Nemoci, u kterých existuje nebezpečí úmrtí, mají vždy dvojí aspekt. Jednak je to tělesná bolest, ať souvisí s nemocí, léčbou nebo umíráním. Ale psycholog Jeroným Klimeš poukazuje na to, že tím hlavním důvodem, proč mají lidé z vážných nemocí takové obavy, je změna životního plánu.
Ve výsledku tak více než čtyři pětiny Čechů trpící duševními poruchami nejsou vůbec léčeny.
„V Česku je významná mezera mezi potřebou léčby a její skutečnou konzumací. Podle analýzy dat z populační studie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) není léčeno až 83 % jedinců, kteří splňují kritéria duševní poruchy. Tato mezera v léčbě se sice díky osvětě a destigmatizaci duševních nemocí zmenšuje, potřeba odborné péče ale mnohdy naráží na omezené kapacity psychiatrů a psychologů,” vysvětluje Pavel Mohr, náměstek pro léčebnou péči v NUDZ.
Jen polovina Čechů věří psychoterapeutům. Děti léčí kontaktem s kamarády
Místo profesionální pomoci hledají Češi řešení spíše v „přirozených metodách“. Pokud jde o duševní zdraví dětí, jen 52 % lidí totiž věří v to, že psychoterapie může přispět k zvládání psychických poruch. Naopak nejvíce Čechů spatřuje léčivý efekt v kontaktu s kamarády (65 %) a pobytu v přírodě (64 %). Tyto „přirozené metody” sice pozitivní vliv na psychické zdraví mají, jedná se ale spíše o prevenci. Pokud už problém nastane, bývají mnohdy nedostatečné a plnohodnotnou léčbu nahradit nemohou.
Příčin, proč se lidé neobrací na odbornou pomoc, může být několik.
„Psychické problémy v dnešní době stále podléhají společenskému stigmatu. Mnozí se tak bojí vyhledat pomoc, protože mají pocit, že by se museli k duševním problémům veřejně přiznat. Může to být ale i tím, že rodiče často nerozeznávají počáteční příznaky psychických obtíží dětí nebo nižším povědomí společnosti o širším spektru odborných služeb,“ vysvětluje Marie Salomonová, ředitelka a spoluzakladatelka Nevypusť duši.
Na dětské odborníky se čeká i půl roku
Dalším silně zažitým mýtem je představa, že je v Česku dostatek psychiatrů a dalších odborníků pro řešení psychických problémů dětí. Myslí si to 43 % Čechů. Skutečnost je ale taková, že například čekací doba na dětského psychiatra či psychologa se pohybuje mezi 4 a 6 měsíci. Česku pak v obecné rovině připadá na 10 000 obyvatel 9 psychologů. Podstatně dostupnější jsou v Německu, kde je jich ve stejném měřítku dokonce 27.
Příčinou může být slabší mediální pokrytí problému.
„Určitě by velmi pomohlo, kdyby i média informovala o tématu častěji a komplexněji. Myslím, že dobrým příkladem je situace ohledně zubařů. Pokud bychom se zeptali, zda máme v ČR dostatek stomatologů, určitě by drtivá většina české populace odpověděla, že nikoli. Přitom čekací doba na psychologa či psychiatra je významně delší,“ míní Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti z T-Mobile.
Češi vydělávají na hodinu u psychoterapeuta 8,5 hodiny
Nedostupnost péče nespočívá jen v malém počtu odborníků, ale také v ceně. V rámci sledovaných evropských zemí u nás hodina u psychologa přijde na druhou nejnižší částku. Psychoterapie je ale stále pro mnohé nedostupná, jelikož na jednu hodinu u psychologa musí člověk v průměru vydělávat 8 a půl hodiny, což nás v evropském srovnání řadí na devátou příčku z 25 zkoumaných států.
