Náplasti mají v léčbě nemocí budoucnost

Místo prášku náplast, místo vzpomínání na to, kdy si vzít další pilulku klid. Náplasti napuštěné léčebnou složkou se v medicíně užívají stále častěji. Je šetrnější k trávicímu traktu, účinná látka se do těla vstřebává rovnoměrně - a co je hlavní, uživatel na ni téměř nemusí myslet. Je však třeba říci, že se nejedná o žádnou novinku. Například kardiologové užívali náplast napuštěnou nitroglycerinem k léčbě pokročilé anginy pectoris již před dvaceti lety. Na konci 70. let se obyvatelé USA zase seznámili s náplastí, která se díky zklidňující látce skopolamin postarala o to, aby jim nebylo zle cestou v dopravním prostředku.

V současné době se náplasti nahrazující pilulky užívají zejména při léčbě bolesti, jako antikoncepční prostředek nebo při odvykání kouření. O jejich budoucnosti hovoří docent Pavel Doležal z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové.

Léčivé náplasti budou brzy mírnit některé projevy Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby, říká doc. RNDr. Pavel Doležal, CSc., z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové.

Máte představu kolik náplastí s obsahem léčiv se v současné době v medicíně používá?
Dnes jsou k dispozici náplasti s asi dvaceti léčebně významnými substancemi. Vhodnými kombinacemi léčivých látek v náplastech se počet kvalitativně rozdílných přípravků zvyšuje asi na čtyřicet. K tomu je možné přidat několik náplastí umožňujících podání látek s místním účinkem v oblastech těsně přilehlých místu, kde jsou nalepeny - například pro místní znecitlivění nebo léčbu zánětů šlach a kloubů. Prognózy o spotřebě léčivých náplastí vycházejí z údajů, které jsou k dispozici v USA a západní Evropě. Tam jsou již poměrně dlouho zavedeny do běžné léčebné praxe. Podle kvalifikovaných odhadů se má celosvětový obrat těchto přípravků zvýšit z 8 miliard dolarů v roce 2002 na více než 16 miliard v roce 2007. U nás jsou léčivé náplasti však stále chápány spíše jako zvláštnost.

Proč tomu tak je?
Z části je to dáno poměrně konzervativním přístupem lékařů, u pacientů potom nedostatečnou informovaností o účinnosti a přednostech takového podání léku. Roli hraje i vyšší cena ve srovnání s tabletami nebo kapslemi. Výhody náplasti například v porovnání s čípky jsou ale v některých kterých ohledech jednoznačné. Náplasti představují bezpečnou, bezbolestnou, pacientem velice snadno proveditelnou a elegantní aplikační alternativu.

V současné době jsou náplasti využívány hlavně jako antikoncepční prostředek či jako šetrnější prostředek k tlumení bolesti. V jakých dalších oblastech má náplast budoucnost?
Těch zajímavých a potencionálních oblastí je stále ještě dost. Jednu z nich v současné době vyplnila náplast s obsahem oxybutininu pro léčbu inkontinence. Další jsou na dohled, zejména pokud jde o mírnění migrenózních bolestí, depresí a zmírnění některých projevů Parkinsonovy i Alzheimerovy choroby. Důležité budou i pro úpravu hyperaktivní poruchy dětí a pro nové úseky v substituční terapii.

Jak za poslední dobu pokročila výroba náplastí z hlediska technologické stránky?
Náplasti se u nás začaly prakticky využívat od poloviny 90. let. Od té doby se technologie značně posunuly. Ve výrobě se nyní uplatňují nová adheziva, fólie či membrány. Odborníci prakticky vyřešili rozpor mezi značným naplněním náplasti léčivem a výslednou lepivostí přípravku. Dnešní náplasti nedráždí pokožku a velmi dobře přilnou na kůži - neodlepují se ani při koupání nebo sprchování. Jedná se o náplasti již poměrně malé, zcela neprůhledné nebo vyrobené v přijatelných tělových barvách, takže nejsou na překážku ani z estetických důvodů.

Může podle vás nahradit náplast ještě něco progresivnějšího?
Je jasné, že možnosti léčivých náplastí jako jedné z aplikačních alternativ budou v několika dalších letech využity vyčerpávajícím způsobem. Léčiv, které pro podání přes kůži mají přiměřeně stavěnou malou molekulu, je potenciálně ještě dost. Již dnes však jsou ve výzkumu další typy přípravků, které se budou fixovat na kůži. Jsou vybaveny elektromodulací nebo ultrazvukovou modulací uvolňování léčiva, někdy s možností přeprogramování, jindy s možností samoaplikace léčiva pacientem.

Existují také náplasti s mikrojehlami, které vypadají tak trochu jako nalepovací suchý zip. U všech těchto systém je hlavní to, že budou umožňovat podání léčiv s velkou molekulou. Možná, že konečně přinesou například i kýženou aplikaci inzulinu, která nebude spojena s injekčním vpichem. To dosud možné není.