Uplatnění laserových technologií znamenalo výrazný pokrok v mnoha oblastech medicíny, což beze zbytku platí i o oftalmologii. Pokroky v očním lékařství a medicíně vůbec jsou dlouhodobě úzce spjaty s vývojem nových přístrojů, jejichž zavedení do praxe následně umožňuje vypracování progresivních diagnostických a terapeutických postupů. Nejinak tomu bylo i s lasery, které záhy zaujaly významné místo v léčbě mnoha očních nemocí a v poslední době se uplatňují i při vyšetřování.
Existují tři druhy operací, při kterých lékaři vyměňují lidskou čočku za umělou
- Výměna čočky kvůli šedému zákalu, ta je nejčastější.
- RLE – Refractive Lens Exchange, neboli výměna čočky za účelem korekce dioptrií.
- PRELEX – Presbyopic Lens Exchange – výměna čočky za účelem léčby presbyopie neboli vetchozrakosti – neschopnosti zaostřit na čtení, obvykle ve věku 40 let a více.
Čtěte také: Pokud tohle (ne)vidíte, zbystřete!
Na dotazy týkající se tohoto zákroku odpovídá MUDr. Lucie Valešová, primářka oční kliniky DuoVize Praha
Existují nějaké kontraindikace zavádění nitroočních čoček? Kdo tento zákrok nemůže podstoupit?
Při operaci šedého zákalu se v současnosti jednoohniskové nitrooční čočky implantují prakticky u každého. Výjimku snad tvoří jen stavy po těžkém úrazu nebo oči extrémně poškozené oči jinou oční chorobou. Víceohniskové čočky jsou nevhodné pro pacienty s potenciálním rizikem následné operace sítnice, tedy u lidí s degeneracemi sítnice, sítnicovými membránami, stavy po odchlípení sítnice, u diabetiků, dále u pacientů s rizikem pooperační zánětlivé reakce, tedy u lidí s revmatologickými a některými autoimunitními chorobami. Nevhodné jsou také u pokročilého zeleného zákalu nebo z některých osobnostních či profesních důvodů.
Čtěte také: Příznaky šedého zákalu
Je možné laikům nitrooční čočku nějak prakticky popsat, aby si dovedli představit, co se do oka implantuje? Liší se nějak jedno-, bi – a trifokální nitrooční čočky svou velikostí, tvarem apod.?
Nitrooční čočka má optickou část a úchytnou část. Vypadá jako maličká plastová destička (kruhovitého, resp. čočkovitého tvaru) s dvěma úchytnými raménky, která se fixují do pouzdra po původní lidské čočce. Velikost celé této čočky je i s raménky 12 mm, většinou je ohebná, aby se dala srolovat do malé ruličky a vsunout do oka malým operačním řezem (2,5 mm). Následně se v oku v pouzdře rozvine a tam zůstává fixovaná po zbytek života. U jednoohniskové čočky je optická část hladká, u víceohniskových čoček má v sobě soustředně kružnice, které zajišťují ohyb na štěrbině. To je fyzikální princip, který umožňuje rozdělení světla, a tedy zajišťuje fokusaci (vytvoření obrazu) z různých vzdáleností – tedy z dálky, z blízka event. ze střední, tj. počítačové vzdálenosti.
Čtěte také: Jak na šeroslepost? Zhoršené vidění za šera mohou vyřešit správné brýle i laserová operace
