Ten víkend byl pro pětadvacetiletou Petru velmi fyzicky náročný – s partou přátel ho trávila "na nohách" turistikou. To, že se jí v pondělí trochu motala hlava, byla unavená a začala jí brnět ruka, přičítala tedy únavě. Obtíže neustupovaly, tak šla k lékaři a posléze i k neurologovi. Nezjistilo se nic závažného a nakonec se jí udělalo dobře, takže to dál neřešila. Že šlo o první známku roztroušené sklerózy, zjistila až o tři roky později.
„Přibližně měsíc po narozeninách jsem začala ztrácet zrak. Bylo to, jako bych se dívala přes fólii, bolely mě oči a můj stav se rychle zhoršoval,“ popisuje Veronika. Ihned proto navštívila očního lékaře, který ji s podezřením na neurologické onemocnění odeslal na magnetickou rezonanci a lumbální punkci. Po 3 týdnech čekání na výsledky, kdy se Veronice zrak neustále zhoršoval, jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Nasadili jí infuze kortikoidů, po kterých se jí vidění zlepšilo, ne však už úplně – na levé oko od té doby vidí jen na 20 %.
„Po půl roce od stanovení diagnózy jsem dosáhla na biologickou léčbu, po nějaké době jsem mohla přestat brát kortikoidy a začala jsem se cítit opravdu dobře,“ vzpomíná Veronika. I proto se s manželem rozhodli, že se pokusí o miminko.
„Prošla jsem kontrolní magnetickou rezonancí a paní doktorka zhodnotila, že nic nebrání tomu, abych měla dítě. Otěhotnět se mi podařilo téměř okamžitě,“ vzpomíná Veronika. Jakmile zjistila, že je těhotná, lékařka jí vysadila léky, docházela na pravidelné kontroly a ve čtyřiadvaceti letech se jí narodil zdravý chlapeček.
„Osm měsíců jsem kojila, poté jsem se vrátila ke svým lékům,“ říká Veronika a doplňuje:
„Po mateřské jsem začala opět pracovat, zaměstnavatel mi vyšel vstříc se zkráceným úvazkem, což mi velmi pomohlo.“ Nyní je Veronika opět na mateřské dovolené – před rokem porodila holčičku.
„První těhotenství probíhalo naprosto bez problémů, takže jsme se rozhodli pro druhé dítě. Měla jsem sice trošku strach, jak budu všechno zvládat, ale díky mému úžasnému manželovi, který mi se vším pomáhá a injekcím, které nemoc „krotí“, si rodinný život užívám,“ usmívá se Veronika a dodává:
„Rozhodnutí mít děti i navzdory roztroušené skleróze bylo to nejlepší, které jsem v životě udělala. Žít pro rodinu mě vnitřně naplňuje a jsem šťastná, což mě posiluje i v boji s nemocí.“
