O hyperaktivitě se v souvislosti s dětmi, které zlobí a jsou nepozorné víc než jejich vrstevníci, hovoří déle než sto let.
MÝTUS - ADHD neexistuje, je to jen výmysl
FAKTA - Samotné označení ADHD, tedy (Attention Deficit/Hyperactivity Disorder), česky porucha pozornosti s hyperaktivitou, pochází z klasifikace duševních poruch publikované v USA již ze 70. let 20. století. To ale neznamená, že by lidé s touto neurovývojovou poruchou dříve neexistovali. Rychlý vývoj zkoumání této poruchy a dostupnost účinných metod léčby však způsobuje, že se o ní nyní více hovoří.
Čtěte také: Mohlo by vaše dítě mít ADHD?
MÝTUS - ADHD se vyznačuje pouze hyperaktivním chováním
FAKTA - Hyperaktivita je jen jedním ze 3 hlavních příznaků ADHD (spolu s nepozorností a impulzivitou). Hyperaktivita (a často také impulzivita) jsou však nejvíce nápadné a rušivé, a proto bývají hyperaktivní děti nejčastěji zachyceny. Existuje mnoho dětí, které trpí „jen“ závažnou poruchou pozornosti, bez zjevné hyperaktivity.
MÝTUS - ADHD je výsledek špatného rodičovství
FAKTA - Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu. Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství.
Rodiče si proto nemusí klást vznik ADHD u svého dítěte za vinu. Správná anebo nesprávná výchova nicméně může příznaky ADHD pozitivně anebo negativně ovlivnit.
Čtěte také: Jak vychovávat dítě s ADHD
MÝTUS - ADHD je jen lehká porucha a dítě z toho vyroste
FAKTA - ADHD patří mezi vytrvalé poruchy a je překonaným mýtem, že z ADHD děti většinou vyrostou. Naopak, u 80 % z nich se s projevy onemocnění setkáme i v adolescenci a až 60 % pacientů může vykazovat některé příznaky ADHD i v dospělosti. Častěji se u nich objevují další psychické poruchy, jako úzkosti, deprese, poruchy příjmu potravy. Mají také větší sklony k rizikovému chování, ať už jde o porušování dopravních předpisů, promiskuita, úrazy, zneužívaní návykových látek a podobně. Častěji také selhávají při studiu, v zaměstnání nebo v partnerských vztazích.
Včasná léčba ADHD ze života dítěte nevymaže, ale jemu i rodině pomůže se zvládnutím výuky, nebo s nalezením vhodnějších přístupů.
Odborná pomoc a léčba ADHD i v dospělosti může přinést nejen úlevu od příznaků ADHD, ale i zlepšit fungování daného člověka, zlepšit jeho vztahy a předejít zmíněným negativním důsledkům. Nikdy není pozdě těmto lidem pomoci.
Čtěte také: Výstražné příznaky ADHD u dospělých
MÝTUS - ADHD se týká jen chlapců
FAKTA - Děti i dospělí, u nichž převládá hyperaktivita, jsou na první pohled viditelnější. Chovají se neukázněně, neustále se pohybují nebo vrtí a skáčou druhým do řeči. Tento první typ je častější u chlapců a obecně u dětí. Vzbuzuje více pozornosti, a proto má i vyšší šanci, že bude zachycen a diagnostikován.
Děti i dospělí s převládající poruchou pozornosti mohou naopak působit spíše nenápadně, jako by žili ve svém vlastním světě, a příliš nevnímali okolí. Často dělají „zbytečné“ chyby, zapomínají na čárky a háčky nebo neustále něco ztrácejí a zapomínají. Tento druhý typ ADHD je častější u dívek a žen, ale protože není na první pohled tak nápadný, bývá častěji přehlížen. To také znamená, že se dívkám a ženám může dostat méně odborné pozornosti a pomoci. V dospělosti je poměr mužů a žen trpících ADHD vyrovnaný.
MÝTUS - léčba ADHD je potřebná jen během školní docházky
FAKTA - ADHD může postihnout děti v mnoha oblastech jejich života včetně mimoškolních aktivit. Příznaky ADHD mohou narušit vztahy s vrstevníky a rodinou anebo zvýšit riziko úrazů. Pro úspěšné zvládání ADHD je třeba se zaměřit na všechny aspekty denního života, včetně aktivit a prožívání večerů, víkendů a prázdnin.
MÝTUS - ADHD se léčí jen léky, které jsou navíc návykové
FAKTA - ADHD může mít širokou škálu závažnosti a zdaleka ne každý případ ADHD je potřeba léčit léky. Kromě specifických léků jsou pro léčbu dostupné různé psychoterapeutické metody, tzv. coaching anebo svépomocné příručky. Záleží tedy na závažnosti ADHD, na zdravotním stavu pacienta a na jeho preferencích.
Někteří lidé upřednostňují pro řešení svých psychických potíží léky, jiní preferují spíše psychologické metody. Při diagnostickém pohovoru s lékařem se pacient dohodne na metodě, která pro něho bude nejlepší.
Dnes používané léky na ADHD prošly za desetiletí své existence řadou studií, které potvrdily jejich účinnost a dlouhodobou bezpečnost. Představa, že tyto léky mozek „nabudí“ či naopak „utlumí“, je nesprávná. Léky fungují tak, že umožňují pacientovi, aby se lépe soustředil a lépe zvládal každodenní úkoly. Existuje více léků, které se používají při léčbě ADHD, a je na posouzení psychiatra, které pro konkrétního pacienta zvolí.
Pokud není člověk s ADHD správně léčen, je u něj vyšší riziko, že sáhne po návykových látkách a rozvine se u něj závislost se všemi negativními důsledky.
Čtěte také: Co dělat, když se ve stolici vašeho dítěte objeví krev?
MÝTUS – ADHD je výsledkem konzumace cukrů a barviv ve stravě
FAKTA - ADHD je převážně biologicky podmíněná porucha, která vzniká již před narozením anebo brzy po narození - nevzniká tedy až v důsledku nezdravé výživy v dětství. To nevylučuje, že u některých dětí může omezení cukrů anebo chemických přísad vést ke zlepšení příznaků ADHD.
Různé projevy ADHD, jako je roztěkanost, nepozornost, impulzivita, zapomínání či neschopnost vydržet u jedné činnosti, se nejčastěji projevují v době, kdy dítě nastoupí do školy. Projevy ADHD lze ale pozorovat i u některých předškolních dětí. Stává se však, že méně nápadné projevy ADHD okolí přehlíží, a samotná diagnóza je potvrzena až v dospělosti.
