Klíště obecné je parazit z řádu členovců, který po přisátí může na člověka přenést klíšťovou encefalitidu nebo lymeskou borreliózu. Nebezpečí nákazy lymskou boreliózou je asi desetkrát vyšší než u zánětu mozkových blan...
Klíště obecné je parazit z řádu členovců, který po přisátí může na člověka přenést klíšťovou encefalitidu nebo lymeskou borreliózu. Nebezpečí nákazy lymskou boreliózou je asi desetkrát vyšší než u zánětu mozkových blan. Kromě obou zmiňovaných a obávaných chorob je klíště přenašečem ještě méně známé tularémie. Onemocnění klíšťovou encefalitidou (zánětem mozku) je bohužel ve střední Evropě i v naší republice poměrně časté. Místa, kde dochází k přenosu onemocnění, se nazývají endemické oblasti. Na území České republiky je celá řada lokalit, kde se infikovaná klíšťata vyskytují. Obecně jsou to místa kolem vodních toků, rybníků a přehrad.
Ne všechna klíšťata jsou infikována (nakažena). Nebezpečná jsou asi 1 - 2% všech klíšťat, jsou ale velké místní rozdíly. Klíšťata se vyskytují ve známých rekreačních oblastech v povodí našich řek, zejména Vltavy, Berounky, Dyje a Sázavy. Nejvíce onemocnění je každoročně hlášeno z jižních Čech, pohraničních oblastí Bavorska, severní Moravy, okolí Brna a Plzně. Rekord v počtu onemocnění na jednoho obyvatele drží obyvatelé Starého Plzence.
Klíšťová encefalitida je virové onemocnění probíhající ve dvou stádiích. Po inkubační době trvající 7 - 14 dnů od přisátí klíštěte, se objevují příznaky připomínající chřipku, tedy horečka, bolest hlavy a zad, malátnost. U většiny lidí v této fázi onemocnění končí. U některých může přejít po týdenním období klidu do druhé fáze. Ta již odpovídá postižení centrálního nervového systému. Projeví se závažnými poruchami zdraví, silnými bolestmi hlavy, vysokými teplotami, zvracením, poruchami rovnováhy a vědomí.
V dnešní době lze toto onemocnění léčit, k úmrtí ale přesto může dojít. Rekonvalescence bývá dlouhodobá. Trvalé následky, jako jsou obrny, poruchy spánku, chronické bolesti hlavy, deprese a poruchy koncentrace vedou někdy až k invaliditě. U dětí se s tímto průběhem setkáváme méně často, ale u mladistvých může dojít již k plnému rozvinutí klíšťového zánětu mozku. Nejohroženější skupinou pacientů jsou však dospělí, hlavně vyššího věku.
Nejspolehlivější ochranou proti nákaze je očkování. Zatím neexistuje vakcína proti lymeské borrelióze, ale vakcína proti klíšťové encefalitidě je velmi účinná. Vakcína má schopnost vyprovokovat v očkovaném organismu tvorbu protilátek proti viru klíšťové encefalitidy. Tři dávky vakcíny chrání po dobu tří let, pak se doporučuje přeočkování jednou dávkou vakcíny. Dětem většina zdravotních pojišťoven očkování plně nebo částečně hradí. Očkování dospělých většinou hrazeno není, ale přihlédneme-li k těžkému průběhu zánětu mozku u dospělých a častému pobytu na chatě či chalupě v lokalitě zamořené klíšťaty, neměli bychom s očkováním u dospělých váhat.
Proti klíšťové encefalitidě se očkuje celoročně. Aby bylo dosaženo plnohodnotné imunity ještě před začátkem sezónní aktivity klíšťat, měla by být 1. a 2. dávka vakcíny aplikována v zimních měsících. Mezi první a druhou dávkou je odstup 1-3 měsíce a mezi druhou a třetí dávkou 9 -12 měsíců. Ideální je začít na podzimu (září - říjen), ještě dříve, než vypukne chřipkové období. Očkovat Vás může praktický, případně dětský lékař, nebo pracovníci hygienické stanice.
Pokud se pro očkování nerozhodnete, je třeba se preventivně chránit před přisátím klíštěte. Pokud jdeme do oblasti, kde se klíšťata vyskytují, což poznáme snadno z vyprávění sousedů nebo podle svého psa ( na zvířatech parazituje stejný druh klíštěte jako na člověku !), měli bychom si na vycházku oblékat dlouhé kalhoty a vysoké boty. Nevěřte pověrám, že klíšťata žijí na stromech a odtud skáčou na lidi. Na svoji oběť čekají přichycena na trávě a keřích ve výšce maximálně 1,5 metru nad zemí. Rovněž není pravda, že by klíšťata řídila barvou oděvu a bot. Doporučuje se chránit kůži repelenty či insekticidy (Autan, OFF, Reid ...). Prodávají se ve formě roztoků, sprejů, gelů a krémů. Ubrousky jsou vhodné na cesty. Existují i prostředky určené k impregnaci oděvu.
Po návratu z přírody bychom se měli důkladně prohlédnou a pokud zjistíme klíště, co nejdříve ho odstranit. Existuje mnoho způsobů, jak postupovat. Důležitá je především rychlost, směr otáčení řízený hodinovými ručičkami důležitý není. Odborníci se stejně na správném směru nemohou shodnou. Někteří radikálové klíště vytrhnou z kůže bez vytáčení, i když riskují jeho přetržení. Pokud v kůži zůstane sosáček, zánět je většinou minimální. Správný postup je následující: okamžitě na místo přiložit tampón s jodovou tinkturou nebo alkoholem (Alpa, Jodisol, Jodonal B, jodové pero, Betadine, lihobenzín, ...), které ranku vydezinfikují a klíště usmrtí. K odstranění klíštěte použijeme pinzetu nebo smotek vaty, kterým třeme krouživými nebo kývavými pohyby místo s přisátým klíštětem. Tento postup nahradí pinzetu, umožní odstranit si klíště i těm, kterým se třese ruka s pinzetou a z míst, kde se s pinzetou špatně manipuluje. Použití vatového smotku doporučuji hlavně u dětí. Pokud nemáme k dispozici jodovou tinkturu ani jinou dezinfekci, použijeme mýdlovou vodu. Rozhodně nenatírejte klíště olejem nebo vazelinou, které sice usnadní manupilaci s klíštětem, ale následné brání důkladné dezinfekci.
K infekci virem, který přežívá v trávicím traktu klíštěte, dochází nejdříve po dvanácti až čtyřiadvaceti hodinách od napadení klíštětem. Při běžném sání nepřechází virus do krve hostitele. Teprve po několika hodinách začíná klíště vylučovat do těla své oběti tělní tekutiny, aby se uvolnilo místo pro přijímané živiny. Pokud tedy odstraníte klíště před touto dobou, je infekce prakticky vyloučena. Proto se nevyplácí s odstraněním klíštěte čekat, např. na návštěvu u lékaře.
