( Irena Waldhauserová | přečteno: 14740x )
Svým narozením jsem rodiče trošičku zaskočil, ale stejně byli rádi, že mě mají. Vážil jsem 1375 g a měřil 35 cm. Nebyl jsem z nejmenších, ale trochu mě zlobilo dýchání, tak mě lékaři dali do inkubátoru...
17. listopadu nemají svátek jen studenti, ale i miminka na celém světě, ale jenom některá – ta, která s příchodem na svět tak spěchala, že když se narodila, nevážila ani dva a půl kilogramu a některá ještě mnohem mnohem méně. O úspěších a problémech péče o nedonošené děti jsme před několika týdny psali, ale u příležitosti Mezinárodního dne předčasně narozených dětí je tu skutečný příběh "nedočkavce" Matýska a ty, kteří by chtěli předčasným rodičům pomoci a potěšit je, čeká na konci článku výzva.
Nedonošené děti jsou ty, které se narodí mezi 24. až 37. týdnem těhotenství, jejich porodní hmotnost se pohybuje od nepředstavitelného zhruba půl kilogramu do dvou a půl kilogramů. V současné době není počet takto narozených dětí rozhodně zanedbatelný, pohybuje se kolem 7 - 10 %. Česko patří v péči o předčasně narozené a rizikové novorozence ke světové špičce.
"Jmenuji se Matěj a narodil jsem se 31. 3. 2008 u Apolináře. U maminky v bříšku to bylo vcelku fajn, ale mně se tam od 24. týdne těhotenství moc nelíbilo. Snažil jsem se dostat ven, ale jen trošičku jsem zlobil. Nakonec mě přemluvili a já jsem se rozhodl, že s tím příchodem na svět chviličku počkám. Maminka se snažila, ležela, jenže já jsem šikulka a nenechám se nutit být někde, kde se mi nelíbí. Svým narozením jsem rodiče trošičku zaskočil, ale stejně byli rádi, že mě mají. Vážil jsem 1375 g a měřil 35 cm. Nebyl jsem z nejmenších, ale trochu mě zlobilo dýchání, tak mě lékaři dali do inkubátoru a do nosíku mi dali CPAP (druh neinvazivní mechanické ventilace – pozn. autorky). Tvářil jsem se jako by nic, trochu nás pozlobila infekce v bříšku. Maminka a tatínek se ode mě nehnuli a sestřičky nás všechny opečovávaly. Společně s lékaři se nám to podařilo zvládnout na jedničku. A já jsem opět začal dostávat do bříška mlíčko od maminky. Na ARO v inkubátoru jsem byl čtrnáct dní. Postupně jsem začal úplně sám dýchat. A protože jsem šikulka, mohl jsem rovnou do vyhřívané postýlky. Jediné, co mi ještě zůstalo, byla sondička, protože jsem se neuměl sám najíst. Ale to jsem se také naučil, pomalu, ale jistě. Konečně se mi to podařilo, neuvěřitelně jsem se přejedl. No, když je, tak proč bych si nedal :-))). Od té chvíle jsem se nedal, papal jsem, rostl a přibíral.
Konečně se přiblížil datum našeho odchodu domů. Bylo 14. 5. 2008 a my jsme jeli. Rodiče si mě hrdě vezli domů. Týdny utíkaly a já oslavil první narozeniny. Jsem čiperka, celý den se nezastavím. Lezu, chodím okolo nábytku a začínám mluvit. Zatím se mi daří první slůvka jako je máma a táta, ale oni mají obrovskou radost:-))). Tak to opakuji a moc se u toho směju, aby měli ještě větší radost. Za ten rok jsem byl na několika vyšetřeních a kontrolách. I když se rodiče vždy bojí, aby všechno dopadlo dobře.
V roce jsem dokonce vážil 8300 g a měřil 73 cm. Ve 14 měsíců jsem začal sám chodit. Maminka říká, že jsem lumpínek, ale já jsem opravdu moc hodný. Zdravím všechny a těm, co chvátali na svět, tak těm držíme palečky, aby vše dobře dopadlo."
maminka Daniela
Daniela je jednou z laických poradkyň, které působí v rámci sdružení rodičů a přátel nedonošených dětí Nedoklubko. Nabízejí podporu a své zkušenosti rodičům, kteří jsou krátce po porodu svého nedonošeného miminka. Kontakty na maminky-poradkyně naleznete zde.
Pro rodiče jsou první týdny velice psychicky náročné. Především maminka trpí pocity beznaděje, selhání, bezmoci, sebeobviňováním, strachu radovat se z narození miminka. V tento čas se zdánlivě malá pomoc a podpora může nesmírně povzbudit a potěšit.
To je hlavní myšlenkou svépomocného projektu "Mámy pro mámy": malými, vlastnoručně vyrobenými dárky potěší maminky (babičky, děti - kdokoliv ochotný pomáhat) "zvenku" ty maminky, které zůstávají v nemocnicích s prázdnou náručí a vyděšeným srdcem. Mezi stovkami malých dárků, které už byly předány, jsou polštářky, šité a háčkované hračky, ozdoby, ale i čepičky, ponožky a bačkůrky pro miminka.
Návody na dárky i adresy, kam je donést nebo posílat, najdete zde, nebo pište na mail hlavní koordinátorky projektu Kláry Csirkové.
Ty čtenáře, kteří nám do redakce Ordinace.cz pošlou ke zveřejnění fotografii svého výrobku, odměníme!
Všichni rodiče v podobné situaci moc ocení i Vaše vlastní zkušenosti a prožitky. Pište do diskuse nebo na adresu redakce.
Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.
Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi
Matýskovi přejeme jeho úspěchy v životě, u nás to s nedočkavým Ivánkem nedopadlo takto dobře. narodil se ve 33. týdnu těhotenství, najednou, bez varovných příznaků, vážil 1,96 kg a měřil 43 cm, celkem v pohodě, ale neměl ihned tu nejlepší péči, a druhý den se dusil v porouchaném inkubátoru. Jenže se psal rok 1976, tak jsem se i o Vojtově metodě cvičení dozvídala potajmu postupně, ovšem pomohla a zachránila co se dá. Ivan ovšem zůstal nechodící, z ležáka jsme ho vypiplali apsoň na vozíčkáře, sportovce, ale jeho osud je stejně neveselý, táta už zemřel loni a já mu sama nemohu trvale fyzicky stačit pomáhat, tak tráví svůj čas v ústavu, kde je závislý na cizích lidech, jak se kdo vyspí, tak s ním jedná. neustále jsem ve střehu a urovnávám co se dá. není to lehký úděl. Proto malému přeji co nejlepší péči a hezký život.
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
Přidat nový komentář