Příčiny obezity: Proč nejdou kila dolů nebo je naberu zpátky

Na vzniku a udržení obezity se podílí mnoho faktorů, mezi nejdůležitější patří biologické, psychologické a sociální. Tyto faktory na sebe navzájem působí a navíc vliv těchto jednotlivých faktorů se může měnit v různém prostředí, za různých podmínek. U každého člověka se faktory mohou uplatňovat odlišně.

Biologické faktory obezity

Základní a nejčastější příčinou podílející se na vzniku a uchování obezity je dlouhotrvající nepoměr mezi příjmem energie a energetickým výdejem. K tomuto nepoměru může dojít buď dlouhodobě zvýšeným příjmem energie, nebo sníženou tělesnou aktivitou, pokud není provázena přiměřeným snížením příjmu stravy. Regulace hmotnosti není schopna kompenzovat nevhodné stravovací návyky a nedostatek tělesného pohybu. Teprve později dochází k poruchám látkové přeměny (metabolismu), především cukrů a tuků.

Příčinu vzniku obezity nelze však redukovat na nekázeň v jídle, nedostatek vůle a nedostatek pohybu. Obezita je multifaktoriálně podmíněná metabolická porucha a je nutné brát v úvahu individuální geneticky podmíněnou náchylnost k hromadění tukových zásob při pozitivní energetické bilanci. Důležitým faktorem je tzv. úsporný ("thrifty") gen - dědičné vybavení zajišťující ukládání energie již při jejím mírném přebytku. Bylo prokázáno, že jsou genetické vlohy i k pohyblivosti, tedy k energetickému výdeji.

Psychologické faktory obezity

Psychologické faktory se podílejí nejen na vzniku, ale zejména na udržení obezity v tom smyslu, že většinou po snížení váhy dojde k nabrání ztracených kilogramů. Pro vznik obezity je typický fakt, že obézní nejedí z hladu, ale v důsledku "toxického prostředí", kdy jsou povzbuzováni ke konzumaci nevhodných potravin v nadměrných dávkách. Častá je souvislost mezi stravovacími návyky a emocemi, ať už kladnými nebo zápornými.

Slast z jídla je spojována s pocitem pohody, dobra, emoční jistoty již v novorozeneckém věku. V pozdějším věku je příjemné posezení s přáteli spojováno s posezením v kavárně při sladkostech. Jídlo se stává prostředkem k navazování společenských vztahů a získávání náklonnosti. Umocnění pohody jídlem přetrvává i v dospělosti (jídlo při televizi, knížce, nadměrná konzumace jídla při oslavách apod.).

Častým důvodem k přejídání jsou však i negativní emoce. Pokud matka reaguje nevhodně na nespokojenost dítěte, například, když je pomočené, nabídne mu potravu, nenaučí se dítě odlišovat hlad od ostatních tělesných pocitů a potřeb, nenaučí se rozlišovat mezi fyziologickými a psychologickými aspekty hladu, což přetrvává i do dospělosti. Jídlo slouží jako náhrada nejrůznějších hodnot. Stává se náhražkou uklidňujících prášků, vyvolává dojem duševní pohody. Pokud si lidé navyknou uchylovat se k jídlu ve stresových situacích pravidelně, stane se pro ně jídlo "drogou". Toto funguje i fyziologicky, neboť po jídle se vyplavují látky endorfiny, které přispívají k vytváření dobré nálady. Vidíme tedy, že stravovací návyky jsou často v úzké souvislosti s emočními potřebami. Návyk řešit zátěžové situace jídlem se prohlubuje, a přestože jsou už problémy vyřešeny, často zůstává příjem potravy nadměrný.

Nadměrný příjem potravy u obézních není tedy většinou spouštěn hladem, ale právě reakcí na jiné podněty. Lze tedy shrnout, že příjem potravy není často dán fyziologickou potřebou, ale je podmiňován kladnými či zápornými emočními prožitky.

Hlavním problémem při udržení váhových úbytků - zejména vlivem společenského tlaku - je stanovení si nereálných cílů. Obézní si v důsledku dysfunkčních myšlenek kladou velké cíle, jak vzhledem k množství zhubnutých kilogramů, tak k očekáváním, která by měla tyto váhové úbytky doprovázet (navázání partnerského vztahu, lepší pracovní místo). Při nedosažení maximálního cíle neberou hubnoucí v úvahu dílčí důležité úspěchy, které terapií dosáhli. Podhodnocují váhový úbytek, kterého dosáhli a minimalizují další zisky pramenící z tohoto úbytku. Pokud se jim nepodaří stoprocentně dosáhnout cíle, podceňují částečné váhové úbytky a nedokážou se z nich radovat. V důsledku toho se obviňují se z neschopnosti sebekontroly. To je vede zpět k původním návykům a k opětnému zvýšení váhy. Na vzniku dysfunkčních myšlenek se podílí též negativní postoj k vlastnímu tělu, který je vytvářen jak společenským tlakem obecným, tak tlakem blízkého prostředí ("úspěch závisí na štíhlosti", "jen štíhlí lidé se dovedou kontrolovat", "mohu si věřit, jen pokud budu štíhlý" apod.)

Sociální faktory obezity

Mezi tyto faktory patří tlak společnosti k nadměrnému energetickému příjmu a ke snižování energetického výdeje. Dále hrají roli sociografické determinanty, jako je např. vzdělání, společenské postavení, zaměstnání, příjem, velikost domácnosti, pohlaví, národnost, rasa. Výskyt obezity je v nepřímém vztahu k velikosti rodiny. Dítě jedináček má daleko větší šanci stát se obézním, než kdyby žilo v rodině s více dětmi. Důležité jsou historické epochy a vlivy kultury.

Čtěte příště: Léčba obezity

Zapojte se do diskuse, pište, jak se podařilo hubnou vám!