Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Pozitivní je ovšem fakt, že žádným dramatickým způsobem nevzrostl počet pacientů, kteří na nádor močového měchýře zemřeli. Vysvětlit to můžeme zkvalitněním diagnostických metod a následné péče po stanovení diagnózy.
Diagnostika nádoru
Základní metodou používanou k rozpoznání nádorů v měchýři je endoskopické vyšetření, takzvaná cystoskopie. Při tomto vyšetření se zavádí endoskop močovou trubicí do měchýře, který si následně mohou urologové prohlédnout a určit o jaký typ nádoru se u daného pacienta jedná.
„Toto vyšetření je nepříjemné hlavně u mužů, proto je dnes provádíme tzv. „ohebným“ přístrojem. Není tedy o nic nepříjemnější než například zavedení cévky, takže ani muži se jej nemusí nijak obávat, a je běžně prováděno bez nutnosti hospitalizace,“ vysvětluje prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc., předseda České urologické společnosti. Mezi další možná vyšetření, kterými v některých případech diagnózu upřesňujeme, patří zobrazovací metody, například sonografie (ultrazvukové vyšetření močového měchýře a ledvin) nebo CT.
Cystoskopii provádíme v situacích, kdy máme podezření na nádor měchýře. Nejčastěji tomu bývá při viditelném nálezu krve v moči. Známkou může být i mikroskopická přítomnost krve v moči, kterou lékaři zachytí při vyšetření moči pomocí testačních papírků (byť příčin nálezu krve v moči může být celá řada, tedy nejen nádor v měchýři). Vyšetření testačním papírkem, tzv. chemické vyšetření moči, je součástí každého vyšetření u praktického lékaře včetně preventivních prohlídek a je hrazeno ze zdravotního pojištění.
Nádory močového měchýře jsou prakticky vždy rakovinného charakteru
Nádory močového měchýře vycházejí ze sliznice, tedy z vrstvičky, která vystýlá vnitřek močového měchýře. Dle hloubky prorůstání do stěny měchýře rozlišujeme nádory na povrchové (neinvazivní) a infiltrující (invazivní).
„Povrchové jsou častější, statisticky tvoří asi 70 – 80 % nádorů měchýře. Ve většině případů jsou povrchové nádory močového měchýře vyléčitelným onemocněním. Invazivní nádory tvoří zbylých 20 – 30 % a jsou prognosticky horší. Oba typy od sebe odlišujeme jak v prognóze, tak i ve způsobu léčby,“ uvádí prof. Babjuk.
- Nádory močového měchýře se vyskytují asi 4x častěji u mužů než u žen.
- V roce 2011 onemocnělo v ČR nádorem močového měchýře 2 151 obyvatel.
- V témže roce zemřelo na nádor močového měchýře 842 pacientů.
- Nejčastějším příznakem nádoru močového měchýře je nález krve v moči.
Urologové mají k dispozici moderní způsoby léčby
Základem léčby u povrchových nádorů je endoskopická operace, odborně označovaná jako TUR (transuretrální resekce). Tu urologové v některých případech doplní o tzv. „výplachy“ močového měchýře, při nichž je do močového měchýře cévkou podávána látka, jejímž úkolem je snížit riziko opakovaného výskytu nádoru.
U infiltrujících nádorů již samotná endoskopická operace nestačí. Standardní je radikální operace, odborně radikální cystektomie, kdy musí být odstraněn celý močový měchýř, v některých případech i s močovou trubicí a dalšími mužskými (prostata a semenné váčky) nebo ženskými (děloha, vejcovody, vaječníky) pohlavními orgány. Tento postup je v některých případech kombinován s podáním celkové chemoterapie.
„Radikální cystektomie je nejúčinnější léčbou infiltrujících nádorů močového měchýře. Ne všichni pacienti jsou však kvůli případným dalším nemocem schopni podstoupit tak náročnou operaci, jako je odstranění měchýře a zajištění odtoku moči. Především kvůli náročnosti operace, jejíž délka se pohybuje mezi 4 a 7 hodinami. Tyto případy léčíme ozářením a současným podáním chemoterapie,“ objasňuje prof. Babjuk.
Po odstranění močového měchýře musí urologové zajistit odtok moči. Tento postup se nazývá derivace moči a v současnosti existují 2 nejčastěji používané způsoby:
- Náhrada močového měchýře – nový močový měchýř se vytvoří z části střeva
- Vývod – moč vytéká z vývodu vytvořeného zpravidla vpravo pod pupkem
Existují i méně často používané metody, jako je vyústění moči do konečné části střeva (pacient pak močí konečníkem) nebo vytvoření nového měchýře, který si pacient sám vyprazdňuje zavedením cévky do speciálně vytvořeného vývodu na stěně břišní.
„My i pacienti samozřejmě upřednostňujeme první možnost. Ne vždy je však její provedení možné nebo účelné. Konkrétní rozhodnutí musí být provedeno i na základě diskuze s pacientem“, doplňuje prof. Babjuk.
Zdroj:cus.cz.
