Pojmu "žloutenka" se běžně používá ve dvojím významu: jednak správně pro příznak, spočívající ve žluté barvě kůže a sliznic (latinsky ikterus) v důsledku ukládání žlučového barviva, jednak nesprávně pro jednu z příčin žloutenky, virovou hepatitidu ("infekční žloutenka"). Zde se budeme věnovat prvnímu případu.
Infekční hepatitida je obecný název označující zánět jater, který může způsobit několik typů virů. Málokterý typ ale představuje tak vážný globální problém, jako právě virus B. Ten může nakazit v podstatě kohokoliv.
„Chránění jsou pouze lidé, kteří jsou očkovaní, nebo hepatitidu B již jednou prodělali a jejich tělo má vytvořenou dostatečnou hladinu protilátek,“ říká MUDr. Michal Lazák, praktický lékař z Prahy.
Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který také napadá primárně játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji.
V rozvojových zemích jsou nejohroženější především novorozenci a děti do 5 let. Ty se nejčastěji nakazí žloutenkou během porodu, nebo později od dalších nakažených dětí, a to při kontaktu s krví nebo jinými tělesnými tekutinami. Ve vyspělých zemích pak nejrizikovější skupinu představují teenageři a mladí dospělí. Nakažení hepatitidou B je u nich spojeno především s užíváním drog při sdílení injekčních stříkaček nebo v souvislosti s větším množstvím sexuálních partnerů.
K nákaze může dojít třeba při exotické dovolené, když v důsledku zranění nebo nemoci pacient potřebuje pomoc v místním zdravotnickém zařízení. Ne vždy se zde totiž pracuje se sterilními nástroji a je zachováno aseptické prostředí. Pro pacienta může být riziková už samotná hospitalizace. Dvojnásob to platí v případech, kdy musí podstoupit nějaký invazivní zákrok. K infekci žloutenkou typu B v nemocnici tak může dojít i v zemích, kam Češi celkem běžně jezdí na luxusní letní dovolenou.
Virová hepatitida typu B je nebezpečná přechodem do chronického stádia, cirhózy, rakoviny jater, a to nejčastěji v případě onemocnění dětí. Počáteční infekce totiž může probíhat zcela bez příznaků a připomínat nachlazení, platí to zejména u dětí do 5 let. Pokud se hepatitidou typu B nakazí kojenec, je pravděpodobnost rozvoje chronické infekce 90 %, naproti tomu u dospělých se 95 % nemocných plně uzdraví a infekce u nich nepřejde do chronického stádia. Neexistuje specifická léčba akutní hepatitidy typu B. Léčba pacientů je tak založena na úlevě od projevů nemoci, včetně vhodné výživy a doplňování ztráty tekutin, k níž došlo v důsledku zvracení a průjmů.
Čtěte také: Cirhóza jater mívá zpočátku nenápadné příznaky
Jak se můžu nakazit?
Virus se šíří stykem s krví nebo jinými tělními tekutinami nakažené osoby, spermatem a poševním sekretem. K nákaze žloutenkou typu B stačí, aby se do těla dostalo mikroskopické množství infikované krve nemocného nebo chronického nosiče viru. Nakazit se proto lze i na první pohled neškodným použitím zubního kartáčku, při společném použití hygienických potřeb (ručník, holicí strojek), ale i při těsném kontaktu či zranění při sportu. Možným způsobem přenosu je nechráněný sexuální styk a nitrožilní užívání drog. U těhotné ženy nakažené virem hepatitidy B může během porodu dojít k nakažení novorozence. V dřívějších dobách byl možný přenos krevní transfuzí, lékařskými nástroji, které nebyly na jedno použití a nebyly dostatečně sterilizované, v riziku byli pacienti podstupující pravidelnou hemodialýzu. Přenos infekce je možný rovněž prováděním tetování v amatérských podmínkách a při akupunktuře, pokud nejsou zachovány aseptické podmínky.
Čtěte také: Co dělat při poranění se o pohozenou injekční jehlu?
Mezi skupiny ohrožené hepatitidou B patří:
- děti infikovaných matek; nákaza se přenáší z matky na dítě v průběhu porodu nebo při kontaktu s infikovanou krví
- zdravotníci a jiní pracovníci, kteří jsou při práci v kontaktu s krví a krevními produkty
- v zemích s nižším zdravotním standardem pacienti podstupující chirurgický výkon, příjemci krve a krevních produktů, pacienti podstupující hemodialýzu
- injekční uživatelé drog
- lidé, kteří žijí v domácnosti nebo mají pohlavní styk s lidmi trpícími chronickou infekcí HBV a lidé s více sexuálními partnery
- lidé, kterým bylo před vycestováním do endemických oblastí navrženo očkování, ale sérii očkování proti hepatitidě B nedokončili
Čtěte také: Není žloutenka jako žloutenka
Příznaky žloutenky typu B
Inkubační doba je dlouhá, 50–150 dní.
Infekce žloutenky typu B může probíhat bezpříznakově nebo mít jen mírný průběh. Příznaky akutní infekce mohou připomínat jiná virová onemocnění: typické je nechutenství, nevolnost, zvýšená teplota, bolesti kloubů, vyrážka. U dospělých následně dojde k zežloutnutí, v dětském věku může infekce probíhat s minimem příznaků a bez žloutenky, takže si ani nemusíme být vědomi nákazy. Chronická infekce pak může mít rovněž zcela bezpříznakový průběh až do fáze pokročilého jaterního onemocnění. Chronicky nemocní jsou ohroženi rozvojem jaterní cirhózy a rakoviny jater. Protože tito lidé o své nemoci často nevědí, mohou tak být zdrojem nákazy pro své okolí.
„Po nakažení virem hepatitidy B se příznaky rozvíjejí postupně a jsou různě závažné. Jedná se zejména o příznaky podobné běžné viróze – únavu, zvýšenou teplotu, bolest svalů a kloubů, případně zažívací potíže s průjmy, bolestmi břicha, nechutenstvím apod. Dostavit se může i charakteristické žluté zbarvení kůže, není to ale pravidlem. Nemocného člověka tedy není možné vždy rozpoznat podle vzhledu,“ varuje MUDr. Michal Lazák.
Závažnost žloutenky typu B tkví především v možném přechodu do chronicity. Chronicky nemocný člověk se pak může stát celoživotním přenašečem této infekce a následky dlouhodobého onemocnění mohou být pro něj fatální. Celosvětově stojí virus hepatitidy B za vznikem 60–80 % primárních nádorů jater, pozdním následkem může být i jaterní cirhóza. O přechodu do chronicity přitom rozhoduje celkový zdravotní stav nebo zralost imunitního systému v době nakažení virem. Nejvíce jsou proto ohrožené právě děti mladší 5 let, starší osoby či osoby s oslabeným imunitním systémem.
Diagnóza žloutenky typu B
Diagnózu hepatitidy B stanovíme na základě klinických příznaků a pomocí krevních testů. Chronická HBV infekce je často odhalena náhodně z krve, při vyšetření z jiného důvodu (vyšetření v těhotenství, předoperační vyšetření).
Čtěte také: Včasné jaterní testy vám mohou zachránit zdraví
Léčba žloutenky typu B
V akutní fázi infekce, pokud má pacient příznaky a vyhledá lékaře, je ve většině případů podávána pouze léčba tlumící nepříjemné příznaky onemocnění: dietní strava, fyzické šetření. Osoby, u kterých přetrvává pozitivita HBsAg déle než 6 měsíců, považujeme za osoby s chronickou infekcí. Protivirová léčba hepatitidy B je podána pacientům, kteří mají v krvi dlouhodobě vysoké množství viru provázené zánětlivou aktivitou v játrech (vyšší „jaterní testy“) a/nebo mají významné poškození jater (vyšší stadium jaterní fibrózy). Cílem léčby je potlačit co nejvíce množení viru v jaterních buňkách a předejít tak dalšímu poškození jater.
Čtěte také: Transplantace jater: dnes již rutinní a velmi úspěšná léčebná metoda
Očkování je jednou z nejúčinnějších prevencí
Nespecifická prevence spočívá v ochraně před kontaktem s krví či jinými tělesnými tekutinami přenašečů. Ať už se jedná o nechráněný pohlavní styk, sdílení jehel a injekčních stříkaček u drogově závislých, nebo dokonce o sdílení hygienických potřeb. Virus hepatitidy B totiž může přetrvávat infekční až týden na žiletkách, zubních kartáčcích či ve skvrnách od krve.
Účinné a bezpečné vakcíny proti žloutence B jsou dostupné více než 20 let. V České republice je od roku 2001 součástí kombinované hexavakcíny podávané v rámci povinného očkování dětí. Od té doby počet nemocných klesá. Zatímco ještě v 90. letech se jednalo o několik tisíc případů ročně, v posledních letech je u nás hlášeno průměrně 80 akutních případů onemocnění za rok.
Pokud jste se narodili před rokem 1989 nebo očkování proti HBV nebylo z jakéhokoliv důvodu součástí našeho očkování v dětství, očkování je rovněž možné. K dispozici je očkovací látka Engerix a Fendrix či kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a B Twinrix. Aplikují se tři dávky očkovací látky. očkování je vhodné např. před cestou do oblastí s vysokým výskytem infekce (Afrika, Asie).
Očkování je efektivní jako preventivní opatření, vakcínu lze ale podat i krátce po kontaktu s infekčním materiálem, a onemocnění tak zabránit. Až 90 % všech úmrtí spojeným s tímto typem žloutenky je tedy možné předejít včasnou aplikací vakcíny.
Zdroj: ikem.cz
