Náš seriál o osteoporóze zakončíme praktickými radami, jak omezit riziko vzniku osteoporózy.
V rozhovoru s prof. MUDr. Vladimírem Paličkou se dozvíte další informace o osteoporóze: o tom, zda je dědičná, kterou věkovou skupinu nejvíce ohrožuje a co dělat, když už je diagnostikována.
Jaké jsou prvotní příčiny, které mohou pacienta upozornit na blížící se osteoporózu?
Osteoporóza se ne nadarmo označuje za tichého zabijáka kostí. Zákeřná je především v tom, že si ji pacient ze začátku neuvědomuje, nijak se totiž neprojevuje ani nebolí. Pacient tak nemá potřebu navštívit lékaře. Projevy nemoci jsou ze začátku velmi nenápadné. Až v pozdějším věku se začíná objevovat typický pokles tělesné výšky (někdy až o 10 až 15 cm). Další typické symptomy jsou bolesti zad či kloubů, které jsou ale ve vyšším věku tak obvyklé, že se nedají bezpečně přiřadit výhradně k tomuto onemocnění.
Jaký vliv má menopauza na vznik osteoporózy u žen?
Většina pacientů trpících osteoporózou jsou ženy. Podle průzkumů tímto onemocněním trpí každá třetí žena ve věku nad 50 let. Obvykle se nemoc projeví skutečně po menopauze (klimakteriu), v době, kdy poklesne produkce ženských pohlavních hormonů, které mají schopnost velmi dobře chránit kostru. Po přechodu se u žen velmi často objeví prudký pokles hustoty kostí, který vede k osteoporóze. Tento pokles může nastat velmi rychle, u některých pacientek i 2 až 3 roky po klimakteriu, nejčastěji však přibližně po 5 až 8 letech.
Lze osteoporóze, nemoci typické pro starší lidi, předcházet už v dětství?
Ano, řada odborníků tvrdí, že osteoporóza je choroba dětství, která se projeví ve stáří. Důvodem je to, že lidská kost se právě od dětství vyvíjí tak, aby byla pevná a odolná. Svého maxima dosáhne ve věku kolem 25 let. Do této doby si všechny základní kostní „stavební materiály“, jako je vápník, vitamín D a minerály ukládáme s tím, že je budeme ve stáří potřebovat. Kdo si v dětství do této pomyslné „banky“ uloží málo těchto nezbytných složek pro zdraví růst kostí, velmi brzy dosáhne na její dno. Pokud navíc neměl člověk v dětství dostatek zdravého pohybu, prořídlá kost má v pozdějším věku vyšší tendence ke zlomeninám.
Které kosti nejčastěji osteoporóza postihuje?
Obecně lze říci, že osteoporóza postihuje všechny kosti v těle. Nejčastěji a nejdříve se však tato nemoc projeví zlomeninou předloktí. Tato osteoporotická zlomenina se vyskytuje u žen relativně brzy po přechodu, např. prostým zakopnutím a následným pádem na zem, kdy pacientka v obranném reflexu před sebe vymrští ruku, aby nedopadla na obličej, a zlomí si ji těsně nad zápěstím. Velmi často si ani pacientka, ani lékař neuvědomí, že tato zlomenina by mohla být projevem osteoporózy a je přehlížena.
Další typickou zlomeninou je zlomenina páteřních obratlů. Struktura těchto obratlů je řídká a při sebemenším nárazu dochází k jejich promáčknutí. Zatímco zlomená kost opět sroste a funguje většinou bez problémů, tak obratel už bohužel nebude nikdy pracovat tak jako dříve. Zlomenina páteřních obratlů se pak projevuje bolestí zad či shrbením postavy.
Třetí typickou a velmi obávanou zlomeninou je zlomenina krčku stehenní kosti. Jedná se o závažnou a komplikovanou frakturu, která je bohužel spjata i s vysokou úmrtností.
Hraje dědičnost nějakou roli při vzniku osteoporózy?
Ano, osteoporóza je chorobou geneticky podloženou, dědičnou. Tato dědičnost je velmi složitá, nedá se zcela přesně určit podle genetických informací, zda pacient bude nebo nebude mít osteoporózu. Nicméně přibližně 2/3 příčin vzniku osteoporózy jsou genetického původu. Významnou roli hraje ale i řada dalších faktorů, jako je dostatek pohybu a zdravá životospráva bohatá na vápník, vitamín D a kostní minerály. Nicméně je známo, že osteoporóza v rodině, především v ženské větvi, signalizuje, že riziko vzniku osteoporózy je pro daného pacienta či pacientku vysoké, především v době po přechodu.
Pokud je pacientce či pacientovi diagnostikována osteoporóza, co může pro zlepšení svého zdravotního stavu dělat?
Základem v tom okamžiku je:
a) Neztrácet hlavu a „nevzdávat se“. Je potřeba si uvědomit, že osteoporóza je sice závažná choroba, ale dá se úspěšně léčit. Bylo by zcela špatné, kdyby si pacientka řekla: „Mám vysoké riziko zlomeniny, od teď budu jen sedět nebo ležet, abych si nic nezlomila.“ Pohyb je základem dobrého kostního metabolismu. Pokud nic jiného, tak alespoň 20-30 minut bystré chůze denně.
b) Spolupracovat s lékařem a „spojit se s ním proti chorobě“. Společně jistě najdeme pro každou pacientku (nebo pacienta) tu nejlepší cestu a nejlepší způsob léčby – i nejlepší lék.
c) Upravit styl života a životosprávu: nejen výše zmíněný pohyb, ale dostatek příjmu vápníku a vitaminu D. Vápník je především v mléce a mléčných výrobcích, ale i v máku, sójových přípravcích a dalších potravinách. Obvykle to ale nestačí a je potřeba (po poradě s lékařem) brát další vápník v lécích. Vitamin D je především v rybách, ale i ten je potřeba obvykle doplňovat lékově.
Přečtěte si také
Nesprávné provádění každodenních činností má za následek bolesti zad
