Každá maminka velice brzy po porodu pochopí, že nejdůležitější partie dětského tělíčka jsou bříško a zadeček. Je-li o ně náležitě postaráno, miminko nepláče a lze je kdykoli bez protestů odložit do postýlky. Pokud se péče o bříško nebo zadeček nedaří, miminko řve a není k utišení celé hodiny.
U novorozeňat se zaměřte na držení hlavičky
Po narození přetrvávají u miminek pohybové reflexy, které postupně odeznívají – zpočátku leží nakřivo, se zaťatými pěstičkami a hlavičkou ukloněnou k jedné straně. Pokud necháme dítě ležet na bříšku, mělo by už od šestého týdne být schopné vzpřímit hlavičku. Dokáže-li to, je to první známka toho, že pravděpodobně nebude pohybově postižené. Od tří měsíců už by si miminko mělo umět zajistit oporu těla pomocí otevřených dlaní a vzpřímit se v hrudní páteři. Po dovršení třech měsíců by dítě při normálním vývoji mělo být schopné otočit se na bok a pak se překulit zpátky na záda. Jestliže to samo nezvládne, může jít o pohybovou poruchu a je třeba zahájit terapii. I kdyby se jednalo jen o nedostatek, může později vést k vadnému držení těla nebo skolióze páteře.
Čtěte také: Miminko má koliku? Chovejte ho v náruči
Předčasné sezení? Pozor na skoliózu páteře
Od čtvrtého měsíce se děti umí opřít o lokty a začínají si být svou polohou jisté. Stejně tak se bez problémů přetočí na bok (nejlépe za nějakou hračkou) a za krátký čas i na bříško – to by jako vrchol svých dovedností mělo dítě zvládnout do šestého měsíce. Za velkou chybu označují fyzioterapeuti to, jestliže rodiče dítě v tomto období pasivně posazují – páteř se ještě může hroutit, hlavička nedrží úplně pevně a s tím přichází zapojování špatných pohybových vzorců, které můžou vyústit ve skoliózu páteře nebo pozdější vtáčení nožiček při chůzi.
„Mnohem lepší je umístit dítě do polohovatelného houpacího lehátka. Zajistí mu pohodlí, zábavu i přirozenou fixaci těla,“ vysvětluje distributor vybavení pro děti značky Cam Lukáš Fiala. Rodiče by měli zpozornět zejména, pokud se dítě opakovaně vrací do asymetrické polohy, preferuje na opírání pouze jeden loket a jedno kolínko a také pokud nesymetricky ovládá oči. Ve věku šesti měsíců už se děti snaží o lezení. Jestliže to zvládne do devátého měsíce bez problémů samo, nemusí nás v tuto chvíli znepokojovat, že si ještě nesedá. Má na to čas a mnohé děti si potřebují vzpřímení zádových svalů pořádně vypilovat.
Čtěte také: Jednoduché cviky zachrání dětem zdravá záda
Chození zezačátku raději s pasivní oporou
V prvním roce svého života děti zdokonalují lezení, stání a případně i chůzi. Ta je však zpočátku hodně vratká, děti stojí zeširoka a často padají. Rozeznávají ale už překážky a snaží se je překonávat.
„Pro děti, které už několik měsíců obchází nábytek, ale bojí se postavit na nohy v prostoru, jsou dobrým pomocníkem chodítka. Tyto děti už jsou fyzicky chůzi přizpůsobené a pasivní chodítko je může zbavit strachu z otevřeného prostoru, protože jim zajistí potřebnou oporu,“ doplňuje Fiala. V roce a půl života už by dítě mělo začít chodit samo. Při chůzi kontrolujte postavení kyčlí a správný došlap. Rychlý růst a vývoj se u dětí děje mezi třetím a šestým rokem života. Abyste zabránili pozdějším pohybovým deformacím těla, dopřejte dětem rozmanité aktivity, nechte je střídat různé sporty a také pečlivě vybírejte boty, které tvarují jejich nohy jakožto hlavní oporu těla. Dítě získá potřebné dovednosti, upevní správné pohybové stereotypy, bude obratnější a díky tomu také méně náchylné k úrazům a zraněním.
Čtěte také: Hlavní příčina letních úrazů dětí: trampolína
Inzerce
