Poruchami příjmu potravy (mentální anorexií a především mentální bulimií) trpí v České republice každá dvacátá dospívající dívka a mladá žena.
Jen za rok 2014 bylo celkem 643 lidí v České republice hospitalizováno pro poruchy příjmu potravy, což představuje nárůst případů oproti předchozímu roku skoro o 20 %. Největší měrou se na tomto podílela zvýšená hospitalizace v souvislosti s mentální anorexií, kdy se zvýšil počet případů o 102 oproti roku 2013. K léčbě ale pacienti chodí často pozdě, a proto narůstá i úmrtnost.
Do poruch příjmu potravy jsou zahrnuty nemoci od anorexie a bulimie až po obezitu celých rodin. S narůstajícím počtem obézních lidí v populaci narůstá také fobie z ní nebo z některých potravin.
„Poruchy příjmu potravy se mnohdy vyskytují v jedné rodině až v několika generacích. Tyto rodiny mají často strach ze stigmatizace, trpí pocitem viny. Také proto nemocní svou chorobu často tají a s léčbou mnohdy začnou pozdě. I v tomto důsledku se zvyšuje počet chronicky nemocných pacientů, ale také úmrtnost,“ vysvětluje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.
Z toho důvodu se bude konat Světový den poruch příjmu potravy, jehož první ročník připadne na 2. června 2016. Do aktivit na podporu léčby poruch příjmu potravy se zapojí přibližně 20 zemí z celého světa včetně České republiky. U příležitosti prvního Světového dne poruch příjmu potravy se na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK sejdou odborníci se zástupci odborné veřejnosti ze Spojených států amerických, aby projednali dílčí témata a problematiku mezinárodní interdisciplinární konference, kterou bude Všeobecná fakultní nemocnice v Praze v příštím roce pořádat již po jedenácté.
Lékaři se při léčbě poruch příjmu potravy snaží bojovat na odborné úrovni a v našich podmínkách také s mýty, které často komerční a mediální zájmy přinášejí. Ty vedou ke zjednodušování problému, který je ve skutečnosti velmi komplexní s biopsychosociálními příčinami i následky. A ty je třeba komplexně poznávat a řešit odborně i eticky.
Lékaři z celého světa se shodli na deseti pravdách o poruchách příjmu potravy
Pravda 1: Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
Pravda 2: Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
Pravda 3: Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování.
Pravda 4: Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou biologicky ovlivněnou nemoc.
Pravda 5: Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
Pravda 6: U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotní komplikace.
Pravda 7: Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
Pravda 8: Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
Pravda 9: Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
Pravda 10: Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.
Vývoj počtu hospitalizací pro poruchy příjmu potravy (PPP) od roku 2008 do 2014
Poruchami příjmu potravy trpí i děti
S poruchami příjmu potravy se léčí i dětští pacienty. U 5 % pacientů se nemoc začne projevovat do 12 let věku. U dětí navíc probíhá složitěji diagnostika, protože obtížně vyjadřují emoce nebo nespokojenost s vlastním tělem. Vyšetření tak musí být založeno na posouzení celkového somatického vývoje včetně vývoje pohlavního. Onemocnění poruchou příjmu potravy v dětství může zanechat trvalé následky v podobě zástavy růstu a vývoje, menšího vzrůstu nebo neplodnosti. Má dopad na vyšší nemocnost a dlouhodobě nižší hmotnost, někdy mohou potíže s jídlem přetrvávat i nadále.
Dětští pacienti mívají k poruchám příjmu potravy často přidružená ještě další psychiatrická onemocnění, často se potýkají s úzkostmi (29 %), 35 % trpí obsedantně kompulzivní poruchou, a téměř polovina dětí má tendence k sebepoškozování, které je často skryto za módní trendy v podobě tetování nebo piercingu.
