Úlevný manévr má podobu snění o dítěti, ale přesto je škodlivý
U lidí trpících dlouhodobou nechtěnou neplodností (DNN) je problém v tom, že se jejich myšlení točí v bludných kruzích, kde na konci každého cyklu je depresivní fakt – „stejně nemám dítě“, který navíc ještě zesilují temnou obavou, dovětkem – „a nikdy ho mít nebudu...“ Proto je snění o dítěti u těchto lidí úlevný manévr, tj. způsob, jak před touto temnou obavou utéci. Spouští jej stále nanovo, vždy se stejným výsledkem. Každé projetí tímto cyklem pak končí sražením nálady do ještě hlubších pocitů zmaru, až k nesnesení.
Naštěstí existují techniky, které dokážou cíleně omezovat neodbytné fantazie u DNN. Ty jsou pak vhodnější než psychofarmaka, protože působení psychofarmak je plošné. Ta jsou vhodná jen v akutních krizích, eventuálně u lidí, kteří mají nějakou trvalou poruchu, kterou je třeba dlouhodobě, profylakticky stabilizovat léky. Tu většinou neplodní lidé nemají. Proto toto zacyklování je třeba pozorovat a následně omezovat vhodnými psychohygienickými technikami aktivní imaginace, řízené samomluvy, vnitřního dítěte ap.
Jak fungují tyto techniky?
Lidé mají sklon se hecovat: "Tentokrát to určitě musí vyjít..." Toto hecování je zbytečná energie, která jen zvyšuje stres, vlastnímu početí stejně nenapomůže a představuje výdaj, který dotyčný musí oplakat, pokud ani tento pokus nevyjde. Místo toho je lepší v prvé řadě si položit otázku: "Proč teď v pondělí 18:43 rozvádím úvahy o dítěti? Má nějaký smysl se teď citově roztoužit? Co mě k nim přivedlo?" A projděte si poslední tři minuty, jaké vzpomínky jste v hlavě přežvykovali. Tam většinou zjistíte, že úvahy o dítěti jsou jen symbolickým završením úvah, které může spustit vcelku jakákoli jiná frustrace. Jaká frustrace to v dané chvíli u vás bude, nemůže psycholog předem vědět, avšak je dost pravděpodobné, že s vašimi úvahami o dítěti zpravidla nijak věcně nesouvisí. Tuto zdrojovou frustraci musíte odhalit sami. To je vaše práce, součást psychohygieny všedního dne. V okamžiku, kdy diagnostikujete frustraci, která spustila vaše úvahy o dítěti, je na čase vlastní úvahy o dítěti zastavit a zaměřit se na uspokojení vlastní zdrojové frustrace.
Konejšivá samomluva s vnitřním dítětem
Dost často úvahy o dítěti přivolávají večerní frustrace, které souvisejí se samotou a podvečerní únavou, kdy rodina má obyčejně sklon se sejít a být pospolu. Toto je v principu interpersonální frustrace, proto i na její uspokojení bychom měli nasadit "interpersonální" psychohygienické techniky. Například konejšivou samomluvu s vnitřním dítětem:
Představíte si, že jste přibližně dvouleté dítě, třeba to, které vám v té chvíli chybí, a které má přesně tu špatnou náladu, která vás v té chvíli trápí. Přirozenou reakcí lidí je očekávat od tohoto fantazijního dítěte uspokojení jejich frustrované potřeby. Nicméně takto fantazie nefunguje. Je třeba obrátit role. Místo, aby vám představované dítě uspokojilo vaši potřebu, tak vy se pokusíte uspokojit potřeby tohoto nešťastného představovaného dítěte řízenou samomluvou. Oslovíte se vlastním jménem a začnete tedy k sobě promlouvat, jako byste hovořili k malému nešťastnému dítěti, kterému je večer smutno. Takové konejšení jde zpravidla lidem dobře, nepřirozené je pouze to prohození rolí - místo aby fantazijní dítě sloužilo vám, tak vy posloužíte jemu: "Ty jsi smutná, Jani? Co tě trápí? Já vím, že je to těžký... Ale neboj, já s tebou budu furt, i kdyby to špatně dopadlo. Ty jsi totiž moje nejlepší kamarádka... atd." Prostě jako s malým dítětem.
Nenalhávat si, ale přát si zdar
Stejně jako se nemá lhát reálnými lidem, neměli bychom nic nalhávat ani sami sobě. Lež je totiž nedobrovolná půjčka s nechutně velkým úrokem. Lidé často zaměňují nalhávání si s tzv. pozitivním myšlením. Ale pozor, věta: "Tentokrát to musí vyjít." je věta nepravdivá. Víme to všichni. Nejenže dá velkou práci jí uvěřit, ale v případě neúspěchu ji musíme navíc oplakat. Život se pak skládá z období, kdy žijeme, jako bychom už dítě měli, a následná fáze zklamání představuje de facto osiření.
Pokud místo této lživé věty vyjádříme přání: "Hrozně ti přeji, Jani, aby ti to tentokrát vyšlo", tak to je pravdivá věta. Je to však přání a to je otevřené k jakémukoli zakončení. Přání je tedy představitel skutečně pozitivního myšlení, protože to nám dává informaci, že Janu má někdo rád a že jí přeje zdar.
Náš emocionální systém a nalhávání
Je užitečné vědět, jak funguje náš emocionální systém. Totiž psychika zdravého člověka má v obdobích klidu sklon se sama stabilizovat na mírně pozitivním prožívání. Pokud daného člověka nacházíme v nepříjemných stavech, je důvod předpokládat buď nějakou aktuální nepříjemnou událost nebo různé zlozvyky, které jeho prožívání chronicky házejí do červených čísel.
Během dne čelní lalok našeho mozku neustále vyhodnocuje, zda se nám daří nebo ne. Pokud zjistí, že nějaká událost představovala úspěch, tak vyšle signál do nižších center a ta uvolní dávku štěstí (přesněji řečeno nukleus accumbens uvolní dávku dopaminu). Jenže to funguje i naopak, pokud třeba sníme o nepřítomném dítěti, tak ano, to snění je příjemné a přináší dočasnou úlevu, ale návrat zpět představuje bolestnou srážku s realitou - prostě zase si uvědomíme, co vlastně nemáme, a následuje "nával neštěstí, deprese".
Tak to funguje i s nalháváním, pokud se v nějakém období přesvědčíme, že dítě prostě bude, tak jednak dá velkou práci svou hlavu o tom přesvědčit, pak sice můžeme pociťovat kratší období mírné elace, ale následný neúspěch, ať chceme nebo ne, vygeneruje tolik dávek neštěstí, až to není hezké. Dotyčný si prostě prožije takové malé osiření. Proto součástí psychohygieny je i žít pravdivý život nejen před okolím, ale především sám před sebou.
Nerozčilovat se
Podobně krátkodobou a zrádnou úlevu mohou člověku přinášet okamžiky, kdy se na někoho rozzlobí. Tím proklínaným může být bývalý partner, který za nic na světě nechtěl mít děti a u kterého dotyčná „zkejsla“ deset let. Může to být otec, který ji v sedmnácti „dokopal“ na potrat. Mohou to být doktoři, kteří něco pokazili či zanedbali atd. Neodpustit znamená neustále si to přehrávat ve vzpomínkách a útočit na fantazijní postavu těchto vybraných lidí. Tady je zcela na místě přeformulovat hlášku Felixe Holzmanna: "Paní, pláčete sice dobře, ale na špatném hrobě.“ Proklínáte sice dobře, ale veškerý váš možná spravedlivý hněv padá na vaše vnitřní orgány - na sevřený žaludek, skřípající zuby, napjaté svaly... Ani s vyplavovaným cholesterolem to není lepší. Ani ten se neusazuje v žilách těch "bídáků", ale bohužel jen a jen vašich. Proto jakmile člověk zjistí, že má sklony k této autostimulaci, tak by ji měl rychle zabrzdit a místo ní použít nějakou zdravější techniku, třeba onu řízenou samomluvu popsanou výše.
Přirozených leč škodlivých obranných reakcí na neplodnost může být bohužel ještě celá řada. Základem ale vždy je dobrá diagnostika - prostě si jich musíte všimnout. Proto se někdy vyplácí navšívit psychologa, který vám může pomoci zjistit, v jakých schematických kruzích bloudíte a k nim vám pomůže najít vhodné psychohygienické techniky.
Ovulační test LH MAX věnovala společnost Pears Health Cyber, výhradní distributor těhotenských a ovulačních testů Seratec®.
Stanovte si své PLODNÉ DNY!
Přidat nový komentář