O hyperaktivitě se v souvislosti s dětmi, které zlobí a jsou nepozorné víc než jejich vrstevníci, hovoří déle než sto let.
ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou) je dědičný neurovývojový syndrom daný narušeným fungováním v těch oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržením pozornosti a sebeovládáním. Věkem dochází často ke zmírnění viditelných příznaků hyperaktivity (neustálý pohyb, netrpělivost, děti jako by „měly motorek“), většinou ale přetrvávají potíže plynoucí z nepozornosti, impulzivního chování a pokračuje pocit vnitřního neklidu. Často přetrvává emoční nezralost, emoční labilita (rychlé střídání nálad, výbuchy vzteku apod.) a relativně často také zkratkovité jednání.
U nás méně často zmiňovaná ADD (Attention Deficit Disorder) je vlastně stejnou poruchou pozornosti, ovšem bez hyperaktivity. Jedinci s ADD působí, jako by žili v jiném světě. Často bývají zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví. Projevy poruchy pozornosti jsou stejné jako u ADHD - obtížné soustředění se na neatraktivní témata či po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potíže s dokončováním úkolů, zapomínání, chaos apod.
Co je příčinou vzniku ADHD
Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu. Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství. ADHD může být negativně ovlivněna i nedůslednou výchovou.
Příznaky ADHD
V mnoha případech jsou tyto děti nápadně neklidné a ukřičené již jako kojenci, některé pospávají během dne, v noci jsou naopak čilé, křičí a dožadují se pozornosti.
Ve školce bývají nadměrně divoké, neukázněné, vztekají se v situacích, když se musí něčemu podřídit proti svému přání nebo si něco odepřít. Všechno je baví jen chvilku, mohou ostatním kazit společné hry nebo ničit hračky. Maminky se je často bojí vzít na nákupy nebo na návštěvu,protože tam děti pobíhají, pokřikují, berou do ruky cizí věci, lezou po nábytku, atd.
S nástupem dětí do první třídy se problémy ještě zhorší. Dítě se najednou musí podřídit školnímu režimu, dodržovat určitá pravidla v chování, sledovat výuku a soustředit se při vlastní práci. Děti nedokáží ve vyučování klidně sedět, vyrušují, bývají hlučné, neposedné, nadměrně pobíhají. Ve škole odbývají úkoly, jsou nesoustředěné, dělají chyby z nepozornosti, prospěch bývá nevyrovnaný (někdy na výbornou, jindy na nedostatečnou), známky mají obvykle horší, než odpovídá jejich inteligenci. Všechno je baví jen chvilku, mají problém dokončit úkoly, které vyžadují dlouhodobé soustředění a trpělivost. Často chodí neupravené, mají v nepořádku školní knihy a sešity. Mají problémy se sebeovládáním, všechno chtějí mít hned, jsou zbrklé. Ve škole vykřikují bez přihlášení, přerušují ostatní, skáčou do hovoru. Těžce nesou různá omezení a příkazy, hůře se podrobují autoritám a disciplíně. Bývají zvýšeně dráždivé, snadno se nechají vyprovokovat, někdy reagují agresivně, dostávají se do konfliktů s vrstevníky, mohou být neoblíbené. Některé dělají „třídního šaška“, aby si získaly pozornost a přízeň. Snadno se pro něco nadchnou, ale nebývají vytrvalí a důslední.
Děti s ADHD nemají problémy jen během školního vyučování, příznaky ADHD narušují jejich aktivity během celého dne. Jejich chování omezuje zapojení se do různých zájmových kroužků, letních táborů, narušuje pohodu ve volném čase s rodiči, vztahy se sourozenci a kamarády. Často se pouštějí zbrkle, bez rozmýšlení do nebezpečných aktivit a hrozí jim proto větší riziko úrazů a nehod.
ADHD se velmi často pojí další onemocnění, jako jsou tiky, specifické poruchy školních dovedností (dyslexie, dysgrafie atd.), porucha opozičního vzdoru. Později se přidávají deprese, úzkostné poruchy a zneužívání návykových látek.
Kdy je vhodné navštívit lékaře s podezřením na ADHD:
1) Dítě je víc než 6 měsíců neklidné, nepozorné, impulzivní ve větší míře, než ostatní stejně staré děti.
2) Rodiče jiných dětí častěji říkají, že vaše dítě má horší sebeovládání, je aktivnější, impulzivnější a nepozornější v porovnání s ostatními dětmi.
3) Na uhlídání dítěte musíte vynaložit víc času a námahy, než ostatní rodiče.
4) Ostatní děti si nechtějí hrát s vaším dítětem, protože je hyperaktivní, dráždivější nebo agresivnější.
5) Učitelé nebo zaměstnanci zařízení, kam dítě dochází, vás informují o tom, že několik měsíců má dítě problémy s chováním.
6) Často ztrácíte s dítětem trpělivost, používáte fyzické tresty, cítíte se v souvislosti s výchovou vašeho dítěte vyčerpaní a bezradní.
7) Považujete za nebezpečné nechat dítě chvilku o samotě.
Když začnete mít podezření, že dítě má příznaky ADHD, nepodceňujte to s nadějí, že problém časem sám zmizí.
Na koho se mohu obrátit?
Máte-li podezření, že vaše dítě má ADHD, obraťte se na ošetřujícího dětského lékaře, který vám v případě potřeby vydá doporučení k návštěvě dětského psychiatra nebo jiného odborníka se specializací na psychosomatiku či ADHD.
Zbytečná“ návštěva u dětského psychiatra je lepší volbou než čekat a promeškat vhodnou dobu k zahájení léčby. Ideální začátek terapie je ještě před nástupem do školy, dříve, než dítě získá špatnou zkušenost ze školního selhávání a často také nálepku „problémové dítě“. S postupujícím věkem se k neléčenému onemocnění ADHD mohou přidružit poruchy chování, které jsou léčebně mnohem hůře ovlivnitelné.
ADHD často pozná velmi dobře i laik, ale pouze dětský psychiatr je kompetentní stanovit diagnózu ADHD a navrhnout přiměřenou léčbu, na které se pak mohou podílet další odborníci. Komplexní léčebný přístup, který má největší naději na úspěch, zahrnuje farmakoterapii, psychoterapii a režimová a výchovná opatření. Cílem léčby je pomoci dítěti s ADHD zvládnout celodenní režim. Dobře léčené dítě se dokáže nejen lépe učit, ale zlepší se i chování a citové prožívání ve vztahu s rodiči nebo odpoledne při kroužcích a hře s dalšími dětmi.
Jak se ADHD diagnostikuje
Vyšetření není nijak náročné a nepříjemné. Jeho základní součástí je pohovor lékaře s dítětem a s rodiči. K doplnění údajů o projevech dítěte ve školním prostředí slouží nejlépe dotazník vyplněný učitelem. Doplňková a ne vždy potřebná jsou vyšetření psychologem, pediatrem a neurologem a některá laboratorní a pomocná vyšetření (EEG, EKG). Dětský psychiatr navrhne na základě svého vyšetření následnou léčbu. O ní je možné obecně říci, že rozhodně není jen otázkou léků. Zásadní je změnit náhled rodičů a učitelů na chování dítěte a vytvořit pozitivní a důsledné výchovné prostředí. Pomocí léků se zlepší soustředění a zmírní nejvýraznější projevy hyperaktivity a impulzivity (rodiče popisují, že se s dítětem lépe domluví). Farmaka ale nikdy nesmějí být jediným léčebným přístupem k dítěti s ADHD.
Pro rodiče a děti je vhodné pravidelně docházet do pedagogicko-psychologické poradny, kde specializovaní odborníci dokážou optimalizovat přístup rodičů k dětem a poradit, jak by měla vypadat vzájemná komunikace. Navíc je zcela zásadní, aby o diagnóze věděli také vyučující, kteří by měli přizpůsobit výuku potřebám dítěte. Ale pozor – individuální přístup k dítěti s ADHD nemusí nutně znamenat zbytečné úlevy!
Jak vychovávat dítě s ADHD
Ve výchově dětí s ADHD platí známá zásada „pochválit nejen za dobrý výkon, ale především za dobrou snahu”. Dítě by mělo zažívat - stejně jako ostatní vrstevníci - pocit úspěchu, cítit u rodičů porozumění, zastání a bezpečí. Rodič by měl předvídat, které úkoly jsou pro dítě splnitelné a které nezvládne, „zařídit věci tak, aby je dítě udělalo dobře - a my je za to mohli pochválit“. Měl by být vytvořen domácí řád s pravidly a povinnostmi přiměřenými věku a schopnostem dítěte. Pro připomenutí úkolů se může použít signál (například budíček), také mohou být použity kartičky se symboly a obrázky.
Na jedné straně je důležité být dostatečně tolerantní k nedostatkům dítěte, chápat, že se nejedná o nedbalost, schválnost a neposlušnost, na druhé straně by měly být dítěti určeny jasné a srozumitelné mantinely „co se ještě může a co už ne“.
Je nutné omezit výčitky a tresty, které bývají neúčinné a snižují sebevědomí dítěte.
Důležité je posilovat žádoucí chování, dítěti věnovat největší pozornost, když se snaží plnit dohodnutá pravidla a pokud to situace dovoluje, nežádoucím projevům záměrně nevěnovat pozornost. Je možné zavést systém odměn, které budou vázány na splnění určitých povinností nebo na potlačení nevhodných projevů. Za dobré chování dítě dostává body nebo žetony, které může později vyměnit za drobné odměny.
Protože se děti nevydrží dlouhodobě soustředit na jednu činnost, je tomu třeba přizpůsobit styl práce a učení. je vhodné dělat časté přestávky, nejlépe spojené s pohybovým uvolněním, druh činnosti by se měl střídat, aby nebyla příliš jednotvárná. Delší písemné práce je vhodné rozdělit na několik kratších částí. Ke zlepšení koncentrace pozornosti může pomoci úprava prostředí. Psaní úkolů by mělo být prováděno v klidné místnosti, bez rušivých podnětů. Pracovní stůl by měl být upraven tak, aby z něj nebyl výhled na příliš rozptylující okolí (rušnou ulici, dětské hřiště..), na stole by neměly být předměty odpoutávající pozornost a svádějící ke hraní. Při práci je nutný dohled, povzbuzení a snažíme se zabránit tomu, aby dítě dělalo chyby z nepozornosti.
Děti s hyperkinetickou poruchou potřebují hodně pohybu, pokud ho nemají, zvyšuje se v nich napětí, vzniká mrzutost a zhoršuje se jejich výkonnost. Je vhodné podporovat různé sportovní zájmy, které mimo pohybovou aktivitu mohou také pomoci trénovat pozornost (postřeh) a dodržování určitých pravidel chování.
Důležitá je snaha umožnit dítěti vyniknout v některé jeho schopnosti a nadání, aby se zvýšila jeho sebedůvěra. Mezi dětmi s hyperkinetickou poruchou se objevují různé talenty a nadání poměrně často, bývají tvořivé, raději uplatňují vlastní, originální postupy, než obvyklá řešení, bývají zvídavé a citlivé.
Diagnóza na celý život
ADHD patří mezi vytrvalé poruchy a je překonaným mýtem, že z ADHD děti většinou vyrostou. Naopak, u 80 % z nich se s projevy onemocnění setkáme i v adolescenci a až 60 % pacientů může vykazovat některé příznaky ADHD i v dospělosti. Včasná léčba ADHD ze života dítěte nevymaže, ale jemu i rodině pomůže se zvládnutím výuky, nebo s nalezením vhodnějších přístupů.
Zdroj: adehade.cz
