Postupy při "bezkrevních" operacích

Velmi zjednodušeně se dá říci, že jde o dva směry: minimalizovat krevní ztráty a nahradit objem obíhající krve, či lépe řečeno obíhající tekutiny.

1. Minimalizace krevních ztrát

Je logické, že při "bezkrevních" operacích je zdaleka nejlepší, když jsou krevní ztráty tak malé, že by vlastně ani žádná transfúze krve nebyla potřebná.

• Je-li to možné, provádí se zákrok metodou takzvané laparoskopie. To je metoda, kdy se provede několik velmi malých řezů v břišní stěně a jimi se do břišní dutiny zasunou pracovní nástroje a malá kamera. Obraz břišní dutiny zprostředkovaný kamerou vidí operatér na obrazovce a nástroje přes dlouhé držáky ovládá zvenčí. Po skončení operace se vstupní otvory několika stehy zašijí.
• Ne všechny operace je samozřejmě možné provést laparoskopicky, a pak se přistupuje k dalším metodám minimalizace krevních ztrát.
• Známé jsou zejména "laserové skalpely". Jsou to skalpely, které po řezu tkáň tepelně "ošetří" tak, že zastaví drobné krvácení.
• Dále se používají se různé prostředky regulující, omezující či zastavující krvácení.
• Je možné využít takzvané hemostatické preparáty pro celkové podání nebo tkáňová lokální hemostatika.
• Při některých operacích se s větším krvácením musí počítat, a tak jsou k dispozici přípravky pro profylaxi (předcházení) krvácení: aprotinin, kyselina aminokapronová, desmopresin. Při rozsáhlém krvácení se používají také rekombinantní faktory koagulace; někdy (například při ortopedických operacích a transplantacích) se uplatňují přípravky nazývané antifibrinolytika. U všech jmenovaných preparátů platí, že mají různé vlastnosti a různé určení a fungují na rozdílných principech, a je na lékaři, aby určil, který preparát je pro tu kterou operaci a toho kterého pacienta nejvhodnější.

2. Obíhající tekutina

Při krevních ztrátách, které jsou někdy nevyhnutelné, je nutné zajistit, aby v krevním řečišti obíhalo dostatečné množství tekutiny. Není možné prostě provést operaci, pak zastavit krvácení a jen počkat, až tělo samo ztracenou krev nahradí ‒ je totiž naprosto nezbytné, aby organismus byl neustále dobře zásoben kyslíkem. To se zabezpečí tím, že je udržován dostatečný objem krve a také její správné složení.

Ztracená krev je tudíž nahrazována přípravky, které doplní objem a zároveň zajistí, aby zůstala zachována i okysličovací funkce krve. Někdy se používá jednoduchý fyziologický roztok či Ringerův roztok s laktátem, častěji potom speciální přípravky. Při použití preparátů, které jen doplní objem, je většinou nutná kombinace s dalšími metodami.

Sem patří zvláštní technika, která se často s úspěchem používá: "autotransfúze" v průběhu operace s pomocí přístroje "Cell Saver" (doslova"zachránce krvinek"). Tento přístroj během operace sbírá krev z operačního pole, "propírá" ji a filtruje a potom pacientovi vrací zpět potřebné krevní složky, hlavně červené krvinky.

V určitých situacích se také provádí normovolemická diluce. Při této metodě se ještě před operací (nebo i během ní) odebere pacientovi jeho krev a nahradí se infúzním roztokem, který vhodně doplní objem. Krev je potom "zředěná", a proto také množství ztracených červených krvinek je menší, než by bylo při odobném krvácení, kdyby krev nebyla zředěna. Odebraná krev (i s cennými krvinkami a destičkami) je později v závěru operace pacientovi vrácena, a on proto netrpí velkou ztrátou důležitých složek krve, zejména červených krvinek.

Mezi tyto techniky patří i to, že pacient před operací může zvýšit tvorbu svých červených krvinek podáním moderního léku asi dva týdny před plánovanou operací, takže se tělo "připraví" na případnou ztrátu červených krvinek a snadněji ztrátu doplní.

Existují ještě další, podpůrné techniky, jež někteří chirurgové využívají u pacientů, kteří si přejí bezkrevní péči. Ty mají zejména snížit množství kyslíku, které tělo během chirurgického zákroku spotřebuje ‒ pak totiž nenastává problém kvůli nízké hladině hemoglobinu jako hlavního přenašeče kyslíku. Mezi tyto podpůrné techniky patří hlavně podchlazení a anestezie hypotenzní (za sníženého krevního tlaku, a tudíž s nižším krvácením z přeťatých cév).

V dalším dílu našeho seriálu, který připravujeme ve spolupráci s MUDr. Ondřejem Kadlecem, CSc., se zaměříme na některé konkrétní zkušenosti s bezkrevní léčbou v České republice.