, které jsou zodpovědné za navození erekce, ale ne vždy se jedná o nevratnou změnu. To znamená, že lze znovu dosáhnout erekce dostačující pro pohlavní styk. Většinou to trvá od 4 do 24 měsíců. Mladí muži se zotavují snadněji. Pokud se situace nezlepší, promluvte si s lékařem o nasazení léků na erektilní dysfunkci.
Mezi další komplikace patří též inkontinence, tedy nemožnost zadržení moči v močovém měchýři spojená s pomočováním. V tomto směru vše závisí na zkušenostech operatéra a rozsahu onemocnění. Do budoucna je v tomto ohledu perspektivní operace pomocí operačního robota, protože umožňuje větší přehlednost při výkonu a to by mohlo vést ke snížení nežádoucích účinků. Ztráta kontroly nad močovým měchýřem bývá většinou krátkodobá. 95 % mužů do roka po operaci svůj měchýř opět plně ovládá.
Mýtus 2: Rakovina prostaty se týká pouze starších mužů.
Fakt: Je sice pravda, že nejčastěji se rakovina prostaty objevuje u starších mužů a riziko jejího výskytu rapidně stoupá po šedesátém roce života, to však v žádném případě neznamená, že by byli mladší muži mimo riziko. Pokud máte obavy, zeptejte se svého lékaře, zda by bylo vhodné se nechat vyšetřit dříve. Každý muž má 20% pravděpodobnost onemocnění karcinomem prostaty. Pokud však nemocí trpěl jeden z přímých příbuzných, riziko rozvoje se u daného muže zvyšuje dvojnásobně. Při výskytu nádorového onemocnění prostaty u minimálně dvou přímých příbuzných se zvyšuje dokonce 5-11násobně.
Čtěte také: Vyšetření prostaty - proč se ho muži bojí?
Mýtus 3: Léčbu je nutné zahájit ihned.
Fakt: Pokud lékař potvrdí zhoubný nádor prostaty, nabídne vám také strategii léčby. Nebo vám může doporučit, že rakovinu léčit nebudete. Mezi důvody může být to, že nádor je na velmi nízkém stupni vývoje a roste opravdu pomalu. Nebo se potýkáte s jinou, závažnější nemocí a léčba rakoviny prostaty by nebyla zárukou prodloužení života a mohla by naopak ztížit vaše zdravotní problémy. V takovém případě lze zvolit tzv. strategii aktivního dohledu, což znamená časté kontroly a krevní testy za účelem sledování vývoje situace. Pokud se změní vaše situace, můžete se rozhodnout zahájit léčbu.
Mýtus 4: Pokud nemáte žádné problémy, nemůžete mít ani rakovinu prostaty
Fakt: Velký vliv hrají u rakoviny prostaty genetické dispozice. Objevila-li se u vašeho otce či bratra, je riziko, že jí onemocnítě i vy, dvakrát vyšší. Šance na to, že nemoc zdoláte s úspěchem, jsou přitom tím větší, čím dříve se ji podaří odhalit. Nepodceňujte proto preventivní vyšetření, po padesátce by měla být naprostou samozřejmostí. Důležitý je i jídelníček, riziko onemocnění významně snižuje lykopen obsažený v rajčatech, selen a vitamin E. Zvyšuje ho naopak velké množství tuku a nedostatek ovoce a zeleniny.
Pravděpodobně každému muži dojde, že když se v jeho moči nebo spermatu objeví krev, tělo mu něco naznačuje. A že to nebude příjemná zpráva. Nicméně už mnohem méně lidí ví, že rakovina prostaty může jeho tělo trápit, i když se ještě nedostavily příznaky jako bolest či pálení při močení a podobně. Včasnou diagnózu lékařům prozradí PSA test, který mapuje hladinu prostatického specifického antigenu (první písmena těchto tří slov dají zkratku PSA).
Karcinom prostaty nevykazuje v prvopočátečních stadiích žádné jasné klinické projevy. Prevence je tedy jediný účinný prostředek. Každý muž by měl pravidelně navštěvovat urologa. V případě, že se v rodině objevil karcinom prostaty u více než 2 mužů v jedné příbuzenské linii, je vhodné začít s kontrolami od 40 let věku. U ostatních mužů je doporučeno zahájit preventivní prohlídky v 50 letech a absolvovat je minimálně jednou za dva roky do dovršení 60 let, poté jedenkrát ročně.
Čtěte také: I zdánlivě zdravý člověk může mít rakovinu prostaty
Mýtus 4: Vysoké PSA skóre znamená, že máte rakovinu prostaty.
Fakt: Skutečnost, že máte zvýšenou hladinu PSA, rozhodně neznamená, že musíte mít nutně i rakovinu prostaty. A na druhé straně nízká hladina PSA nemůže stoprocentně zaručit, že tímto onemocněním netrpíte. I když je test PSA nejspolehlivějším screeningovým vyšetřením, které je v současné době k dispozici, není bohužel stoprocentní.
Zvýšená hladina PSA může být způsobena řadou dalších zdravotních problémů, jako je například zánět prostaty, infekce, benigní zvětšení prostaty a další snadno léčitelné obtíže. Pokud váš test vyjde v tomto smyslu "pozitivně", lékaři budou provádět další vyšetření, která příčinu odhalí, přičemž rakovina prostaty představuje jen jedno z možných vysvětlení.
Čtěte také: Bolest zad může signalizovat rakovinu prostaty
Mýtus 5: Pokud máte rakovinu prostaty, pravděpodobně zemřete.
Fakt: I s rakovinou prostaty se pravděpodobně dožijete vysokého věku a zemřete z nějaké jiné příčiny. To ovšem neznamená, že pravidelné kontroly nejsou důležité. Základem úspěšné léčby je včasný záchyt nemoci v rané fázi, který je možný jen díky pravidelným preventivním prohlídkám u urologa.
Zdroj: www.webmd.com
