Jedná se o jevy, které jsou vlastní každému člověku, samy o sobě mají ve své podstatě ochranný význam. Umožňují jedinci reagovat včas na hrozící nebezpečí, kterému může organismus čelit buď bojem a nebo útěkem. Proto ne každý takovýto příznak lze "psychiatrizovat", tzn. považovat jej za příznak duševní nemoci.
Panický pacient se tak může octnout na akutním příjmu interního nebo kardiologického oddělení právě díky tomu, že projevy infarktu a panické poruchy jsou takřka totožné. Pátrání po fyzických příčinách je zdlouhavé a často neúspěšné. Většinou přitom stačí nemocnému vysvětlit, v čem je příčina jeho problémů, a že mu ve skutečnosti opravdové selhání orgánů nehrozí. Zkrátka, že se na panickou ataku neumírá, a to i přesto, že se pacient cítí při záchvatu velmi špatně. Sdělení dobré zprávy o zdravotním stavu panického pacienta paradoxně neuklidní a může jej utvrdit v mylném domnění, že je vážně nemocen, jen mu to lékař nechce říct. Velký strach o život je typickým příznakem panické poruchy.
Léčba tohoto onemocnění spočívá většinou v kombinaci psychoterapie a psychofarmak podle stupně závažnosti onemocnění.
Panická ataka
Panické záchvaty (ataky) se nevážou na žádnou konkrétní situaci a jejich příchod nelze předvídat. Lidé trpící panickou poruchou proto často tvrdí, že ataky přicházejí zcela nečekaně. Záchvat obvykle doprovází četné příznaky (tělesné i psychické), které si pacient interpretuje jako znak blížící se katastrofy.
První ataka se u pacienta obvykle objeví v období dospívání či rané dospělosti (zhruba 15-24 let) nebo kolem 50. roku života. Nepříjemný stav obvykle trvá několik minut, ale někdy se vrací ve vlnách klidně po dobu několika hodin.
Pro panickou poruchu je typické, že pacienty obvykle trápí také další přidružené fenomény, jako je agorafobie, deprese, pocity depersonalizace a derealizace. Bojí se být sami, mají strach jít nakoupit nebo třeba jít ven, protože se obávají toho, že zkolabují. Obávají se, že je úzkost přepadne na stejném místě jako kdysi, že se společensky znemožní nebo že situace bude mít jiné nepříjemné důsledky.
Někteří lidé s panickou poruchou jsou schopní vést naprosto normální osobní i pracovní život. Při atace na nich nemusí být nic znát nebo mohou budit dojem, že jsou pouze mírně vyplašení, nervózní či zmatení. Jiní se naopak za své problémy stydí, nejsou schopní svěřit se okolí ani navštívit odborníka a problémy se u nich postupně zhoršují.
Neléčená panická porucha se s pacientem může táhnout celý život a může mít velký vliv na jeho běžné každodenní fungování. Lidé trpící panickou poruchou proto někdy žijí v naprosté sociální izolaci a snaží se omezit vycházky z bytu na naprosto nezbytné minimum. Kromě toho se u nich může vyvinout závislost na alkoholu, drogách či lécích a někteří se dokonce pokusí o sebevraždu.
Příznaky panické ataky
Samotná panická ataka se projevuje rozšířenými zornicemi, poruchami vidění, dostaví se sucho v ústech, dochází k motání hlavy, pocitům nestability a zmateným pohybům. Téměř souběžně se objeví bušení srdce, pocit tlaku nebo neurčitá bolest na hrudi. Zvýší se krevní tlak, což může vést k bolestem hlavy, pocitu slabosti a návalu horkosti. Možné je také brnění v prstech, ztuhlost svalů a křeče. V tomto okamžiku obyčejná úzkost začne vzrůstat, přičemž se rozvíjí také strach o život.
První pomoc při panice
- Pomáhají relaxační cvičení s vhodně volenými formulkami typu: „Klid, zvládnu to! Strach je zbytečný! Úzkost – jak přišla, tak i odejde.“
- Zvláště v době, kdy se k panickému záchvatu schyluje nebo na jeho počátku, je vhodné prohloubit a zpomalit dech. Pokud možno se soustředíme na střídání „nádech – výdech“.
Po atace člověk přestává hyperventilovat, zpomalí se u něj srdeční činnost a úzkost postupem času odezní. Někteří lidé pak bývají velice vyčerpaní, u jiných se však dostaví pocit euforie. Jelikož však příznaky panické poruchy připomínají také další choroby, bývá tento problém poměrně často mylně zaměňován za jiná onemocnění.
Pokud se podaří nemocného během panického záchvatu uklidnit, většina příznaků záhy vymizí. Často ale přetrvává velký strach z dalšího záchvatu. Důležité je, aby pacient uvěřil, že jde o psychickou poruchu, kterou lze léčit.
Léčba panické poruchy
Podobně jako u jiných onemocnění i zde platí, že čím dříve se začne s léčbou, tím mírnější a kratší průběh může nemoc mít. Je ovšem nutné nejprve vyloučit jiné choroby, které mohou mít shodné projevy jako panický záchvat.
Jedinou opravdovou pomocí pro panické pacienty je návštěva psychiatra. Problém však je, že pacienti přicházejí často velmi pozdě. Natolik se obávají odsouzení svého okolí, že raději několik let trpí, než by zaklepali na psychiatrickou ordinaci. Obecně platí, že jakmile začne úzkost pacienta ovlivňovat natolik, že má problém vykonávat běžné činnosti nebo se cítí ve velké psychické nepohodě, neměl by čekat a psychiatra vyhledat.
K léčbě panické poruchy se následně využívá farmakoterapie a psychoterapie nebo jejich kombinace.
Farmakoterapie
Co se týče farmakoterapie, lékaři pacientům obvykle předepisují antidepresiva, jejichž účinky se většinou projeví během 3-6 dnů. K akutnímu potlačení úzkosti slouží také benzodiazepiny, vzhledem k vysokému potenciálu návyku jsou však vhodné pouze na počátku léčby, dokud nezačnou účinkovat antidepresiva. Kromě toho mohou být někdy nasazena také antipsychotika.
Psychoterapie
Pokud jde o psychoterapii, zde se nejčastěji uplatňuje kognitivně behaviorální terapie, hypnoterapie nebo třeba satirovská transformační systemická terapie. Nejdůležitější je pacientovi vysvětlit podstatu jeho onemocnění a ukázat mu bludný kruh úzkosti, který pravidelně během panických záchvatů zažívá. Kromě toho by se měl pacient snažit najít a odstranit příčiny, na které reaguje panickou atakou, a lékař by s ním měl cvičit, jak najít racionální náhled na své panické myšlenky.
Relaxační techniky, meditace a aromaterapie
Mohou pomoci zmírnit symptomy a zlepšit celkovou kvalitu života pacientů s panickou poruchou.
V aromaterapii je možné využít různé formy éterických olejů, inhalací, svíček nebo masážních přípravků ke zmírnění projevů stresu.
Existují také bylinky a doplňky stravy, které uklidňují nervy, například kozlík lékařský, třezalka, meduňka nebo mučenka. Osvědčený na podporu psychické odolnosti je také šafrán. Najdeme jej v řadě doplňků stravy nebo jej pravidelně v malém množství přídávejte při vaření. V případě užívání psychofarmak se však raději poraďte s lékařem.
Vhodné je doplnit vitamíny B, účinný je vitamín B6 a užívat pravidelně hořčík, který podporuje relaxaci a spánek. Vhodný je typ hořčíku magnesium glycinát nebo bisglycinát, který se užívá odpoledne a v podvečer. Velmi příjemnou formou hořčíku je koupel v epsomské soli - tělo relaxuje a zároveň přijímá hořčík přes kůži.
Léčba bývá obvykle dlouhodobá, někdy trvá měsíce a jindy dokonce roky. Důležité je samozřejmě vždy pochopení a pomoc okolí.
Zdroj: nemocnice-vs.cz
Pokud máte dotazy k volbě léků, dávkování či kontraindikacím, zeptejte se lékárníků v online poradně na Lékárna.cz. Zeptejte se jich sami, nebo se podívejte na dotazy, které už zodpověděli.
