Karcinomy tlustého střeva jsou zhoubné nádory vycházející z epitelu (vnitřní výstelky) střeva.
Jak se pacientovi říká, že má rakovinu – a jak otevřeně s ním mluvíte o prognóze?
Sdělení diagnózy nemocnému je nutné, ale musí být šetrné, provázené informací o dnešních možnostech léčby. O prognóze se hovoří obtížně, neboť ani zkušený lékař ji nemůže stoprocentně odhadnout. Každý nemocný odpovídá na léčbu jinak a i stejné nádorové onemocnění probíhá u různých nemocných odlišně. Proto nikdy nemocným nebereme naději, která ho pak posiluje v boji s jeho nemocí.
Považujete péči o psychiku onkologického pacienta za dostatečnou? A vůbec – umí podle vás lékaři dostatečně pracovat s emocemi pacientů? Umí s nimi o nemoci mluvit?
Myslím, že je to jeden z nedostatků současné medicíny. Mnoho lékařů nevěnuje psychickému stavu dostatečnou pozornost a hovorům na toto téma se často vyhýbá. Přitom psychická kondice nemocného hraje mimořádnou roli v léčebném procesu.
Jak je pro Vás jako lékaře důležitá spolupráce s rodinou a nejbližšími pacienta?
Komunikace s rodinou nemocného je rovněž velmi důležitá a může zabránit různým nedorozuměním.
Častou reakcí pacientů a jeho blízkých je sehnat „něco lepšího“. Lidé mají často představu, že obyčejný člověk dostává jinou léčbu než třeba slavní či bohatí.
I slavní a bohatí, kteří disponují téměř nevyčerpatelnými prostředky, umírají na zhoubné nádory. Nedivím se nemocným a jejich příbuzným, že si přejí za každou cenu získat účinný lék, o kterém se dovědí v neodpovědných relacích novinářů, informujících, že v USA či jinde byl právě objeven účinný lék. Většinou jde o zprávy s pravdivým jádrem, ale neříkají, že od objevení nového léku na určitý nádor do jeho zavedení do lékařské praxe může uplynut i 10 let, než se prověří jeho skutečná účinnost. Takový lék je nedostupný a jeho shánění připraví rodině zbytečný stres, někdy i ekonomické ztráty.
Při dnešním stupni pokroku se každou chvíli objeví zprávy o nové naději, o léku na rakovinu – očekáváte podobný „zázrak“ v dohledné době? Co je podle vás budoucností v léčbě?
Zázrak neočekávám, ale na druhé straně musím konstatovat, že každoročně je paleta prostředků protinádorové léčby obohacena o nové účinné léky či metody.
Je o vás známo, že jste proti eutanazii, i když ta je spojována právě s „ukončením trápení“ lidí v posledním stádiu rakoviny. Proč si myslíte, že není správné ji jako možnost lidem dát?
Posláním lékaře je léčit a nikoliv ukončovat život člověka. Dnešní medicína má k dispozici mnoho prostředků, jak zaručit dobrou kvalitu život i v situacích, kdy není naděje na účinnou léčbu. Kromě toho ani přání nemocného nelze považovat za skutečně reálné. Psychika nemocných se mění den ze dne a zažil jsem ve své praxi opakovaně, že jeden den si nemocný přál ukončení života a druhý dne lpěl na životě za každou cenu.
Pokud člověk onemocní a projde léčbou rakoviny – může z ní vyjít jako zdravý? Za jak dlouho po nemoci se tohle dá říct?
Trvalého vyléčení lze dnes dosáhnout u celé řady nádorových onemocnění. U nádorů, které zcela vyléčit neumíme, lze dosáhnou dlouhodobého „zdánlivého“ vyléčení (tzv. remise). Pokud nemocný přežívá pět let od diagnózy, zpravidla se považuje za vyléčeného. Nicméně k recidivě může vzácně dojít i po 5 letech.
Prodělali jste rakovinu, nebo s ní bojujete právě teď? Podělte se s námi o své pocity, průběhem léčby a tím, jaké zkušenosti máte se svými lékaři. Vaše příspěvky můžete poslat prostřednictvím diskuse nebo na tento mail.
