Sekundární prevencí nazýváme soubor prenatálních vyšetření, jejíž cílem je zjistit, zda se plod vyvíjí správně. Tato informace je důležití jak pro rodiče, tak i pro lékaře, kteří se budou po porodu o dítě starat.
Vraťme se trochu do historie. Dlouhá léta se rodilo doma, ať už s bábou nebo se zkušenou ženou. Úroveň hygieny nevalná. Tenkrát to jinak nešlo. Úmrtnost matek i novorozeňat obrovská. I když dítě přežilo porod, nemělo vyhráno. S rozvojem nemocnic se i porody přesunuly tam, i když jen v malé míře. Zlatý věk porodnic nastal po 2. světové válce - i když byly už dříve a rodily tam hlavně movitější rodičky. Tenkrát se tomu neříkalo porodnice, ale porodní sanatoria. U nás jsme se postupem doby jsme se vypracovali na jedno z předních míst, co se týká minimální novorozenecké úmrtnosti i mateřské úmrtnosti.
A teď? Porodnice se houfně ruší a ty co zbydou jsou často dost vzdálené. Utlumuje se hromadná doprava, utlumuje se sanitní převozová služba. Pro rodičky ani jejich příbuzné není jednoduché dojíždět. V rámci úspor neberou řidiči převozových sanitek doprovod, takže případný porod je pak na nich - porodit, to problém není, ale co kdyby mělo dítě nějaké problémy, to už je horší.
Lepší to ale není ani v porodnicích, které zůstávají v provozu. Je tam méně personálu. Rodičky pak mají oprávněný pocit, že se jim nikdo nevěnuje. Vrcholem všeho je, že existují porodnice, kde se rodičky musí zaregistrovat do konce 12. týdne těhotenství, aby je vůbec v termínu porodu přijaly, existují i porodnice, kde se za tuto registraci platí - a to je 21. století!!
Rodičky si také stěžují, že je lékaři či porodní asistentky neberou jako svéprávné a myslící partnery, ale jen jako číslo, že nesmějí vyjádřit svůj názor. Nechci nikomu sahat do svědomí, určitě to tak někde bývalo a možná, že i někde ještě je, ale to je všechno o lidech. Bohužel tomu napomáhá i fakt, že i ten nejlepší zdravotník, když nestíhá a je frustrovaný, vyhoří a nemá k pacientkám potřebný vztah.
Existují tedy reálné důvody, proč mohou mnohé budoucí maminky začít přemýšlet o domácím porodu. Abych to shrnula:
1) Argumenty pro porody doma:
- domácí prostředí, kde budu sama a nebudu se o personál s nikým dělit
- budu mít porodní bábu nebo lékaře, kterého si já vyberu a budu mu věřit, jestliže ho budu platit, bude se mnou jednat jako s partnerem.
- po porodu mi dítě nikam neodnesou, budu ho mít u sebe a bude tu tolik osob, kolik si určím a které si určím
- po porodu budu chodit spát kdy chci a vsávat v kolik chci, nikdo mě nebude říkat, co smím, nesmím, musím apod.
- dítě je moje, takže zákonodárcům může být jedno, kde ho přivedu na svět
2) Argumenty proti
- kdykoli se cokoli může zadrhnout a nepřijede mi na pomoc objednaná asistentka
- dítě může být poškozené, a to i nevratně, případně nemusí porod přežít
- mohu mít komplikace, které se v domácích podmínkách nedají zvládnout (velké krvácení, bezvědomí, ruptury, velké šití, zadržená placenta, hypotonie apod.)
Jsou prostě nepředvídatelné situace, které pak vyvolávají mnoho otázek:
- udělal lékař či porodní asistentka všechno tak, jak měli?
- mohu je žalovat?
- může po mně chtít pojišťovna proplatit péči o mne, případně dítě, když jsem svým způsobem „podepsala revers“ a tedy je toto rozhodnutí „na moje triko“?
- mohu společnost žádat o příspěvek na invaliditu, když toto bylo moje rozhodnutí?
Domácí porody nemusíme zakazovat, musíme jim dát jednoznačné podmínky
Vždy bude určitá skupina žen, které budou chtít cíleně rodit doma. Kdyby byla správná komunitní péče porodních asistentek (kdyby to pojišťovny proplácely a byl by to standart), byly by tyhle rodičky poučené, ať se pak rozhodnou.
Ovšem přistoupí-li naše společnost na plánované porody doma, je zapotřebí jednoznačné legislativy a jednoznačných podmínek. Věřím tomu, že jsou porodní asistentky, které budou chodit rodit doma, možná, že se najdou i takoví lékaři, ale opakuji, musí být jednoznačně dány podmínky. Nikoli to plácat „ode zdi ke zdi“, kdy na jednu stranu je pomoc u plánovaného porodu doma trestným činem - a na druhou stranu má spádové zařízení povinnost vyslat zdravotníky a sanitku.
Já sama jako porodní asistentka bych nikdy nešla domů k plánovanému porodu (při akutním je to něco jiného). Za pětadvacet let praxe jsem viděla moc komplikací a nechci se nechat zavřít. Osobně si myslím, že je to dost velký hazard a ty maminky si to neuvědomují. Podle mne by to chtělo správnou péči v těhotenských poradnách. Lékaře zajímají jen kódy a peníze, pocity a obavy žen jsou jim dost cizí. Z finančích důvodu většinou zaměstnávají jen jednu sílu, která zhusta není ani porodní asistentka, a která prostě nestíhá poučovat a bavit se s těhotnými. Dále by to chtělo komunitní péči porodních asistentek - pokud možno ze zákona, jinak se to bude flákat. Protože i nyní existují předporodní kurzy. Ale z mojí zkušenosti vím, že ty maminky, které by je potřebovaly, na ně nemají - ať peníze nebo možnost dojíždět. Také by měl přestat trend rušení malých porodnic, které jsou dostupné.
Diskusi na toto téma najdete ZDE.
Napište nám také svůj názor. Vaše reakce čekáme v diskusi nebo na mailu [email protected].
Přidat nový komentář