Otravy u dětí: Jak jim zabránit

Jak staré děti jsou nejvíc ohroženy otravami, čtěte zde...

Chemikálie a léky: Schovat, zamknout, před dětmi zbytečně nevytahovat

Léky, čisticí prostředky a další chemikálie se vyplatí uchovávat mimo dosah a dohled dětí, nejlépe tak, aby se k nim děti nemohly dostat, tzn. do uzamykatelných skříněk nebo za dvířka, co mají pojistku proti snadnému otevření (ty jsou k dostání v prodejnách s nábytkem).

Dál je možné riziko ochutnávání snížit tak, že budeme mít doma jen nezbytně potřebné minimum léků a chemikálií. Staré, prošlé, nepoužitelné nemilosrdně likvidujte (pozor, většinou se jedná o nebezpečný odpad!).

Řada chemických látek používaných v domácnosti má bezpečnostní uzávěr. Proč nekoupit právě je?

Uchovávejte chemikálie v původních obalech, zkuste se vyhnout přelívání do kompotových sklenic a lahví od minerálek. Pak se snadno stane i dospělému, že se napije něčeho, na co dlouho nezapomene.

Děti by si neměly myslet, že brát léky je něco běžného a neškodného. Je lepší si je brát v jejich nepřítomnosti. To se týká i vitamínů a antikoncepce. Vzpomenout si denně na prášek je pro leckoho z nás problém, pokud ho nemáme na očích, ale na nějakou dobu by mělo platíčko z kelímku s kartáčky na zuby zmizet. Upozorněte prarodiče, že když jsou u nich na návštěvě malá vnoučata, není úplně nejvhodnější položit si hromádku léků u snídaně vedle talíře, jako by to byl zákusek.

Pokud musíme dávat léky dětem, vysvětleme jim, jak se věci mají. Netvrďme jim, že to jsou bonbónky, které je uzdraví.

Jedovaté rostliny a houby: Naučte se je znát

Nejlepší prevence otravy rostlinami a houbami, je znalost těch, které pěstujeme nebo se s nimi běžně setkáváme.

U okrasných rostlin je potřeba zvážit, jestli si je do doby, než děti povyrostou, neodpustíme. Např. oleandr či durman jsou jistě velmi dekorativní, ale také patří k nejjedovatějším.

Mnohé pokojové rostliny jsou také jedovaté, ale naštěstí právě u kultivarů pěstovaných pro okrasné účely jsou toxické a dráždivé látky z velké části nebo zcela odbourány. Jedná se např. o Spathiphyllum, Scindapsus nebo tzv. vánoční hvězdu. Nebezpečná může být diefenbachie, jejíž listy i stonek obsahují krystalky šťavelanu vápenatého. Ty mechanicky poškozují sliznice a mohou způsobit otoky jazyka i hrtanu, a tím pádem dýchací obtíže.

Tisíckrát opakovaná věta nejspíš nemá šanci zestárnout: Sbírejte jen ty houby, které bezpečně znáte! Odborníci sice nedoporučují dávat dětem houby vůbec nebo jen velice zřídka, protože jsou pro ně těžko stravitelné. Ale pokud je dětem dáváte, musíte si být jistí ne na 100, ale na 120 %, tím, co mají na talíři. V mykologických (houbařských) poradnách, které bývají ve větších městech např. při muzeích, vám jistě rádi poradí.

Dalším kamenem úrazu může být to, že někdy syrové houby v lese ochutnáváme ("Přece všichni ti krasavci nemůžou být hořčáci?") – ať už hřibovité houby nebo holubinky. Jenže děti napodobují chování dospělých, a proto by houbaři nikdy neměli ochutnávat syrové houby před nimi.

Kam se obrátit v případě otravy? Čtěte zde...

Čtěte příště: Co dělat, když máme podezření na otravu


Pokud máte zkušenosti s řešením otravy u dětí, podělte se o ně s ostatními v diskusi nebo nám napište!