Alergie na chlad propuká hlavně na podzim a v zimě, kdy se vlivem chladného počasí zvyšuje počet těch, které trápí nepříjemné kožní projevy při pobytu v chladném či mrazivém vzduchu nebo po přechodu z tepla do zimy či naopak. Nejčastěji se jedná o zarudnutí pokožky, kopřivku s úporným svěděním, popraskání kůže nebo otoky těch míst těla, která nejsou dostatečně chráněná oblečením.
Věříte, že pokud si budete často stříhat vlasy, zhoustnou vám? A naopak si dodneška vyčítáte, že za vaše brýle může čtení při baterce v dětství? Zapomeňte na to, ani jedno z toho totiž není pravda. Přesto se mezi lidmi drží mnoho podobných mýtů, některé z nich jsou přitom docela nebezpečné. Jak třeba tvrzení, že člověk, který o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchá neb domněnka, že lékařský vyšetření mohou naopak některé nemoci vyvolávat. To druhé tvrzení vzniklo zřejmě v důsledku toho, že při vyšetření se – logicky – některé nemoci objeví. Je sice pravda, že třeba někdejší metody preventivního vyšetřování prsů kvůli hrozbě rakoviny byly zatěžující, ale nové přístroje už tak nebezpečné nejsou.
Většina mýtů se naštěstí týká méně závažných problémů. Asi nejslavnějším a už poněkud ohraným mýtem je tvrzení, že ve špenátu je spousta železa – až po desítkách let se ukázalo, že šlo o chybu v desetinné čárce. Existuje jich však mnohem více a objevují se stále nové. Například ten o tom, že papírové plenky jsou sice pohodlné, ale mnohem méně vhodné než látkové – papírové mají údajně škodit kyčlí, dětské pokožce a v neposlední řadě má být těžší kvůli nim dítě na nočník. Ani jedno z toho přitom není pravda.
Podobně zajímavé jako šíření mýtů jsou také některé zlozvyky. Máte svůj zlozvyk? Možná tvrdíte, že nikoli, ale nikdy jste si nekousali nehet? Nečmárali po papíře během pracovní porady? Nebo si nervózně nepohrávali s vlasy během zkoušek v autoškole? Záleží samozřejmě na síle zlozvyku a na tom, jak často se k němu člověk uchyluje.
Zatímco některé nutkavé činnosti jsou spíše úsměvné – jako třeba čmárání po kousku papíru při telefonování, jiné jsou poněkud rozčilující – viz třeba poklepávání nohama, rukama nebo předměty, které už může rušit okolí. Některé zlozvyky je však třeba se snažit vymýtit co nejdříve. Cucání palce může způsobit předkus, v extrémním případě dokonce problémy s čelistními klouby. Nutkavé kousání vnitřní strany tváří, kterým také trpí překvapivě mnoho lidí, sice nemá tak dlouhodobé následky, ale je hodně bolestivé.
Ačkoli zlozvyky trpí nemálo lidí a jsou věcí běžnou, lékaři se dosud neshodli, co přesně je vyvolává a proč se lidé podobných činností dopouštějí. „Někteří tvrdí, že se třeba poklepáváním tužkou o stůl uklidňují, ale ona to není pravda, spíše si prostě nemohou pomoci a s činností přestanou právě tehdy, když se skutečně opět uklidní,“ říká psycholog Jan Gruber. Zdá se, že některé zlozvyky se dědí, psychoanalýza zase hledá jejich vysvětlení v hlubinných pohnutkách. Již zmíněné cucání palce nebo tužek leckdo přirovnává třeba k sání mateřského prsu.
Přidat nový komentář