Poruchy příjmu potravy a muži versus ženy

Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ

Pancreolan forte 6000U 60 tablet

SKLADEM

253 Kč

Do lékárny

PANGROL 20000 50 tablet

SKLADEM

219 Kč

Do lékárny

KREON 10 000U 50 tobolek

SKLADEM

218 Kč

Do lékárny

Už jste si možná sami všimli, že mluvíme-li o lidech, trpících poruchami příjmu potravy, často hovoříme v ženském rodě. Je to proto, že těmito poruchami většinou trpí dívky a ženy. Uvádí se, že na 10 nemocných dívek nebo žen připadá jeden muž. Poněkud vyšší je procento mužů v případě záchvatovitého přejídání, ale přesto u poruch příjmu potravy převažují mezi postiženými ženy.

Existuje několik příčin, proč ženy trpí PPP v daleko větší míře než muži. Hlavním důvodem je, že společnost nikdy nepřikládala žádný velký význam tomu, kolik muži váží. Samozřejmě, muži by neměli být obézní - neboli velmi silní, ze zdravotního hlediska. To znamená, že by neměli vážit o 25 % a více než je přiměřená tělesná hmotnost stanovená lékařem. Přijatelný rozsah tělesné hmotnosti je však u mužů větší než u žen. Časopisy zaměřené na mužské čtenáře zřídkakdy uvádějí informace o dietách, návody na snížení tělesné hmotnosti nebo rady, v jakém obleku budou vypadat štíhlejší. Vyšší výskyt poruch příjmu potravy se objevuje snad jen u mužů v těch profesích, kde je tělesná hmotnost důležitá - například u tanečníků, žokejů, zápasníků nebo manekýnů.

Dalším důvodem, proč dívky a ženy trpí poruchami příjmu potravy je potlačovaný hněv, vztek a agrese. V naší společnosti jsou dívky tradičně vychovávány tak, aby byly milé a příjemné. Mnoho dívek cítí, že se od nich očekává, že se nebudou rozčilovat, zvyšovat hlas nebo agresivně usilovat o to, co chtějí. V mnoha rodinách učí dívky, aby se usmívaly, i když je něco rozčílí a rozzlobí. Učí je, aby myslely především na ostatní, ne jen na sebe, i kdyby to mělo znamenat, že prohrají hru nebo nedosáhnou všeho, co chtějí.

Dívky, které nemohou vyjádřit svůj vztek nebo agresivní pocity, se pak snaží uvolnit nebo kontrolovat své vlastní pocity nutkavou touhou o kontrolu nad vlastní tělesnou hmotností. To, že kontrolují vlastní tělo, jim dává iluzi, že ovládají i své "špatné" pocity. To platí především u dívek, které nevědí, co se od nich vlastně chce. Na jedné straně mají myslet hlavně na ostatní, na straně druhé pak mají mít dobré známky a sportovní výsledky a mají být úspěšné. Tyto dívky se snaží navenek splnit požadavky své rodiny - ale uvnitř by rády chtěly udělat něco příjemného i pro sebe. Jídlo a dodržování diet nebo určitá kombinace jídla a diety jim připadají jako bezpečný způsob, jak dělat něco, co ony samy chtějí, a ne jenom to, co od nich vyžadují druzí.

Je samozřejmé, že i chlapci mají konflikty s rodinou a často nevědí, co se od nich očekává. Ale protože chlapci většinou netrpí poruchami příjmu potravy, zdá se, že tyto problémy řeší jiným způsobem než prostřednictvím jídla a diet.

V čem "to" mají muži horší než ženy? Muži, trpící poruchou příjmu potravy, to opravdu nemají jednoduché. Dívky si dokáží mnohem spíše a snadněji přiznat své slabiny - a v problematice poruch příjmu potravy je "přiznání se" velký problém! - a mluvit o nich. Ale muži musejí být tvrdí. A k tomu přirozeně patří také odpovídající mužný vzhled a žádné "ženské" malichernosti. "Indián nezná bolest" - tímto heslem se řídí mnoho mladých mužů, kteří mají problémy s jídlem. Jen o tom nemluvit, nedat na sobě nic znát. Když už dívkám bývá zatěžko o svých potížích otevřeně hovořit, cožpak teprve mužům! Většinou by si raději ukousli jazyk, než by "to" ze sebe dostali. Znamenalo by to pro ně přiznání slabosti, nebylo by to mužné. Hodně mužů je pořád ještě přesvědčeno, že muž musí být stále neomezeným pánem svých citů. Považují za zvláště trapné, že ztratili kontrolu při tak "normální" záležitosti, jako je jídlo. K tomu si ještě přisazuje právě to, že mnozí pokládají bulimii a anorexii za výhradně ženský problém. Anebo si myslí - a to je ještě horší - že muž s poruchami stravovacích návyků je zaručeně homosexuál. Zamotaný kruh! V poslední době se také ozývají názory, i v odborných kruzích, že jistou obdobou poruch příjmu potravy u mužů je kulturistika.

Ale závěrem - nemějte obavy, že vás někdo odsoudí. To je jeho problém! Myslete na sebe, na své zdraví, na spoustu dnů, které vám utíkají mezi prsty v depresích, v pocitech viny, v zoufalství, které prožíváte. Ať již jste žena nebo muž. Vyhledejte odbornou pomoc, poraďte se, nevzdávejte se.