Zápal plic je zánětem plicní tkáně. Podle místa postižení plicní tkáně se projeví jako pneumonie (zánět v nejdrobnějších strukturách, podstatných pro dýchání - plicních sklípcích), bronchopneumonie, (drobné, ale nikoli nejmenší struktury dýchacích cest, průdušinky a tkáně přiléhající) a intersticiální pneumonie, (zánět ve vmezeřeném vazivu ve kterém probíhají cévy.
Co to je?
Plicní embolie (PE) je obecný termín označující obturaci různě velké části arteriálního plicního řečiště krevní sraženinou (vzácněji tukovou kapénkou nebo vzduchovou bublinou) vzniklou na cestě krve do plicní tepny.
Jaké jsou klinické příznaky?
Nejčastějším příznakem PE je náhle vzniklá klidová dušnost, někdy provázená palpitacemi (bušením srdce). Při indukovaném postižení pohrudnice bývá bolest na hrudi vázaná na dýchání. Je-li postižen větší počet plicních cév (při masivní PE), mohou se objevit příznaky šoku, především pocit na omdlení. Vzácností není ani synkopa s pádem. Pravidlem bývají příznaky způsobené drážděním nervových zakončení: pocení, pocit na zvracení. Hemoptýza nebo-li vykašlávání krve bývá naopak méně časným symptomem.
Jak probíhá léčba?
Plicní embolie je třetí nejčastější kardiovaskulární příčinou úmrtí. Hlavním terapeutickým cílem je zabránit opakování embolie a podpořit přirozené mechanismy vedoucí k rekanalizaci obturované cévy. Proto je nutné již při pouhém podezření na plicní embolii k nemocnému přivolat co nejdříve lékařskou pomoc a zajistit jeho transport do zdravotnického zařízení. Základem léčby PE je nepřetržité intravenózní podávání Heparinu. Při masivní PE s příznaky šoku nebo oběhové nestability ohrožující život nemocného je indikována fibrinolytická léčba zaměřená přímo na přímém rozpuštění krevní sraženiny. V případě nemožnosti podání fibrinolytické léčby na specializovaných pracovištích lze provést chirurgický zákrok - plicní embolectomii. Po odeznění akutního stavu, většinou po týdnu se přechází se přechází na léčbu perorálními antikoagulancii, především Warfarinem nebo Pelentanem. Léčba těmito léky by měla trvat 3-6 měsíců, v některých případech doživotně. Při nemožnosti nebo selhání léčby perorálními antikoagulancii by nemocný měl být doporučen k zavedení kaválního filtru do dolní duté žíly. Jedná se o jakýsi košíček který tvoří velmi účinnou překážku na cestě krevní sraženiny směrem k srdci.
Spolupráce nemocného při léčbě
Během léčby perorálními antikoagulancii musí nemocný docházet k pravidelným kontrolám krevní srážlivosti, k tzv. Quickovu testu. Podle jeho výsledků se řídí dávka podávaných léků. Častost návštěv si rozhodne každý lékař sám podle rozkolísanosti hodnot Quickova testu. U stabilizovaných nemocných většinou postačí kontroly provádět po 14 dnech.
Možnosti prevence
Nejúčinnější prevencí plicní embolie je zabránění vzniku krevní sraženiny, např. v žilách dolních končetin jejich bandáží a aplikací malých subkutánních dávek Heparinu ležícím nemocným a časnou rehabilitací po imobilizujících chirurgických zákrocích, traumatech nebo nemocích. Důležité jsou pravidelné preventivní gynekologické prohlídky u žen a urologické prohlídky u mužů k vyloučení nádoru (jinak nezhoubného) v oblasti malé pánve, jejichž nádorem utlačené venózní pleteně mohou být také místem vzniku krevní sraženiny. K vyšší pohotovosti ke srážení krve přispívá i působení nikotinu. Raritní příčinou nejsou ani početná vrozená onemocnění koagulační kaskády.
Čtěte také skutečný příběh: Málem mne zabila embolie plic
Přidat nový komentář