Jednou z komplikací cukrovky jej postižení sítnice. Právě diabetická retinopatie je jednou z hlavních příčin oslepnutí ve vyspělých zemních světa.
Ještě před sto lety byl diabetes 1. typu smrtelným onemocněním. Diabetici prvního typu mají zničené buňky slinivky břišní, které tvoří inzulín - životně důležitý hormon řídící metabolismus glukózy. V nepřítomnosti inzulínu stoupá postupně hladina glukózy v krvi, což vede ke smrti nemocného.
Léčbu diabetiků 1. typu umožnilo až zahájení průmyslové výroby inzulínu ve dvacátých letech právě skončeného století. Inzulín se tehdy vyráběl ze zvířecích slinivek a díky tomu obsahoval značné množství příměsí, které byly příčinou častých alergických reakcí. Podobným způsobem se inzulín vyrábí ještě dnes, ale díky dokonalejším technologiím obsahuje jen minimum příměsí, a alergické reakce jsou proto vzácné.
Od osmdesátých let se používá také tzv. rekombinantní humánní inzulín: gen pro lidský inzulín se vnese do jádra bakterií nebo kvasinek, a ty ho pak "vyrábějí" podobně jako vlastní bílkoviny.
I přesto je léčba diabetu 1. typu stále problematická. Inzulín je možné podávat jen injekčně, a diabetici si ho musejí píchat několikrát denně. To je pro ně samozřejmě velmi nepohodlné a obtěžující. Některé farmaceutické firmy se proto snaží vyvinout nové formy inzulínu - např. ve formě spreje do nosu.
Novou metodou, která zasahuje do mnoha oblastí medicíny, a která by mohla pomoci i diabetikům 1. typu, je genová terapie. Při ní se gen pro inzulín vnáší do jader některých lidských buněk. Tyto buňky pak produkují inzulín přímo v lidském organismu. Pro vnesení genu do jádra se nejčastěji využívá některých druhů virů.
Své zkušenosti s genovou terapií diabetu 1. typu popsala v listopadovém čísle časopisu Nature skupina japonských vědců. Pokusným myším nejprve pomocí chemické látky zničili buňky tvořící inzulín. U těchto myší rychle stoupala hladina glukózy v krvi a myši poměrně brzy umíraly (podobně jako diabetici 1. typu před sto lety). Jestliže však do buněk těchto myší vnesli gen pro inzulín, hladina glukózy klesla na normální hodnoty a myši se rychle zotavily.
O čtrnáct dní později publikovala v neméně renomovaném časopise Science podobné výsledky skupina vědců z Kanady. Zdálo by se tedy, že nic nebrání zahájení genové terapie diabetu 1. typu u lidí. Předtím však bude nutné velmi důkladně otestovat bezpečnost nové metody. Před zavedením do běžné praxe bude také nezbytné porovnat účinnost nové metody s běžným podáváním inzulínu. Na genovou terapii diabetu 1. typu si proto ještě minimálně několik let počkáme.
Diabetu a všemu s ním spojenému se věnuje náš speciál cukrovka.lekarna.cz, kde se dozvíte další zajímavé a lékaři ověřené informace, novinky a tipy z oboru diabetologie
.
