Chrápání neboli ronchopatie bylo považováno za jev nepříjemný, ale z medicínského hlediska bezvýznamný problém.
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Spánková medicína je dynamicky se rozvíjejícím oborem, který je důležitou součástí i preventivní medicíny. Epidemiologickými studiemi je zjištěno, že délka nočního spánku a jeho kvalita se výrazně podílí na zdravotním stavu obyvatel i kvalitě jejich života.
Fyziologický spánek je nezbytný nejen pro regeneraci duševních a fyzických sil, pro vytváření paměťových stop a tedy pro kognitivní funkce, ale i pro celou řadu metabolických pochodů. Společným podkladem většiny spánkových poruch jsou časté probouzecí reakce, které vedou k vyplavování stresových hormonů a k urychlení aterosklerotických změn. Důsledkem je zvýšené riziko kardiovaskulárních komplikací (infarktů, cévních mozkových příhod).
Čtěte také: Poruchy spánku způsobí i obrnu
Fragmentace spánku, provázená častou změnou spánkových stádií, bdělostí a sníženou efektivitou spánku, je rizikovým faktorem vzniku metabolického syndromu včetně obezity i diabetu (typu 2) a poruch endokrinních i imunitních funkcí. Častým důsledkem je i vznik psychiatrických poruch včetně deprese.
Čtěte také: Nenechávejte své děti ponocovat - měně rostou, budou víc nemocné a budou mít horší známky
Současná mezinárodní klasifikace rozeznává 6 základních skupin poruch spánku:
1. chronickou nespavostí trpí až 10 % populace
2. poruchami dýchání ve spánku je ohroženo 4-7 % mužů ve věku mezi 40-65 lety a 2 % žen stejného stáří,
3. nadměrná denní spavost se objevuje až u 5 % populace a je nejčastější příčinou dopravních nehod,
4. poruchy denního rytmu spánku a bdění jsou přítomny až u 7 % mladistvých a u značné části dospělých pracujících na směny,
5. poruchy nočních probouzecích mechanismů (parasomnie) postihují až 15 % dětí a přibližně 1 % dospělé populace, a nejznámější příčinou
6. abnormálních pohybů souvisejících se spánkem je syndrom neklidných nohou, který je přítomný u 5-15 % populace, jeho výskyt je častější u žen a stoupá s jejich věkem.
Základní i aplikovaný výzkum v oblasti spánkové medicíny je v současnosti zaměřen na několik základních oblastí:
(1) molekulárně-genetický podklad některých onemocnění (např. syndrom neklidných nohou, narkolepsie)
(2) neuropsychologické nálezy (vztah učení a paměti k spánkovým funkcím)
(3) neuroanatomické a biochemické podklady spánkové makro- i mikrostruktury
(4) klinické vztahy a důsledky poruch spánku k jiným onemocněním
1. Obstrukční spánková apnoe a kardiovaskulární a metabolické nemoci - K. Šonka
Obstrukční spánková apnoe (OSA) byla podrobně popsána již v 60. letech minulého století, ale její kardiovaskulární a metabolický dopad je podrobně zkoumán teprve v posledních 15 letech. Po několika studiích, které zjistily, že nemocní s neléčenou OSA mají kratší dožití, se začaly hledat choroby, které tyto nemocné sužují. OSA se nyní považuje za nejdůležitější příčinu sekundární hypertense. Nemocní mají častěji ischemickou chorobu srdeční (ICHS), síňové arytmie a cévní mozkové příhody. Toto jen částečně souvisí se zvýšenou atherogenesou (rozvojem arteriosklerozy), která byla přímo i nepřímo u OSA potvrzena. Nemocní s OSA mají také častěji diabetes mellitus II. typu. Bylo také potvrzeno, že výskyt závažných kardiovaskulárních a metabolických nemocí se léčbou OSA dostává prakticky na úroveň běžné populace.
2. Porucha chování vázaná na REM spánek jako první příznak neurodegenerativních onemocnění - S. Nevšímalová
Porucha chování vázaná na REM spánek (anglická zkratka RBD podle názvu REM behavior disorder) je řazena mezi parasomnie. Paradoxní, neboli REM spánek, je charakterizován přítomností snů a vymizením svalového tonu. U RBD je však svalový tonus na končetinách i mimickém svalstvu v REM spánku zachován a umožňuje normální hybnost. Klinicky se RBD projevuje neklidným nočním spánkem, živými sny a sněním navozeným abnormálním chováním, které je provázeno motorickým neklidem, agitovaností, agresivitou a s ní souvisejícími častými zraněními. Akutní výskyt RBD je zpravidla navozen podáním či náhlým vysazením léků a návykových látek (např. alkoholu). Příčina chronické formy nebyla dlouho známa. V současné době se ukazuje, že RBD vzniká často jako první příznak některých degenerativních onemocnění, nejčastěji Parkinsonovy choroby, mnohočetné atrofie a demencí, kdy může předcházet po řadu let vzniku motorických či psychických projevů. Naše nálezy ukazují i na častou souvislost RBD s narkolepsií, u které je předpokládán ložiskový degenerativní proces patrně na podkladu autoimunitních mechanismů..
3. Poruchy spánku a porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) – I. Příhodová
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (známá pod zkratkou ADHD z anglického názvu attention deficit/hyperactivity disorder) je svým výskytem u 4-12% školních dětí nejčastější psychiatrickou poruchou tohoto věku, výrazně ztěžující školní výkony, emoční a sociální vývoj dítěte. Velmi často je spojena s různými poruchami spánku, které mohou patřit i mezi její první projevy v batolecím a předškolním věku. Děti mají problémy s usínáním, někdy i menší potřebu spánku, spánek bývá neklidný, častěji dochází k nočnímu pomočování. Podle studií z posledních let je ADHD spojeno také s častějším výskytem poruch dýchání ve spánku (chrápáním a zástavami dechu) a syndromem neklidných nohou s periodickými pohyby končetinami ve spánku. Syndrom neklidných nohou se u dětí může projevovat jako noční růstové bolesti. Tyto poruchy významně narušují kvalitu spánku a mohou zhoršovat nebo u části dětí i způsobovat příznaky hyperaktivity a nedostatečné pozornosti. Správná diagnostika a léčba uvedených poruch spánku je velmi důležitá, protože může významně přispívat ke zmírnění, v některých případech i vymizení příznaků ADHD.
Komerční sdělení
Od založení společnosti Magniflex v roce 1962 právě uplynulo 60 let. Toto významné výročí oslavuje nejen vznik společnosti, ale také výjimečnou značku, jejímiž silnými stránkami jsou poctivé řemeslo a neustálá inovace.
Přidat nový komentář