Pojmu "žloutenka" se běžně používá ve dvojím významu: jednak správně pro příznak, spočívající ve žluté barvě kůže a sliznic (latinsky ikterus) v důsledku ukládání žlučového barviva, jednak nesprávně pro jednu z příčin žloutenky, virovou hepatitidu ("infekční žloutenka"). Zde se budeme věnovat prvnímu případu.
Virová hepatitida C je nejčastějším typem žloutenky u nás. Přenáší se infikovanou krví. Nemoc způsobuje virus HCV, který byl objeven teprve před 27 lety. Proto byla před rokem 1989 častým zdrojem nákazy krevní transfuze. Teprve v roce 1992 bylo zahájeno testování dárců krve a krevních derivátů na přítomnost protilátek proti viru HCV v krvi. Žloutenkou typu C u nás trpí asi 20 000 lidí, velká část z nich však ani neví, že nemoc má.
Virus hepatitidy C způsobí zánět jater. Tento zánět probíhá relativně pomalu a nepozorovaně, protože se s ním tělo dokáže nějak vyrovnat (kompenzovat) a nakažený dlouho žádné negativní příznaky nepociťuje. Avšak po určité době (10, 20 a více let) mohou být játra poškozena natolik, že se s tím organismus již sám nevyrovná a nemocný začíná pociťovat problémy. Ty však rovněž nemají typický průběh a zpravidla se jeví jako problémy se zažíváním nebo zvýšená únava. Vzhledem k tomu, že tyto problémy se objevují pomalu a postupně, často jim nemocní zpočátku nevěnují pozornost.
Čtěte také: Transplantace jater: dnes již rutinní a velmi úspěšná léčebná metoda
Způsoby přenosu žloutenky typu C
Virus žloutenky typu C se přenáší převážně přímým kontaktem s nakaženou krví. Vysoce rizikové je injekční užívání drog. Rizikové může být i tetování či piercing provedené v amatérských podmínkách. Zvláštní skupinu tvoří lidé, kteří dostali krevní transfuzi před rokem 1992, kdy ještě nebyl znám virus HCV, který žloutenku C způsobuje.
Infikovaná krev a krevní produkty
Až do objevení viru HCV v roce 1989 byla častým zdrojem nákazy krevní transfuze, protože se krev netestovala na jeho přítomnost. Od roku 1992 se ve většině zemí provádí kontrola krve a dárců krve, krevní plazmy a rovněž dárců krve na přítomnost viru žloutenky typu C, proto je dnes zajištěno, že pacientovi bude podána krevní transfuze bez viru HCV.
Sdílení jehel a dalších nástrojů k užívání drog
V dnešní době patří mezi skupiny nejvíce ohrožené žloutenkou typu C uživatelé drog, kteří si návykové látky do těla aplikují nitrožilně a používají pro to jednu společnou jehlu, kterou dochází k přenosu viru HCV.
Poranění infikovanou jehlou u zdravotnického personálu
Lékaři a zdravotní sestry mohou být vystaveni riziku infekce virem žloutenky typu C, pokud ošetřují nakaženého pacienta a dojde u nich ke kontaktu s jeho krví.
Tetování, piercing a akupunktura
K přenosu viru žloutenky typu C může dojít i při použití nesterilních nástrojů při tetování, piercingu a akupunktuře. V tetovacích a piercingových salonech i v akupunkturních ordinacích by měly platit stejně přísné hygienické postupy jako v lékařských ordinacích, nicméně praxe může být jiná. Proto si vždy pečlivě tato zařízení pečlivě vybírejte.
Riskantní sexuální praktiky
Riziko přenosu hepatitidy C pohlavním stykem je poměrně nízké, udává se mezi 3 - 6 %. Toto riziko se však zvyšuje v případě, kdy partneři používají rizikové praktiky, při kterých je vyšší pravděpodobnost vzniku poranění kůže nebo sliznice (např. anální sex, styk v období menstruace). Riziko přenosu rovněž výrazně roste v případě existence kožních onemocnění (zvýšená možnost krvácení) a při častém střídání partnerů. I když není přenos hepatitidy při pohlavním styku častý, může k němu dojít. Proto je velmi silně doporučováno používání prezervativu.
Přenos z matky na plod
Přenos hepatitidy C z infikované matky na plod při porodu není častý, udává se mezi 3 - 6 %. Znamená to, že i matka infikovaná hepatitidou C může porodit zdravé dítě. Podobně i muž nemocný hepatitidou C může zplodit zdravého potomka. Při nechráněném styku však existuje riziko nakažení partnera, které sice není vysoké, není však nulové. Přesto je důležité případnou kombinaci hepatitidy C a mateřství konzultovat s lékařem. Mimo jiné i proto, že léky používané k léčení HCV poškozují plod! Pokud jeden z partnerů (platí i pro muže!) užívá ribavirin, měli by používat spolehlivou antikoncepci nejen po dobu léčení, ale ještě 6 měsíců poté!
Pozor i na půjčování žiletek, zubních kartáčků, manikůrních nůžek a dalších nástrojů, které se mohou dostat do styku s krví.
Čtěte také: Není žloutenka jako žloutenka
Hepatitida C se nepřenáší :
- líbáním
- podáním ruky
- použitím nádobí či příboru
Příznaky žloutenky typu C
Onemocnění žloutenkou typu C nemá typické příznaky, často se neprojeví vůbec a nemoc probíhá dlouhou dobu bez příznaků. Nemocní často netuší, že jsou nakaženi virem žloutenky typu C. Příznaky infekce se totiž dají snadno zaměnit s jinými nemocemi. Virus poškozuje játra postupně a nakažený může žít po řadu let bez jakýchkoli obtíží a problémů. Obtíže se projeví až v okamžiku, kdy jsou játra vážně poškozena a přestávají plnit svou funkci. U většiny pacientů se proto na onemocnění hepatitidou C přijde náhodou, nebo ve stádiu vážného poškození jater. Při hepatitidě C se obvykle nevyskytuje ani žloutenka (zažloutnutí kůže a bělma očí) typická pro hepatitidu A. Onemocnění hepatitidou C proto není možno odhalit laicky, podle vzhledu nebo obtíží nemocného. Diagnózu proto musí stanovit lékař, a to nejlépe specialista (hepatolog nebo gastroenterolog). Ke stanovení diagnózy se používá řada speciálních krevních testů.
Mezi nejčastější příznaky onemocnění žloutenkou typu C patří:
- extrémní únava;
- nevolnost nebo zvracení;
- ztráta chuti k jídlu;
- horečka;
- tmavá moč;
- bolest kloubů nebo svalů;
- bolest nebo citlivost v břišní či jaterní krajině;
- šedé zbarvení stolice;
- žloutenka – zežloutnutí pokožky a očního bělma.
Máte-li hepatitidu C, můžete šířit virus dál, i když nemáte příznaky.
Léčba žloutenky typu C
Dosud se žloutenka typu C léčila interferony v kombinaci s přímo působícími antivirotiky. Interferon ale vyvolává příznaky podobné chřipce, poruchy funkce štítné žlázy, krevní poruchy, vyrážky nebo dočasnou ztrátu vlasů, proto v pacientech budí obavy.
Na začátku 21. století ale léky na hepatitidu C prodělaly bouřlivý rozvoj.
Nejnovější metodou léčby žloutenky typu C jsou speciální tablety, které zbaví organismus viru rychleji a šetrněji než dosavadní léčba. Pomocí těchto tablet lze většinou nemocného plně uzdravit do tří měsíců. Úspěšnost je od 95 do sta procent.
Důležité je zahájit léčbu co nejdříve. Praktický lékař by proto měl u každé jaterní poruchy pomyslet na možnost nákazy hepatitidou C, vyšetřit HCV protilátky a v případě pozitivity nemocného odeslat ke konzultaci na specializované pracoviště.
Mám žloutenku, co teď
Hepatitida C patří do rukou specialisty - hepatologa nebo gastroenterologa. Pouze ten vám může říci jaký bude další konkrétní postup. V každém případě však dodržujte následujících pokyny:
- Nepijte žádný alkohol!
- Neberte žádné drogy!
- Veškeré léky, které berete, konzultujte se svým lékařem (včetně volně prodejných léků).
- Pokud jdete k lékaři, který neví o vaší nemoci (například k zubaři), upozorněte ho, že trpíte hepatitidou C.
- Chraňte své okolí. Hepatitida C se přenáší krví, takže riziko, že někoho nakazíte, není vysoké. Je však nutno dodržovat určitá základní pravidla.
- Při pohlavním styku používejte prezervativ.
- Konzultujte se svým lékařem, co je či není vhodné jíst. Obvykle však sami poznáte, které potraviny vám nedělají dobře. Dieta zpravidla není nutná, vždy je však nutno vyloučit alkohol a drogy.
Jak chránit své okolí před infekcí
Každý, kdo zjistí že má hepatitidu C, by se měl zamyslet nad tím, jak chránit své okolí a své přátele před infekcí. Nejvíce jsou samozřejmě ohroženi ti, kdo žijí s nemocným v jedné domácnosti. Vzhledem ke způsobu šíření viru není třeba mít zbytečné obavy, je však nutné dodržovat určité zásady:
- Především pozor na krev a krvácející rány (včetně krvácení z nosu!). Je dobré nosit všude s sebou náplast a i drobné krvácející ranky (třeba z říznutí o papír) okamžitě zakrýt náplastí.
- Nepůjčovat si žiletky, holící strojky, zubní kartáčky, nůžky na nehty a další věci, které mohou přijít do styku s krví.
- Při pohlavním styku používat prezervativ.
- Injekční jehly se po použití při léčbě stávají vysoce nebezpečným materiálem! Nevyhazujte je přímo do odpadu! Uchovávejte je na bezpečném místě mimo dosah dětí. Ideální je v plastová láhev, kterou pak odevzdáte v libovolné lékárně.
- Tetování, piercing a podobné zákroky jsou ideální pro přenos infekce. Tetovací a kosmetické salóny by sice měly dodržovat určitá hygienická pravidla, nicméně praxe může být jiná. Proto zvažte, zda využijete těchto služeb a ohrozíte tak řadu dalších lidí.
- Lidé kteří trpí hepatitidou C nemohou být dárci krve ani jiných orgánů. To platí i po úspěšném vyléčení.
- Není potřeba stranit se ostatních lidí, při běžné komunikaci přenos viru nehrozí. Není proto ani nutné upozorňovat například kolegy v práci. Je však dobré informovat ty, kdo bydlí s nemocným ve společné domácnosti. Podáním ruky, běžným dotykem či polibkem se hepatitida C nepřenáší. HCV se nepřenáší ani příborem, nádobím či půjčováním oblečení.
Prevence žloutenky typu C
Na rozdíl od žloutenky typu A a B proti této neexistuje očkování. Jedinou prevencí je obezřetné chování a vyhýbání se rizikovým faktorům – tedy nepřijít do styku s infikovanou krví.
Zdroj:
