Poruchami příjmu potravy (mentální anorexií a především mentální bulimií) trpí v České republice každá dvacátá dospívající dívka a mladá žena.
Je mi 41 let.Jsem vdaná,bezkonfliktní,inteligentní žena,které vždy záleželo na tom,jak vypadá.Jsem v invalidním důchodu,módě nerozumím,ale potrpím si na čisté oblečení,abych po ulici chodila čistá a upravená.Jednoho dne/před 13 lety/se mi zdálo,že nějak začínám přibírat na váze/do té doby jsem byla štíhlá/a tak jsem se pustila do radikálního hubnutí.Neustále jsem jen cvičila,nejedla jsem skoro nic a jednoho dne mi bylo tak zle,že mne lékař nechal převézt do nemocnice na interní oddělení/před 13 lety/do Ledče nad Sázavou.Ale ani tam jsem nepolevolevovala ze cvičení,nejedla jsem a tak/pprotože tato diagnóza před 13.lety nebyla dost známá/,lékař mě nechal převézt na metabolockou jednotku do PL Havlíčkův Brod.Tehdy při své výšce 163 cm jsem vážila 38 kg.Na jídlo už jsem neměla chuť a tak mě lékaři "krmili"nutričními preparáty pomocí hadiček,které jsem měla zavedeny do střev.Jen jsem se trochu dostala na vyšší váhu,z léčebny jsem utekla.A jaká je situace dneska?Mám trvalé poškozené zdraví,nemohu mít děti,mám bezlepkovou dietu,jím jen u čtení a jsem stále sama.Cítím se osamělá,ačkoliv jsem velice společenská,nemám žádné přátele,kamarádky,které by mě dokázali pochopit.Nejde o pomoc ,ale o pochopení.Být dneska v té situaci jako jsem byla před 13 lety,nikdy bych s dietami nazačala,protože tím si člověk trvale poškodí zdraví.Držím Vám všem palečky,aby jste se nikdy nedostali do podobné situace jako já a přeji Vám všem úspěšný a sťastný nový rok 2011.Jana Kučabová
Přidat nový komentář