Na úvod jen vysvětlení: v zásadě existuje dvojí forma neštovic. Neštovice plané a neštovice pravé. Druhá forma již patří k onemocněním tzv. eradikovaným, tedy vymýceným na celém světě. Virus pravých neštovic je uchováván v současné době jen v laboratořích pro případ, že by došlo opět k objevení se nemoci a bylo by nutno znovu vyrobit účinnou očkovací látku. Následující řádky se tak týkají neštovic planých.
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Terapie pomáhá dětem i dospělým
Vojtova metoda neboli metoda reflexní lokomoce představuje diagnostický a léčebný postup, jehož autorem je dětský neurolog prof. MUDr. Václav Vojta, DrSc. Používá se k terapii hybných poruch od narození až do dospělého věku. V současné době tvoří nedílnou součást moderních fyzioterapeutických postupů v neurologii, traumatologii a ortopedii u dětských i dospělých pacientů.
„Při terapii touto metodou jsou terapeutem stimulovány určité aktivační zóny na těle pacienta v jasně definovaných výchozích polohách – na zádech, na boku, na břiše a dalších. Touto stimulací dochází k vysílání podnětů do mozku, které u lidí v jakémkoliv věku a nezávisle na vůli aktivují dva vrozené pohybové komplexy: reflexní plazení a reflexní otáčení. V těchto pohybových komplexech jsou obsaženy všechny základní prvky lidského pohybu vpřed. Cílem Vojtovy terapie je ovlivnit centrální nervový systém tak, aby pacienti mohli použít hybné programy, které kvůli své poruše dosud nemohli využívat. V ideálním případě by se efekt terapie měl projevit ve zlepšení spontánního pohybu a držení těla,“ uvádí Mgr. Ivana Slavíková, fyzioterapeutka z Rehabilitační ambulance Nemocnice Mělník.
Čtěte také: Noční pláč dítěte může ohlašovat nemoc
Důležité je její včasné zahájení
Nejčastěji bývá Vojtova metoda indikována dětským lékařem, neurologem či ortopedem a je plně hrazena zdravotními pojišťovnami. Zcela zásadní je včasná diagnostika a zahájení terapie u novorozenců se známkami nefyziologického vývoje nebo hybnými poruchami. Čím později se totiž s terapií začne, tím větší může mít porucha následky. 
„Pokud dítě nemá k dispozici normální motoriku (ideální pohybové modely), pak používá náhradní (abnormální) motorické modely. Tyto náhradní pohybové modely se častým používáním fixují a mohou znemožnit nástup normální motoriky. Fixace náhradních pohybových modelů začíná již v 6. týdnu života a vrcholí ve 3. trimenonu, tedy v 7.–9. měsíci věku dítěte. Mají-li tedy rodiče určité pochybnosti a chtějí se ujistit, zda probíhá psychomotorický vývoj jejich děťátka ideálně, mohou také například přijít na placenou konzultaci k fyzioterapeutovi bez poukazu od lékaře,“ vysvětluje Mgr. Ivana Slavíková.
Čtěte také: Průvodce správným vývojem dítěte: sedat si má samo, jinak hrozí skolióza páteře
Jak terapie probíhá?
Terapii vede speciálně vyškolený terapeut, který má absolvovaný certifikovaný vzdělávací kurz Aplikované vývojové kineziologie podle Vojty. Ten dítě vyšetří, stanoví hlavní problém jeho současného stavu a vytyčí cíl terapie. Rodiče rovněž zaučí v technice provádění této metody, kdy jim cviky názorně předvede a vysvětlí.
„Rozhodující roli při aplikaci Vojtovy metody sehrávají právě rodiče. Ti jsou jejími hlavními vykonavateli, kteří ji s dítětem provádějí několikrát denně v domácím prostředí. Nezbytnou součástí terapie jsou pravidelné kontroly u terapeuta, který zajišťuje přesné provádění terapeutického programu a v případě problémů ho upravuje,“ zdůrazňuje Mgr. Ivana Slavíková.
Čtěte také: Opruzeniny - časté trápení dětí i maminek
Vojtova metoda nebolí
Vojtova metoda je maximálně účinná terapie, zároveň však pro kojence a malé děti nezvyklá a velmi namáhavá. Častokrát se tak stává, že především u kojenců může být aktivovaný stav během terapie doprovázen pláčem.
„Pokud se Vojtova metoda provádí správně, nesmí vznikat bolest. Děti většinou pláčou při terapii z jiných příčin. Jednak musí podat určitý výkon, musí se tedy namáhat, cítí se třeba nepohodlně v zaujaté poloze, také provádějí pro ně nezvyklé pohyby anebo prostě chtějí v dané chvíli dělat něco jiného. Rodiče by proto neměli zapomínat na to, že především pro kojence představuje pláč důležitý výrazový prostředek, pomocí kterého v tomto období komunikují. Neumí jinak svému okolí sdělit, že se jim něco nelíbí. Bývá pravidlem, že po krátké době, kdy si kojenci na terapii přivyknou, už není pláč tak intenzivní a v přestávkách při jejím provádění i po ní se rychle uklidní,“ uzavírá Mgr. Ivana Slavíková.
Inzerce
