Mentální anorexie

Co to je?

Duševní choroba charakterizovaná nadměrným strachem z tloušťky spojeným s úmyslným a nevhodným snižováním tělesné hmotnosti vedoucím k výrazné vyhublosti mentální bulimie -- duševní choroba charakterizovaná opakujícími se záchvaty přejídání a nadměrnou kontrolou váhy (hladovky, vyvolané zvracení nebo projímadla)

• Mentální anorexie a bulimie jsou jedním z nejčastějších, a pro svůj dlouhodobý průběh, zdravotní, psychické a společenské důsledky i jedním z nejzávažnějších onemocnění dospívajících dívek a mladých žen. Nemocní se neustále zabývají tím, jak vypadají, kolik váží a vytrvale se snaží zhubnout nebo alespoň nepřibrat.

Kdy se jedná, resp. je podezření, že by se mohlo jednat (u metod: kdy se používá, k čemu slouží)?

Anorexie

se od bulimie odlišuje výraznou vyhublostí, která je většinou spojena s poruchami menstruačního cyklu, zatímco pro bulimii je typický pocit ztráty kontroly nad jídlem. Některé příznaky mentální anorexie je možné pozorovat až u 6 % dívek na konci puberty. Později naopak přibývá těch, kterým se nedaří omezovat příjem potravy a začnou se přejídat, znovu hladovět nebo nuceně zvracet. Přísné diety, nadměrné cvičení nebo zvracení jim dávají pocit, že dokáží kontrolovat svoje tělo a ovládat strach z tloušťky. Problém je "jen" v tom, že se to nedá dlouho vydržet. Mentální bulimií trpí v České republice asi každá dvacátá dívka. Situace dnes dospěla už tak daleko, že mezi mladými ženami převažuje držení redukčních diet nad normálním chováním, tedy nad jídlem bez hubnutí a strachu z tloušťky.

Jak se léčí (s důrazem na volně prodejná léčiva, pokud jsou relevantní), jak dlouho léčba a onemocnění (případně jeho příznaky) trvá?

• Léčba mentální anorexie je velmi svízelná, neboť pacientky nechtějí spolupracovat. Lehčí formu lze léčit ambulantně, těžší onemocnění vždy vyžaduje pobyt v nemocnici a zajištění umělé výživy sondou nebo infuzemi. Léčení je vhodné doplnit o psychiatrickou léčbu a péči psychologa. Avšak ani léčba nemusí zajistit vyléčení. Ukazuje se, že se vyléčí asi 30 % nemocných, u 20 % dochází k chronickému průběhu a u 10 % se projeví těžké psychiatrické onemocnění, např. schizofrenie či endogenní deprese. Varující je to, že i v dnešní době asi 7 % nemocných na toto onemocnění umírá. Proto je vždy nutné vyhledat lékaře včas.
• Podle dosavadních studií zvyšuje dieta riziko vzniku mentální anorexie nebo bulimie asi osmkrát. Nebezpečí diety samozřejmě zvyšují takové rizikové faktory, jako je obezita, nevhodné rozložení tělesného tuku, nevhodné jídelní návyky a vliv okolí. Významný je zejména vliv vrstevníků a rodiny. Intenzívní tlak na dodržování diet je dáván do souvislosti především s měnícím se módním ideálem a společenskou představou o kráse a zdraví. Současné ideální proporce, silueta a váha ženského těla jsou pro většinu žen prakticky nedosažitelné a v případě, že se o to přece jen pokusí, tak i zdravotně ohrožující.
• Prvořadým cílem léčby je změnit jeho jídelní chování a postoje, oslabit strach z tloušťky a v případě, že je příliš vyhublý, zvýšit jeho tělesnou hmotnost. Těmto cílům odpovídá vstřícný, nedramatický a partnerský terapeutický vztah, ve kterém pacient hraje aktivní roli. Léčba, která v mnoha směrech připomíná trénink nebo otužování, je často bolestivá a únavná.
• Pacient se postupně učí neustupovat strachu z tloušťky, vydržet nepříjemné pocity spojené s jídlem a zažíváním a snášet nejistotu života.
• Tento přístup je vhodný pro většinu spolupracujících pacientů, kromě velmi vyhublých a na životě ohrožených anorektiček, které vyžadují intenzívní nemocniční léčbu. Především u mladších pacientů je nezbytná spolupráce s jejich rodinou. V těchto rodinách je vhodné už na počátku terapie pojmenovat často se vyskytující nejistotu, obavy a pocity viny.

Spolupráce nemocného při léčbě?

• Léčba poruch příjmu potravy je značně svízelná a zdlouhavá. Domácí forma léčby velmi často nevede k úspěchu a je nutné dívku hospitalizovat na dětské nebo psychiatrické oddělení nemocnice.

• Podobně jako u jiných forem závislostí je i v případě lehčích případů mentální bulimie výhodnou metodou léčby svépomoc. V posledních několika letech se staly velmi populární svépomocné příručky, knihy, které obsahují detailně rozpracovaný program, jak překonat problémy s jídlem a naučit se normálně jíst. V jejím úvodu se nemocný seznámí s problematikou poruch příjmu potravy a v dalších kapitolách se postupně učí tyto problémy zvládat. Jednotlivé problémy jsou vysvětleny na konkrétních případech a nemocný je prostřednictvím různých úloh veden k nalezení a osvojení si vhodného řešení.

Pokud se chcete samy pokusit o návrat k normální stravě, doporučuje se:

• Začněte jíst pravidelně, alespoň 5x denně, a to velmi malé porce jídla.
• Snažte se udržet stravu v žaludku co nejdéle.
• Pokuste se přijmout fakt, že nějaké kilogramy opět přiberete.
• Vaši optimální tělesnou hmotnost nechejte posoudit rodičům.

Jaká je možná prevence?

V poslední době stále přibývá nemocných, kteří trpí některou z různých forem poruch příjmu potravy nebo se pohybují někde na její hranici. Rozšiřuje se věk počátku onemocnění, které se nevyhýbá ani mužům. I v případě poruch příjmu potravy platí, že předcházet rozvoji nebezpečných postojů a návyků je obvykle snazší, než je později měnit. Nestačí varovat před mentální anorexií nebo bulimií, ale především před nevhodnými jídelními zvyklostmi a nebezpečnými strategiemi kontroly tělesné hmotnosti (hladovky, diety, zvracení a projímadla), které jsou navíc dlouhodobě neúčinné.

---

Další články o anorexii

Poruchy příjmu potravy
Poruchami příjmu potravy (mentální anorexií a především mentální bulimií) trpí v České republice každá dvacátá dospívající dívka a mladá žena. Přes zdánlivou odlišnost vyhublých anorektiček jsou si obě poruchy velmi podobné. Spojuje je strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná vlastnímu vzhledu a tělesné hmotnosti. Nemocní se neustále zabývají tím, jak vypadají, kolik váží a vytrvale se snaží zhubnout nebo alespoň nepřibrat. Zatímco anorektičkám se to většinou daří, bulimičky začnou po nějaké době jíst víc než by chtěly.