Diabetik: Nechci si píchat inzulín, proto krotím kila

1947: První setkání s cukrovkou

Narodil jsem se v roce 1935 do chudých poměrů. Moje babička zemřela v roce 1947 na cukrovku. Tehdy diabetologie neexistovala a hladina cukru v krvi se u pacientů nezjišťovala. Přesto jsme od té doby ani já, ani moje matka tomuto onemocnění nevěnovali pozornost.

2003: Strach z cukrovky

Na podzim roku 2001 jsem si zlomil obě ruce pod ramenními klouby. Následkem bylo, že jsem byl méně pohyblivý. Dál jsem sice jezdil na chalupu a měl psa, německého vlčáka, se kterým jsem chodil ven, ale kila pomalu přibývala. Vedl jsem spokojený život, hlavně co se týče rodiny i jídla. V ničem jsem se neomezoval – sladké, noční svačinky, vepřové maso, špek byly součástí každodenního života.

Asi před deseti lety jsem zjistil, že cukrovka může být dědičná. Léta přibývala a já jako dodavatel pomůcek pro nemocné a postižené jsem viděl, co umí udělat zanedbaná cukrovka s nohama diabetiků, kterým jsem dodával invalidní vozíky po amputacích. Každý mi říkal, že ho nic nebolelo a nic mu nebylo. A jsem si najednou uvědomil, že si nechci píchat inzulín nebo dopadnout jako oni. Bez nohy.

Nedalo mi to a v roce 2003 jsem zašel na diabetologii, abych zjistil, jak jsem na tom s hladinou cukru v krvi. Dopadl jsem tehdy dobře, ale kvůli úmrtí mé babičky si mne lékařka ponechala v evidenci a doporučila mi pravidelné kontroly po půl roce, na které mne vždycky pozvala. Také mi doporučila se dietně stravovat. Jak, to nechala na mně.

Protože jsem pomalu ale jistě přibýval na váze a hodnota cukru v krvi se zvýšila, dostal jsem v roce 2004 prášky.

2005: Zdravotní komplikace

Na Tři krále, 6. ledna 2005, jsem přestal kouřit – bez novoročního předsevzetí. Nedlouho potom, 19. března, mne odvezli s druhým infarktem. O prvním infarktu jsem vůbec nevěděl.

Po Vánocích v roce 2006 jsem musel nechat uspat mého psa, protože měl rakovinu. Kvůli tomu jsem přestal chodit na pravidelné procházky. A kila stále přibývala. V roce 2007 jsem ukončil živnost. Nečinnost a méně pohybu byly hrozné. Váha šla pořád nahoru a cukr v krvi se dále zvyšoval i přes užívání léků a snahu držet nějakou dietu, kterou jsem si s manželkou vymysleli a předsevzali dodržovat. Nikdo mi neřekl, jak se mám stravovat. Pani doktorka jen chtěla, abych vynechal med, kterým jsem si již asi čtyřicet let přislazoval čaj s mlékem k snídani. Tento med mi pomáhal celá léta být zdráv, co se týká chřipek a nachlazení.

2009: Hrozba inzulinem

Můj jídelníček byl již v té době bez cukru, sladkostí a s náznakem diety. Zmizely z něj knedlíky, vepřové maso, bílé pečivo. Kila ale stále přibývala. V lednu 2009 jsem vážil 97,5 kg a glykémie byla 7,1. V srpnu 2009 jsem po létě vážil 98,5 kg a glykémie stoupla na 8,7 i přesto, že mi lékařka zvýšila dávku léku a byl jsem varován, že nezmění-li se váha a hodnoty cukru, dostanu silnější prášky a jen tak mezi řečí utrousila, že spěji k inzulínu. To jsem nechtěl dopustit, nemám totiž injekce v lásce. Říkal jsem si, že musím něco se sebou udělat. Nevěděl jsem ovšem, co a jak.

Začal jsem se hýbat

Při návštěvě kardiologie v Jirnech se mi dostal do ruky časopis, kde byl inzerát STOBu (společnosti STop OBezitě) na kurzy hubnutí i pro diabetiky. Ihned jsem se přihlásil a 7. ledna 2010 jsem nastoupil na kurz, který probíhal jednou týdně tři hodiny. Lekce se skládala z hodiny pohybu a dvou hodin teorie. Každý týden bylo vážení. To první dopadlo pro mne dost špatně. Vážil jsem 99,4 kg a o týden později dokonce 99,9 kg. Řekl jsem si, že přes 100 kg vážit nebudu. A povedlo se. S pomocí manželky jsme upravili jídelníček a zařadili jsme do něj více zeleniny, pravidelnost a menší porce. Výsledek se začal projevovat. Týden před koncem kurzu jsem vážil 94,2 kg a dostal jsem diplom za snížení váhy o pět kilogramů.

V kurzu mi nic nezakazovali, vedoucí kurzu nám pouze doporučovala, co je vhodné. Nikdy nám nebylo striktně přikazováno, jako jsem se s tím setkal od jedné diabetoložky například toto: „Hroznové víno, to nesmíte. Akorát tak dvě kuličky týdně.“

Pomohly mi také tištěné materiály

V kurzu jsme dostali různé podpůrné materiály zpracované přímo společností STOB, které nám říkají, jak bychom se měli chovat při stravovacích návycích a jak vše kolem hubnutí organizovat. Další materiály uvádějí kalorické hodnoty jednotlivých potravin v kilojoulech na 100 gramů váhy a já si podle tohoto doporučení mohu sestavit jídelníček, který mi vyhovuje, podle toho, co mám rád. Rozhodně jsem zařadil do jídelníčku více zeleniny a zeleninových jídel. Současně nám byl doporučen pohyb a tělesná námaha, která spaluje tuky.

Z materiálů, které nám předali, jsem se dozvěděl, jaká je souvislost mezi obezitou a náchylností dostat infarkt nebo cévní mozkovou příhodu. V prvé řadě záleží na věku. A já jsem v rizikové skupině. V druhé řadě na váze. Snížením váhy o 5 – 10 % se snižuje riziko infarktu o 30 %. Když jsem svému kardiologovi, ke kterému chodím na kontroly, sdělil, že budu navštěvovat tento kurz hubnutí STOB, v mém rozhodnutí mě podpořil a řekl mi, že pokud se mi podaří zhubnout, bude možné upravit mou léčbu a snížit dávkování léků. Sám jsem si nedal žádný pevný cíl, ale chtěl bych snížit váhu na 75 – 80 kg. Ale i snížení váhy o 5 kg je znát: nezadýchávám se do kopečka, když jdu na autobus. Dokonce jsem si již mohl popoběhnout po rovině na autobus. Kalhoty jsem také musel vyměnit za menší a v opasku jsem musel přidělat dírku.

Pamatujte: i nevelké změny životního stylu výrazně ovlivní četná srdečně cévní i jiná rizika, kterými je pacient s diabetem ohrožen. Společnost Eli Lilly si je vědoma důležitosti pravidelné a trvalé pohybové aktivity a zdravého životního stylu u diabetiků, proto přispívá diabetikům 2. typu částkou 1000 korun po úspěšném absolvování kurzu snižování nadváhy na nákup dalších služeb společnosti STOB (cvičení, redukční pobyty, pomůcky). Peněžní poukázky (motivační vouchery) mohou pacienti získat od svého diabetologa, případně přes lektora STOB.

Jak bojujete s diabetem nebo nadváhou vy? Napište nám!

Více informací o společnosti STOB a právě probíhajících kurzech naleznete na jejich webu: www.stob.cz