Oživování: Jak postupovat při záchraně dospělých

Základní podporou životních funkcí rozumíme pokus o oživení postiženého bez použití pomůcek užívaných k těmto účelům většinou profesionálními záchranáři. Jedná se většinou o laické oživování. Zde máme k dispozici pouze pomůcky určené k ochraně zachránce, které jsou obsaženy v autolékárničce nebo dobře vybavené jakékoliv další lékárničce. Jedná se o resuscitační roušku nebo masku a gumové rukavice.

Schéma resuscitace dospělých

1. Přistupuj bezpečně

Je zásadní, aby zachránce svým konáním neohrozil sebe nebo jiné osoby. Je to základní pravidlo poskytování první pomoci obecně. Jsou případy, kdy byl zachránce na dálnici sražen projíždějícím vozidlem, když se snažil poskytnout pomoc jinému řidiči v havarovaném vozidle.

2. Zhodnoť odpověď

Zachránce zjišťuje, zda je nemocný při vědomí. Postiženého oslovíme a zatřeseme jeho rameny. Jestliže neodpovídá a neprobírá se, je v bezvědomí a přistoupíme k dalšímu kroku.

3. Přivolej pomoc

Požádejte o pomoc kolemstojící. V dané situaci oslovujeme případné kolemstojící adresně ("Vy pane v tom červeném svetru…"). Požádáme-li o pomoc způsobem: "Pojďte mi, prosím, někdo pomoci!", většinou se žádné pomoci nedočkáme, naopak kolemstojící odejdou.

4. Uvolni dýchací cesty

Podle současných doporučených postupů to předpokládá zaklonit postiženému hlavu a předsunou čelist (snažit se předsunout dolní zuby před horní).Tímto manévrem u naprosté většiny zachraňovaných uvolníme tzv. "zapadlý jazyk" a zprůchodníme dýchací cesty.

5. Zkontroluj dýchání

Přesvědčit se lze pohledem (zvedá se hrudník zachraňovaného), poslechem (po přiložení ucha k ústům zachraňovaného slyšíme dýchání) nebo pocitem (po přiložení ucha k ústům zachraňovaného cítíme proud vydechovaného vzduchu). Zjištění, zda nemocný dýchá, by nemělo trvat déle než 10 vteřin. Pokud si po této době nejsme jisti, zda nemocný dýchá normálně, jednáme jako by nedýchal vůbec. Při bezdeší nebo nenormálním dýchání pokračujeme dalším bodem. Pokud postižený dýchá, uvedeme jej do stabilizované polohy (po novu zotavovací – pouze jiný název pro stabilizovanou) a sledujeme jej do příjezdu odborné pomoci. Pokud mezitím dýchat přestane, pokračujeme zase dalším bodem.

6. Volej 155 nebo 112

Rozdíl mezi těmito čísly je ten, že 112 je číslo integrovaného záchranného systému, jehož složky jsou zdravotnická pomoc, policie a hasiči. Číslo 155 je číslo přímo na rychlou záchrannou pomoc, kde se rychleji bez přepojování dočkáte pomoci či rady.

7. 30 kompresí hrudníku

znamená zahájení oživování. Komprese provádíme hranou dlaně mezi dlaní a zápěstím jako pístem. Postižený leží na rovné pevné podložce (nejlépe na zemi tak, abychom k němu mohli ze všech stran), hranu dlaně přikládáme na hrudní kost ve výši její dolní části (u mužů pod spojnici bradavek) a stlačujeme hrudník do hloubky 4 – 5 cm frekvencí 100x za minutu - rytmus vánoční písně "Rolničky".

8. 2 umělé dechy

následují po 30 kompresích hrudníku. Před prodechnutím znovu zprůchodníme dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím čelisti jak bylo popsáno v bodě 4. Zde navíc musíme stisknout nos při umělém dýchání z úst do úst, nebo ucpat dlaní ústa při dýchání z úst do nosu. Pak dvakrát vdechneme zachraňovanému do úst nebo do nosu objemem okolo 500 ml, což je normální dechový objem dospělého. Při vdechu by měl být znatelný pohyb hrudníku. Velké objemy jsou však chybou.

Komprese hrudníku se střídají s umělými dechy v poměru 30:2 do té doby, než:

• přijede odborná pomoc nebo
• dojde k vyčerpání zachránců nebo
• obnovíme životní funkce – účinný oběh

Čtěte příště: Jak postupovat u dětí

Byli jste někdy nuceni tyto znalosti použít? Podělte se o své zkušenosti s ostatními v diskusi nebo nám napište!