Nevolnost, zvracení, světloplaschost, větší citlivost na zvuky, zápachy - to může proovázet migrénu.
„Vaše dcera má migrénu a nikdy se jí nezbaví,“ řekl tehdy neurolog Gabrieliným rodičům. Bolesti hlavy celý život sužovaly i její maminku, doma však bylo toto téma tabu.
„Z ordinace jsem odcházela s receptem v ruce a hlavou plnou otázek. Dostala jsem také doporučení na oční a rehabilitaci. Začala jsem pravidelně docházet na kontroly. V té době medikace na migrénu nebyla příliš dostupná, musela jsem si proto vystačit s běžnými analgetiky,“ vzpomíná na první roky s migrénou Gabriela. Užívala dokonce i léky na epilepsii, po kterých ale přibrala téměř deset kilo. V období puberty se váhový výkyv těžce podepsal na její psychice i sebevědomí.
Nemoc se Gabriele zhoršila těsně před maturitou, až nakonec musela být hospitalizována na neurologickém oddělení v Klatovech.
„Na pokoji jsem ležela s paní po mrtvici. Po tři dny jsem dostávala injekce do hlavy, které mě doslova paralyzovaly. Dodnes na to nerada vzpomínám,“ popisuje Gabriela. Po skončení střední školy jí nemoc komplikovala také práci vychovatelky u mužů s mentálním a tělesným postižením.
Až při prvním těhotenství začala Gabriela spolu s novou lékařkou řešit také domácí zázemí a svůj psychický stav. Společně zjistily, že většinu záchvatů u paní Gabriely spouští stres, který pramenil především z nefunkčního vztahu s tehdejším partnerem. Migréna ji neopustila ani po porodu syna a jeden ze záchvatů dokonce prožila ještě v porodnici. S přítelem se proto rozešla.
„Teď žiji třináct let ve spokojeném manželství a s mým současným manželem se mi narodil druhý syn. S přibývajícími starostmi ale migréna znovu nabrala na síle. V nejhorším období jsem mívala záchvaty i pětkrát týdně. Několikrát jsem skončila v nemocnici. Těžce jsem snášela pocity bezmocnosti, soucitné pohledy dětí a manžela a obviňovala jsem se. K migréně se proto tehdy přidala i larvovaná deprese. Od klasické deprese se liší tím, že se psychická porucha skrývá za tělesné symptomy,“ vysvětluje Gabriela.
Ze zdravotních důvodů musela nakonec odejít z práce a dostala invalidní důchod prvního stupně. S migrénou se naučila postupně žít. Začala navštěvovat spolu s neurologem i psychiatra a pravidelně užívat léky.
„Před třemi lety jsem získala práci jako asistentka pedagoga na základní škole, kde jsem moc spokojená. Nový, chápající kolektiv a podpora mé rodiny zapříčinily, že záchvaty nepřicházely tak často,“ říká Gabriela. Její stav se znovu zhoršil poté, co začala studovat vyšší odbornou školu. Ke studiu, péči o rodinu a práci přibyly i další drobné starosti a migréna nabrala na síle.
„Díky studiu jsem ale objevila organizaci Migréna-help, která mi začala pomáhat překonávat překážky a nástrahy migrény. Začala jsem také díky nim spolupracovat s psychoterapeutkou a docházet na rehabilitaci. Klasickou léčbu kombinuji s čínskou medicínou,“ uzavírá svůj příběh Gabriela.
Právě komplexní léčbu najdou pacienti s migrénou v centrech pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy. Centra spolupracují jak s neurology, tak s praktickými lékaři i specialisty z jiných oborů. Nadějí jsou pro pacienty, kteří se s migrénou už léčí, ale bolesti hlavy se jim přesto opakovaně vrací a dostupné léky jim nepomáhají.
„Pokud se neurologům nedaří najít lék, který by pacientovi pomohl, a on přesto zažívá vysoký počet dnů s migrénou a jedná se o dlouhotrvající ataky, je vhodné takového pacienta doporučit právě do specializovaného centra pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy,“ vysvětluje primářka Neurologické kliniky 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice a vedoucí lékařka centra pro léčbu bolesti hlavy Jolana Marková.
Komerční sdělení
