Při opěrkovém syndromu odborně říkáme, že člověk při nehodě prodělal hyperextenzi či hyperflexi krku.
Při autonehodách, hlavně při čelních a zadních nárazech, hlava vykoná prudké pohyby a krční páteř se velmi namáhá. Poškozují se ploténky krční páteře, svalová tkáň krku a nervová vedení okolo krční páteře. Dochází k mikroskopickým, téměř neviditelným, poškozením tkání, kterými vnímáme mimo jiné i rovnovážný stav.
Opěrkovému syndromu se z angličtiny dostalo pojmenování „bičové trauma“, protože celá řada obtíží je způsobená rychlým pohybem připomínajícím šlehnutí bičem. Představte si autonehodu a pohyb krku při prudkém nárazu. Silou setrvačnosti hlava nadále pokračuje v pohybu dopředu. Při prudkém zpomalení a zastavení pohybu nastává trhnutí dopředu a následné odražení dozadu. Náraz přitom vůbec nemusí nastat ve vysoké rychlosti, moment síly vyvinutý na krční páteř je devastující již při rychlosti 30–40 km/h. Nejde přitom jen o úrazy v autě, stejné zranění může nastat při úrazu na kole, při pádu z koně nebo na lyžích.
Záludnost „whiplash traumatu“ spočívá v tom, že bezprostředně po nehodě žádné zranění evidentní není. Máte pocit, že se nic nestalo a více tomu nevěnujete pozornost.
Příznaky opěrkového syndromu
V prvních hodinách bezprostředně po úrazu mohou být příznaky poranění zcela minimální. Rentgenové vyšetření hlavy a krční páteře těsně po nehodě bývá často negativní.
U většiny pacientů se do 24 hodin po nehodě rozvinou typické příznaky:
- bolest a ztuhlost šíje,
- bolest hlavy,
- závrať,
- bolest spánkové a čelistní kosti,
- bolest zad.
Doprovodné příznaky však nemusí být výhradně vázané na oblast hlavy a krku, může se jednat o celou škálu dalších symptomů souvisejících s poškozením měkkých tkání:
- bolest a ztuhlost ramen,
- chrapot,
- poruchy polykání,
- únava,
- bolest rukou,
- pociťování slabosti v rukou,
- poruchy vidění (např. dvojité vidění),
- zvonění v uších.
Výjimkou není ani přítomnost různých psychických problémů:
- deprese,
- frustrace,
- úzkost,
- stres,
- závislost na lécích,
- nespavost.
Ženy, děti a senioři jsou ke vzniku opěrkového syndromu náchylnější, protože nemají tak silně vyvinuté krční svalstvo jako muži. Mechanismus vzniku uvedeného zranění není dosud přesně znám, jeho diagnóza bývá nejednou nelehká a léčba dlouhodobá. U cca 10-15 % zraněných přetrvávají potíže celoživotně.
Diagnostika opěrkového syndromu
Velkou nevýhodou tohoto problému je, že je těžko diagnostikovatelný. Pokud úraz nezpůsobí výhřez a posun obratlů, CT a MRI žádný funkční problém neodhalí. Pacienti pak vypadají jako simulanti, hypochondři či blázni, přestože reálně trpí vážnými problémy. Řada z nich skončí úplně zbytečně u psychiatrů, aniž by se tím vyřešily jejich zdravotní potíže. Proto je důležité, aby se takový člověk dostal včas k otoneurologovi, tedy specialistovi, který se zabývá otázkami rovnováhy. Ví, jak správně vyšetřit opěrkový syndrom a jak léčit vzniklá poranění. Pokud jste tedy překonali úraz a sledujete u sebe některý z výše uvedených projevů, pravděpodobně i Vy trpíte opěrkovým syndromem a je tedy návštěva lékaře na místě.
Další možnosti v diagnostice nabízí přístroj Tetrax. Je to diagnostický přístroj na snímání funkčního stavu pacienta a zaměřuje se na zachytávání nejjemnějších odchylek stability. Jeho cílem je určit původ a zdroj těchto odchylek. Vyšetření trvá 6 minut a je bezbolestné. Poskytuje tak možnost odhalit i funkční poruchu krční páteře způsobenou úrazem.
Dalšími funkčními vyšetřovacími testy je možné zjistit rozsah poškození. Ty může provést rehabilitační lékař, ortoped, neurolog, chiropraktik a specializovaný fyzioterapeut.
Možnosti léčby
Manipulační léčba a mobilizace pomůže napravit posunuté obratle, zablokovaná skloubení a podvrtnutou krční páteř. Mechanickou metodou podle McKenzieho je možné ovlivňovat posuny meziobratlových plotének a bolesti vystřelující až do rukou. K dispozici je celá řada manuálních relaxačních technik na uvolnění měkkých struktur ztuhlých následkem traumatu. Patří k nim techniky měkkých tkání, postizometrická relaxace, masáže a různé další metody.
Regeneraci je možné napomoci kinesiotapingem, konkrétně lymfatickou technikou na podporu metabolismu látek a přirozeného procesu hojení. Svalovou technikou je možné ovlivnit také napětí svalů a dosáhnout tak uspokojivých účinků v terapii bolesti. Narušenou statiku krční páteře je možné podpořit stabilizačním tapingem.
Pozitivní účinky v léčbě chronických i akutních bolestí krku a hlavy ve spojitosti s opěrkovým syndromem má i použití rázové vlny.
Trénink rovnováhy a stability je možné provádět formou senzomotorické stimulace na labilních plošinách a ovlivňovat tak postavení hlavy, krku a rovnovážných ústrojí.
Prevence opěrkového syndromu
Zmírnit závažnost whiplash syndromu při autonehodě dokáže správné nastavení opěrky v autě. Její horní okraj by měl být v úrovni temene hlavy nebo trochu výše. Nastavení opěrky by mělo být možné tak, aby byla od Vaší hlavy vzdálená nejvýše 5 cm. Minimální výška nastavení je taková, kdy vršek opěrky hlavy je ve stejné výšce nebo výš, než je temeno hlavy řidiče. Tělo totiž v případě nehody vykonává také pohyb vzhůru, a pokud je opěrka příliš nízko, nebo zcela chybí, dochází při zpětném pohybu hlavy k poškození krční páteře. Pokud je opěrka příliš nízko, překlopí se hlava kolem její horní hrany a dochází tak k značnému přetížení krční páteře. Opěrka také nesmí být příliš měkká.
Zdroj: www.fyzioklinika.cz
